Isabelle Eberhardtová
| Isabelle Eberhardtová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. února 1877 Ženeva |
| Úmrtí | 21. října 1904 (ve věku 27 let) Aïn Séfra |
| Příčina úmrtí | utonutí |
| Místo pohřbení | Aïn Séfra |
| Povolání | objevitelka, novinářka a spisovatelka |
| Nábož. vyznání | islám (od 1897) |
| Rodiče | Natalia Nicolaievna Eberhardt[1] |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Isabelle Wilhelmine Marie Eberhardtová (17. února 1877 Ženeva — 21. října 1904 Ain Sefra) byla švýcarská dobrodružka a spisovatelka, která v mužském přestrojení procestovala severní Afriku.
Byla nemanželského původu. Její matka Nathalie Eberhardtová pocházel z baltskoněmecké šlechtické rodiny a provdala se za generála carské armády Pavla Moerdera, který byl o čtyřicet let starší. Během pobytu v Ženevě najala Nathalie jako učitele pro své děti Alexandra Trofimovského, zběhlého kněze a anarchistu arménského původu. Brzy s ním navázala milostný poměr a měli dvě děti, staršího Augustina a mladší Isabelle.
Isabelle byla svým otcem vychovávaná v nonkonformním duchu. Již v dětství se naučila číst Korán v originále, roku 1895 vydala pod pseudonymem Nicolas Podolinsky svoji první povídku, jejímž námětem byla nekrofilie. Pohybovala se v bohémských kruzích, střídala milence, užívala alkohol a jiné drogy, šokovala množstvím vymyšlených historek ze svého života. Často se oblékala do mužských šatů: důvodem mohla být jak její transsexualita, tak i tehdejší morálka, která poskytovala mužům daleko větší volnost.[2]
Roku 1897 odcestovala se svojí matkou do Alžírska. Usadily se v Annabě, Isabelle konvertovala k islámu, vydávala se za muže a přijala arabské jméno Sí Mahmúd Saádí, žila mezi beduíny jejich způsobem života. Na Sahaře našla svobodu, kterou jí civilizovaná Evropa nemohla poskytnout, a po smrti rodičů se zde rozhodla zůstat natrvalo. Psala pro evropské časopisy reportáže a romantické povídky z exotického prostředí, její názory ovlivnilo setkání se súfistickou myslitelkou Lallou Zajnabovou. Vstoupila do tajného mystického společenství kádiríja a podporovala odboj domorodců proti francouzské koloniální nadvládě, zároveň se však přátelila s generálem Cizinecké legie Hubertem Lyauteyem. Úřady ji vykázaly zpět do Francie; aby dostala povolení k návratu, provdala se roku 1901 za Slimana Ehního, příslušníka jednotek sipáhíů. Téhož roku přežila vražedný útok šavlí, zřejmě související s jejími politickými aktivitami, ale zahynula ve 27 letech při bouřce, když náhlá povodeň zničila její dům ve městě Ain Sefra.[3]
V roce 1991 o jejím životě natočil režisér Ian Pringle film Isabelle Eberhardtová, v němž hrála hlavní roli Mathilda May. Je po ní také pojmenována ulice v Ženevě.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ FS Work in Progress
- ↑ Atlas Obscura
- ↑ Nom géographiques du canton de Genève. www.geneve.ch [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-15.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Isabelle Eberhardtová na Wikimedia Commons - Notable Names Database (en)
- Institut für Frauen-Biographieforschung (de)
- Histoires ordinaires (fr)
- Text povídky Yasmine[nedostupný zdroj] (fr)
