Přeskočit na obsah

Italský katepanát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Italský katepanát
Κατεπανίκιον Ἰταλίας
 Longobardia
 Salernské knížectví
9651071 Vévodství Apulie a Kalábrie 
Geografie
Mapa
Území Italského katepanátu v počátku 11. století
Obyvatelstvo
Státní útvar
Byzantská říšeByzantská říše Byzantská říše
Vznik
965 – založeno
Zánik
1071 – dobytí jižní Itálie Normany
Státní útvary a území
Předcházející
Longobardia Longobardia
Salernské knížectví Salernské knížectví
Následující
Vévodství Apulie a Kalábrie Vévodství Apulie a Kalábrie

Italský katepanát (řecky Κατεπανίκιον Ἰταλίας, Katepanikion Italias) byla provincie Byzantské říše, která se v letech 965–1071 nalézala v jihovýchodní části Apeninského poloostrova. Vznikla povýšením barijského vojenského velitele (jeho původní hodnost byla stratégos) na hlavního velitele (katepanó) italských držav, a v době svého největšího rozsahu zahrnovala území jižně od linie vedoucí od Gargana do Salernského zálivu. Severně od této linie spadalo pod katepanát i město Amalfi a Neapol. V jedenáctém století území katepanátu začali postupně dobývat Normané. Bari padlo v dubnu 1071, čímž byzantská vláda nad touto částí Itálie skončila.

Region a bývalá správní jednotka zhruba v rozsahu dnešní provincie Foggia se nazývá Capitanata, což vzniklo ze slova katepanát.

Po zániku ravennského exarchátu v roce 751 se Byzanc po téměř sto let neangažovala v záležitostech souvisejících s jihem Itálie, což se ale změnilo po nástupu Basileia I. (vládl v letech 867–886) na císařský trůn. Od roku 868 začala říše činit kroky k zabezpečení Jaderského moře před nájezdy Saracénů a snažila se obnovit byzantskou nadvládu nad Dalmácií a jednotlivými částmi Itálie. V roce 873 bylo dobyto Otranto a o tři roky později získala Byzanc Bari; vojenská expedice schopného vojevůdce Nikefora Fokase v polovině 80. let 9. století poté vedla k nastolení byzantské nadvlády nad většinou Apulie a Kalábrie. Na tato vítězství navázali Fokasovi následovníci, jejichž snahy vyvrcholily založením thematu Longobardia okolo roku 892. Oblasti Apulie, Kalábrie a Basilicaty zůstaly pod byzantskou kontrolou až do 11. století. V roce 965 bylo založeno nové thema Lucania a stratégos Bari byl povýšen na katepana Itálie.

V roce 1017 se několik normanských dobrodruhů nechalo najmout lombardskými městy v Apulii pro boj s Byzantinci. Během let 1016 až 1030 pak Normané sloužili jako žoldáci Byzanci i Lombarďanům a poté vévodovi Sergiovi IV. Neapolskému, který v roce 1030 jmenoval jejich vůdce Ranulfa Drengota hrabětem z Aversy. Tato pevnost se stala prvním opěrným bodem Normanů v jižní Itálii, ze kterého zahájili organizované dobývání země. Okolo roku 1035 dorazili do jižní Itálie Vilém a Drogo z Hauteville, dva nejstarší synové Tankreda z Hauteville, šlechtice z Coutances v Normandii, a oba se zapojili do válečných střetnutí s cílem obsadit území Apulie.[1] Byzanc do roku 1040 ztratila většinu této provincie a v dubnu 1071 bylo město Bari obsazeno Normany, čímž definitivně skončila byzantská vláda nad jižní Itálií.

K poslednímu pokusu o dobytí ztracených území došlo v letech 1154–1156 za vlády císaře Manuela I. Komnenose, kdy byzantská armáda započala s obléháním Bari a podnítila masové povstání obyvatelstva, které téměř svrhlo normanskou nadvládu.

Seznam katepanů

[editovat | editovat zdroj]
  • 970–975 Michael Abidelas
  • před 982 Romanos
  • 982–985 Kalokyros Delfinas
  • 985–988 Romanos
  • 988–998 Ioannis Ammiropoulos
  • 999–1006 Grigorios Tarchaneiotes
  • 1006–1008 Alexios Xifias
  • 1008–1010 Ioannis Kourkouas
  • 1010–1016 Basileios Messardonites
  • květen 1017 – prosinec 1017 Kontoleon Tornikes
  • prosinec 1017 – 1027 Basileios Boioannes
  • cca. 1027–1029 Christoforos Burgaris
  • červenec 1029 – červen 1032 Pothos Argyros
  • 1032 – květen 1033 Michael Protospatharios
  • květen 1033 – 1038 Konstantinos Opos
  • 1038–1039 Michael Spondyles
  • únor 1039 – leden 1040 Nikeforos Dokeianos
  • listopad 1040 – léto 1041 Michael Dokeianos
  • léto 1041 – 1042 Exakoustos Boioannes
  • únor 1042 – duben 1042 Synodianos
  • duben 1042 – září 1042 Georgios Maniakes
  • podzim 1042 Pardos
  • únor 1043 – duben 1043 Basileios Theodorokanos
  • podzim 1045 – září 1046 Eustathios Palatinos
  • září 1046 – prosinec 1046 Ioannis Rafael
  • 1050–1058 Argyros z Bari
  • 1060/1061 Marules
  • 1062 Sirianos
  • 1064–1068 Abulchar
  • 1068 Leon Perenos
  • 1071 Stefanos Pateranos

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catepanate of Italy na anglické Wikipedii.

  1. William de Hauteville. https://www.britannica.com [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Charanis, Peter: On the Question of the Hellenization of Sicily and Southern Italy During the Middle Ages. The American Historical Review. Vol. 52, No. 1 (říjen 1946), s. 74–86.
  • Kreutz, Barbara M.: Before the Normans: Southern Italy in the Ninth and Tenth Centuries. Philadelphia 1996, University of Pennsylvania Press. ISBN 0-8122-1587-7.
  • Loud, G.A.: Southern Italy in the tenth century. In Reuter, Timothy (ed.): The New Cambridge Medieval History, Volume III c. 900–c. 1204. Cambridge University Press 2006, s. 624–645. ISBN 978-0-521-36447-8.
  • Loud, Graham: The Age of Robert Guiscard: Southern Italy and the Northern Conquest. New York 2013, Routledge. ISBN 978-0-582-04529-3.
  • White, Lynn, Jr.: The Byzantinization of Sicily. The American Historical Review. Vol. 42, No. 1 (říjen 1936), s. 1–21.