Přeskočit na obsah

Hugo von Wurmbrand-Stuppach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hugo hrabě von Wurmbrand-Stuppach
Erb rodu Wurmbrand-Stuppach
Erb rodu Wurmbrand-Stuppach
Zástupce velitele 5. armádního sboru v Prešpurku
Ve funkci:
1896 – 1902
Předchůdcenově zřízená funkce
NástupceViktor von Kraus
Velitel 8. jezdecké brigády v Praze
Ve funkci:
1892 – 1895
PředchůdceOsvald von Kielmansegg
NástupceHugo Komers von Lindenbach
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1903), polní podmaršál (1896), generálmajor (1892)

Narození21. dubna 1839
zámek Liblín
Úmrtí19. října 1904 (ve věku 65 let)
Pusztavacs
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
RodičeVilém z Wurmbrand-Stuppachu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo hrabě von Wurmbrand-Stuppach (německy Hugo Alois Wilhelm Graf von Wurmbrand-Stuppach) (21. dubna 1839 Liblín19. října 1904 Pusztavacs) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od mládí, vynikl jako důstojník jezdectva, později byl také předním teoretikem jezdeckého výcviku. Během své služby u různých jednotek strávil řadu let v Čechách (Terezín, Praha), kariéru zakončil jako zástupce velitele 5. armádního sboru v Prešpurku. V roce 1903 byl penzionován v hodnosti generála jezdectva.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Liblín, rodiště Huga Wurmbrand-Stuppacha

Pocházel ze starého šlechtického rodu Wurmbrand-Stuppach,[1][2] byl druhorozeným synem hraběte Viléma Wurmbrand-Stuppacha (1806–1884)[3][4] a jeho manželky Berty, rozené hraběnky Nosticové (1816–1888).[5] Jeho rodištěm byl zámek Liblín v západních Čechách, který Wurmbrandům v 19. století patřil,[6] kmotrem byl strýc hrabě Hugo Nostic. Hugo od mládí sloužil v rakouské armádě, začínal jako poručík u 6. kyrysnického pluku (1862).[7] Zúčastnil se prusko-rakouské války a v roce 1866 byl povýšen na nadporučíka, v hodnosti rytmistra přešel v roce 1869 k 9. dragounskému pluku v Haliči.[8] Později se stal důstojníkem generálního štábu a byl přidělen k velení 25. divize v Lublani, v roce 1872 byl povýšen na kapitána. V hodnosti majora (1880) se stal šéfem štábu 25. pěší divize ve Vídni,[9] kde v roce 1883 dosáhl hodnosti podplukovníka.[10] V roce 1887 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 1. dragounského pluku v Terezíně.[11]

K datu 1. listopadu 1892 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 8. jezdecké brigády v Praze (1892–1895),[12] v letech 1895–1896 byl velitelem 72. pěchotní brigády v Záhřebu.[13] V roce 1896 byl převelen do Prešpurku, kde byl jmenován zástupcem velitele 5. armádního sboru arcivévody Bedřicha.[14] Dne 1. května 1896 byl povýšen na polního podmaršála.[15] Aktivní službu opustil v roce 1902 a o rok později byl penzionován v hodnosti titulárního generála jezdectva.[16] Proslul jako důstojník jezdectva a celoživotně se věnoval teorii jezdeckého výcviku, v tomto oboru pořádal také veřejné přednášky.

Zemřel zámku Pusztavacs nedaleko od Budapešti, rodovém sídle Coburgů. Pohřben byl na Ondřejském hřbitově v Bratislavě.[17]

Oženil se v roce 1876 s Marií Bedöcsovou de Taroda (1847–1922). Z manželství se narodila jediná dcera Paula (1878–1942), provdaná za hraběte Andora Pálffyho (1873–1947).

Hugo měl deset sourozenců, z nich vynikl mladší bratr Leo (1840–1903), který také dosáhl vysokých hodností v armádě a v letech 1883–1896 byl prvním komorníkem arcivévody Františka Ferdinanda.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Wurmbrandové patřili k tzv. mediatizované šlechtě zaniklé Svaté říše, náležel jim titul říšských hrabat s nárokem na oslovení Osvícenost (Erlaucht) a právem užívání knížecí korunky v erbu.[18] Hugo byl v roce 1874 jmenován c. k. komořím[19] a během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[20]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1908 (reprint 2002); s. 315 ISBN 80-7185-513-8
  2. Rod Wurmbrand-Stuppach na webu almanachdegotha.org dostupné online
  3. Rodokmen rodu Wurmbrand-Stuppach na webu euwweb.cz dostupné online
  4. Gothaischer Hofkalender 1856; Gotha, 1856; s. 269 dostupné online
  5. Rodokmen rodu Nosticů na webu euweb.cz dostupné online
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 166
  7. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 383 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 574 dostupné online
  9. Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 155 dostupné online
  10. Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 152 dostupné online
  11. Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 132, 554 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 109 dostupné online
  13. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 113 dostupné online
  14. Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 273 dostupné online
  15. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 124, 155 dostupné online
  16. Služební postup Huga Wurmbrand-Stuppacha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 207 dostupné online
  17. Pohřebiště rodu Wurmbrand-Stuppach na webu royaltyguide.nl dostupné online
  18. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 46–47 ISBN 80-86781-08-9
  19. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 191 dostupné online
  20. Přehled řádů a vyznamenání Huga Wurmbranda in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 260 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]