Přeskočit na obsah

Hyacintovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHyacintovité
alternativní popis obrázku chybí
Hyacint východní (Hyacinthus orientalis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďchřestovité (Asparagaceae)
Rody vyskytující se v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hyacintovité (Hyacinthaceae Batsch) je bývalá čeleď jednoděložných rostlin z řádu chřestotvaré (Asparagales). Některé starší taxonomické systémy ji řadily do řádu liliotvaré (Liliales), popř. její zástupce do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Podle systému APG III už není čeleď uznávána a zástupci jsou řazeni v rámci podčeledi Scilloideae do čeledi chřestovité v širším pojetí (Asparagaceae s.l.).

Jedná se zpravidla o vytrvalé pozemní byliny, převážně s cibulemi, jen vzácně s oddenky. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavními, vzácně i s jednopohlavními květy. Listy jsou zpravidla nahloučeny na bázi, jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, uspořádané nejčastěji spirálně, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, čárkovité až kopinaté, vzácněji až vejčité, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, vzácně jednopohlavné, jsou v květenstvích, zpravidla v hroznech, klasech nebo hlávkách. Listen ve tvaru toulce pod květenstvím chybí, na bázi stopky květů jsou většinou listeny, alespoň u dolních květů v květenství. Květy jsou většinou pravidelné. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), okvětní lístky jsou zpravidla srostlé a vytvářejí okvětní trubku, vzácněji jsou volné, jsou různých barev. Tyčinek je zpravidla 6, ve 2 přeslenech, zpravidla 3+3, vzácně jsou jen 3 (vnější 3 tyčinky jsou pak přeměněny na staminodia), volné navzájem, ale někdy mohou být srostlé s okvětní trubkou. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, blizna je 1 nebo 3, semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, převážně tobolka.

Rozšíření ve světě

[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 41-70 rodů a asi 770-1000 druhů, které jsou rozšířeny v Evropě, Asii, Africe a málo i v Jižní Americe.[1]

Seznam rodů

[editovat | editovat zdroj]

Albuca, Alrawia, Amphisiphon, Androsiphon, Barnardia, Battandiera, Bellevalia, Brimeura, Bowiea, Camassia, Chionodoxa, Chlorogalum, Daubenya, Dipcadi, Drimia, Drimiopsis, Eucomis, Fortunatia, Galtonia, Hyacynthella, Hyacynthoides (= Endymion), Hyacinthus, Lachenalia, Ledebouria, Leopoldia, Litanthus, Massonia, Muscari, Muscarimia, Neobakeria, Neopatersonia, Ornithogalum, Periboea, Polyxena, Pseudogaltonia, Puschkinia, Resnova, Rhadamanthus, Rhodocodon, Schizobasis, Schizocarphus, Schoenolirion, Scilla, Tenicroa, Thuranthos, Urginea, Veltheimia, Whiteheadia.

Rozšíření v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V ČR rostou a jsou původní zástupci 3 rodů (v případě vymezení dalších užších rodů to však může být až 7 rodů), zástupci 2 dalších rodů jsou pěstované jako okrasné rostliny. Z rodu ladoňka (Scilla) to je komplex ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia agg.), v ČR rozlišovány 3 drobné druhy. Další druhy, např. ladoňka sibiřská (Scilla siberica) je hojně pěstovaná a zplaňující okrasná rostlina. Ladoňka zářící neboli ladonička bělomodrá (Scilla lucilliae, syn. Chionodoxa lucilliae) je pěstovaná okrasná rostlina, někdy řazená do samostatného rodu ladonička (Chionodoxa Boiss.). Z rodu snědek (Ornithogalum) roste v ČR 6 druhů, + 1 jen zplanělý. Někdy jsou vymezovány samostatné rody snědovka (Loncomelos Rafin.) a snědovec (Honorius S. F. Grey). Z rodu modřenec (Muscari) v ČR rostou 4 druhy + 1 další jen pěstovaný a zplaňující, někdy je vyčleňován samostatný rod modravec (Leopoldia Parl.), v ČR do něj patří 2 druhy. Puškinie ladoňkovitá (Puschkinia scilloides) a hyacint východní (Hyacinthus orientalis) jsou často pěstované okrasné rostliny.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Květena ČR: 8 nebo 9 díl

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]