Ignaz von Ruber

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ignaz von Ruber
Ignaz von Ruber 1903 Pietzner.jpg

Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci:
30. listopadu 1897 – 2. října 1899
Předchůdce Johann Gleispach
Nástupce Eduard von Kindinger

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1902 – ???

Narození 8. května 1845
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 7. listopadu 1933
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Alma mater Vídeňská univerzita
Univerzita Št. Hradec
Profese soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz von Ruber (8. května 1845 Brno7. listopadu 1933 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, ministr spravedlnosti v první vládě Paula Gautsche a vládě Franze Thuna.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Theresianum ve Vídni. V letech 1864–1868 absolvoval Vídeňskou univerzitu a v roce 1870 získal titul doktora práv na Univerzitě ve Štýrském Hradci. Od roku 1868 působil v justici, byl soudcem v Brně a od roku 1887 pracoval na generální prokuratuře ve Vídni. Od roku 1891 působil na kasačním soudu a roku 1896 se stal sekčním šéfem na ministerstvu spravedlnosti.[1]

Vrchol jeho politické kariéry nastal za první vlády Paula Gautsche, v níž se stal ministrem spravedlnosti. Post si udržel i v následné vládě Franze Thuna. Funkci zastával v období 30. listopadu 18972. října 1899.[2] Ve funkci čelil kritice, když roku 1898 nejvyšší soudní dvůr potvrdil platnost takzvané České charty z roku 1848, kterou rakouská vláda vyhlásila zrovnoprávnění obou zemských jazyků v Čechách. Vydal rovněž kontroverzní výnos o poplatcích za advokátní služby.[1]

Po odchodu z vlády nastoupil na pozici předsedy senátu nejvyššího soudního a kasačního dvora, jehož byl v letech 1907 až 1918 dokonce prvním prezidentem. V roce 1902 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Publikoval odborné studie, v nichž se zabýval právními dějinami Moravy. V roce 1909 byl povýšen na barona.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, R, s. 308–309. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. (německy) 
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588-589. (česky)