Irena Dousková

Mgr. Irena Dousková
Mgr. Irena Dousková
Narození	18. srpna 1964 (60 let); Příbram; Československo
Povolání	spisovatelka, básnířka, redaktorka, právnička a novinářka
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	literární tvorba, próza, poezie, žurnalistika a právo
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irena Dousková (* 18. srpna 1964 Příbram) je česká spisovatelka, především prozaička.

Život

Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová si v 70. letech změnila, jednalo se o otcovo příjmení, a přijala matčino dívčí jméno. Otec Peter Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul Mgr. Vykonávání právnické praxe se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v Praze. Později působila převážně jako novinářka (např.: týdeník Svobodný hlas, Mladá fronta, časopis České stomatologické komory, časopis Židovské liberální unie Hatikva, měsíčník Maskil). V současnosti působí jako spisovatelka z povolání.

Tvorba

Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole. Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např. v Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu, Tvaru aj. O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě prozaické. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky.

Charakteristika tvorby

Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické, patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pointu. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o judaismus.

Čtenářsky nejoblíbenějším a ze strany literární kritiky nejúspěšnějším textem se stala autorčina druhá próza, román Hrdý Budžes. Podle tohoto románu vzniklo stejnojmenné divadelní představení s Bárou Hrzánovou v hlavní roli (Divadlo Antonína Dvořáka Příbram).

Na počátku devadesátých let vydala sbírku básní Pražský zázrak. Její prozaickou prvotinou je román v dopisech Goldstein píše dceři, po něm následoval Hrdý Budžes. Její třetí kniha nese název Někdo s nožem. Nadále se věnuje žánru povídky: sbírky povídek Doktor Kott a Čím se liší tato noc. Na knihu Hrdý Budžes autorka navazuje prózou Oněgin byl Rusák, kterou spolu s režisérem Janem Bornou zdramatizovala pro pražské Divadlo v Dlouhé. V roce 2009 vychází sbírka Bez Karkulky, po prozaické tvorbě se autorka tímto dílem vrátila k básním. V této sbírce vystupuje jako básnířka úzkosti, ale i naděje. Roku 2011 vychází kniha s názvem Darda. Tento tragikomický příběh představuje závěrečnou část autorčiny volné trilogie – Hrdý Budžes, Oněgin byl Rusák, Darda. Darda byla uvedena v Divadle Na Jezerce v roce 2012. V hlavní roli Heleny Součkové se opět představila Bára Hrzánová. Medvědí tanec je prozatím posledním prozaickým dílem, jež vyšlo v roce 2014. Román přináší pozoruhodný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici.

Bibliografie

Poezie

1992 – Pražský zázrak
2009 – Bez Karkulky
2016 – Na půl ve vzduchu

Próza

1997 – Goldstein píše dceři
1998 – Hrdý Budžes
2000 – Někdo s nožem
2002 – Doktor Kott přemítá
2004 – Čím se liší tato noc
2006 – Oněgin byl Rusák
2008 – O bílých slonech
2011 – Darda
2014 – Medvědí tanec

Příspěvky ve sbornících

2004 – Možná mi porozumíš
2007 – Povídky o ženách
2008 – Šťastné a veselé 2
2009 – Ženy vidí za roh
2010 – Nauč mě milovat
2020 – Krvavý Bronx – povídka S dětmi je kříž

Scenáristika

2011 – Micimutr
2012 – O pokladech

Ukázka z díla

Hrdý Budžes

Jak jsem nedostala slepák

Lampiónovej průvod se pěkně vydařil. Koupila jsem si krásnej růžovej lampión s modrejma kytičkama, ale shořel mi hned odpoledne, když jsem si ho chtěla vyzkoušet. Musela jsem si jít pro novej a ten už tak hezkej nebyl, už měli jenom žlutý a zelený. Ale hlavně, že mě Pepa s Kačenkou pustili. Málem mě nepustili, protože nechtěli, abych šla sama, a se mnou jít taky nechtěli. Lampiónovej průvod se dělá kvůli Velký říjnový socialistický revoluci a tu voni neslavěj. Nakonec Kačenka přemluvila Pepu, aby šel jako v povzdálí za tím průvodem, tam, co už je tma, a vyzvednul si mě, až to skončí. Šli jsme od sochy Vladimíra Iljiče Lenina až k soše Klementa Gottwalda, přes celej Ničín. Pořád jsem se ohlížela, jestli nezahlídnu Pepu. Neviděla jsem ho, ale hned jak byl konec, najednou se odněkud vynořil, úplná bojovka.

Překlady

Povídku Ireny Douskové Zdroj čisté radosti přeložil do jihoindické kannadštiny přírodovědec žijící v Brně Nagavalli Subbanna Kiran. Povídka vyšla v internetovém časopise Ruthumana.^[1]

Reference

↑ STEHLÍKOVÁ, Olga. Povědomí o české literatuře? Výhradně přes anglické překlady Kafky, Seiferta a Haška. Czechlit.cz [online]. 2017-07-14 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Irena Dousková na Wikimedia Commons
Osoba Irena Dousková ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Irena Dousková
Oficiální stránky
Profil autorky na stránkách nakladatelství Petrov
Medailon na Portálu české literatury
Hrdý Budžes – recenze
Darda
Fotografie z divadelního zpracování knihy Hrdý Budžes Archivováno 29. 9. 2007 na Wayback Machine.
Irena Dousková ve Slovníku české literatury po roce 1945

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] STEHLÍKOVÁ, Olga. Povědomí o české literatuře? Výhradně přes anglické překlady Kafky, Seiferta a Haška. Czechlit.cz [online]. 2017-07-14 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.

[1]