Hortenzie Mancini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hortenzie Mancini
Portrét Hortenzie Mancini (Jacob Ferdinand Voet, asi 1675)
Portrét Hortenzie Mancini (Jacob Ferdinand Voet, asi 1675)
Sňatek 1. března 1661
Manžel Armand Charles de La Porte de La Meilleraye
Narození 6. června 1646
Řím
Úmrtí 2. července 1699 (53 let)
Londýn
Potomci Marie Charlotte de La Porte Mazarin
Marie Anne de La Porte Mazarin
Marie Olympe de La Porte Mazarin
Paul Jules de La Porte
Rod Mancini
Otec Lorenzo Mancini
Matka Geronima Mazzarini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hortenzie Mancini (6. června 1646, Řím2. července 1699, Londýn) byla oblíbenou neteří hlavního francouzského ministra, kardinála Mazarina, a milenkou anglického krále Karla II. Byla čtvrtou z pěti známých sester Manciniových, které byly spolu se svými sestřenicemi z rodiny Martinozzi u dvora Ludvíka XIV. známy jako Mazarinettes.

Mládí, rodina a manželství[editovat | editovat zdroj]

Jedna z pěti sester proslulá svou ohromnou krásou, se narodila jako Ortensia v Římě baronu Lorenzu Mancinimu, italskému aristokratovi. Po jeho smrti 1650 odvezla matka Geronima Mazzarini své dcery z Říma do Francie, kde doufala, že díky vlivu svého bratra kardinála Mazarina najde pro dívky vhodné manžely. Hortenziinými sestrami byly:

Kromě sester Manciniových přijely v té samé době z toho samého důvodu (aby se vhodně provdaly) do Francie také dvě jejich sestřenice z rodiny Martinozzi. Starší z nich, Anna Marie Martinozzi, se provdala za Armanda Bourbona, knížete z Conti. Mladší, Laura Martinozzi, se provdala za vévodu Alfonze IV. d'Este a stala se matkou Marie z Modeny, druhé manželky anglického krále Jakuba II.

Sestry Manciniovy měly také tři bratry: Paula, Filipa Alfonze.

Nabídky k sňatku[editovat | editovat zdroj]

V roce 1659 požádal o Hortenziinu ruku Karel II. Stuart, bratranec Ludvíka XIV. Jeho nabídku však kardinál Mazarin, který se domníval, že král v exilu má jen malé vyhlídky, odmítl. Mazarin si uvědomil svou chybu, když byl Karel o pár měsíců později znovu dosazen na anglický trůn. Mazarin pak krále žádal, aby si Hortenzii vzal a nabídl mu věno 5 milionů livrů, ale Karel odmítl. O Hortenziinu ruku požádal také vévoda Karel Emanuel II. Savojský, další bratranec Ludvíka XIV., z těchto zásnub však sešlo, když kardinál Mazarin odmítl zahrnout pevnost Pigneol do jejího věna. Z podobných důvodů byla zrušena také nabídka od lotrinského vévody.

Neúspěšné manželství[editovat | editovat zdroj]

1. března 1661 se patnáctiletá Hortenzie provdala za jednoho z nejbohatších mužů v Evropě, Armanda Charlese de La Porte de La Meilleraye. Po sňatku s Hortenzií mu byl udělen titul duc Mazarin. Po kardinálově smrti získal také přístup k manželčinu obrovskému dědictví, které zahrnovalo Palais Mazarin v Paříži, domov mnoha kusů kvalitního umění. Manželství nebylo úspěšné. Hortenzie byla mladá, veselá a oblíbená; Armand Charles byl lakomý, nesmírně žárlivý a psychicky nevyrovnaný. Jeho podivné chování zahrnovalo to, že zabraňoval dojičkám, aby chodily od práce (podle jeho názoru mělo kravské vemeno silnou sexuální konotaci), služebným nechal vyrážet všechny přední zuby, aby nepřitahovaly mužskou pozornost a odtrhával a maloval na všechny „špinavé kusy“ své umělecké sbírky. Zakazoval jí stýkat se s jinými muži, o půlnoci hledal její skryté milence, trval na tom, aby trávila čtvrtinu dne na modlitbách a přinutil ji opustit Paříž.

Navzdory jejich odlišnostem spolu měli manželé čtyři děti:

  • Marie Charlotte de La Porte Mazarin (28. března 1662 – 13. května 1729), provdala se za Louise Armana de Vignerot du Plessis, hraběte d'Agénias, vévodu d'Aiguillon.
  • Marie Anne de La Porte Mazarin (1663 – říjen 1720), stala se abatyší.
  • Marie Olympe de La Porte Mazarin (1665 – 24. ledna 1754), provdala se za Louise Christopha Gigault, markýze de Bellefonds et de Boullaye.
  • Paul Jules de La Porte, vévoda Mazarin et de La Meilleraye (25. ledna 1666 – 7. září 1731), oženil se s Félice Armande Charlotte de Durfort.

Útěk z manželství[editovat | editovat zdroj]

Hortenzie se nakonec odhodlala opustit své malé děti a v noci 13. června 1668 s pomocí svého bratra, vévody Filipa z Nevers, od manžela uprchla. Bratr jí opatřil koně a doprovod při cestě do Říma, kde našla útočiště u sestry Marie, kněžny z Colonny.

Pod ochranou Ludvíka XIV. a savojského vévody[editovat | editovat zdroj]

Francouzský král Ludvík XIV. se prohlásil jejím ochráncem a přidělil jí každoroční důchod 24 tisíc livrů. Jejím ochráncem se prohlásil také její bývalý nápadník, vévoda Karel Emanuel II. Savojský. Hortenzie se tedy usadila v Chambéry v Haute-Savoie, kde se poté scházeli autoři, filozofové a umělci. Po vévodově smrti ji však jeho vdova, Marie Johanna Savojská, vyhnala.

Karel II.[editovat | editovat zdroj]

Po smrti savojského vévody neměla Hortenzie žádný zdroj peněz, její manžel zmrazil všechny její příjmy, včetně důchodu od krále Ludvíka XIV.

Anglický velvyslanec ve Francii, Ralph Montagu, si uvědomoval beznadějnost Hortenziiny situace a požádal ji o pomoc při zvýšení jeho vlastního postavení u krále. Doufal, že by mohla nahradit královu milenku Louise de Keroual. Hortenzie byla ochotna to zkusit. V roce 1675 odcestovala do Londýna pod záminkou návštěvy své mladé neteře, Marie Beatrice d'Este, nové manželky mladšího bratra Karla II., vévody Jakuba z Yorku. Byla oblečena jako muž.

Maîtresse en titre[editovat | editovat zdroj]

V polovině roku 1676 Hortenzie splnila svůj účel; převzala místo Louise de Keroual v Karlově přízni a ten jí poskytl důchod ve výši 4 000 liber, což značně zjednodušilo její finanční potíže.

Montagu uvedl:

Šel jsem se podívat na Madame de Portsmouth [Louise de Kerouaille]. Otevřela mi srdce ... vysvětlila mi, jaký zármutek jí způsobují každodenní návštěvy anglického krále u Madame de Sussex [Hortenzie Mancini].

Pád z přízně[editovat | editovat zdroj]

Takovýto vztah s králem Karlem mohl pokračovat, nebýt Hortenziiny promiskuity. V Anglii se jí říkalo „italská děvka“. Za prvé tam byl její téměř jistě sexuální vztah s Annou, hraběnkou ze Sussexu, královou nemanželskou dcerou s vévodkyní z Clevelandu. To vyvrcholilo velmi veřejným, přátelským šermem v St. James's Park, kde se bily ženy oblečené v nočních košilkách, a po němž Annin manžel vykázal svou ženu na venkov. Tam odmítala cokoli dělat, jen ležela v posteli a opakovaně líbala Hortenziinu miniaturu.

Za druhé, měla Hortenzie poměr s monackým knížetem Ludvíkem I. Karel jí v důsledku toho přerušil důchod, a tedy příjem peněz, během několika dní toho však začal litovat a začal Hortenzii opět platit. Nicméně, Hortenzie přestala být královou favoritkou. Bývalí milenci však zůstali přáteli a na post maitresse en titre se vrátila vévodkyně z Portsmouthu. Hortenzie udržovala s králem dobré vztahy až do jeho smrti.

Po smrti Karla II[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Karla II. Hortenzii král Jakub II. Stuart dobře zajistil, pravděpodobně kvůli jejímu příbuzenství s jeho manželkou Marií z Modeny. I když Jakub II. prchl z Anglie a moci se ujal Vilém III. a Marie II., Hortenzie zůstala v Anglii, i když s mnohem nižší rentou. Předsedala salonu intelektuálů. Charles de Saint-Évremond, velký básník a labužník, byl jejím blízkým přítelem a přivedl k jejím dveřím všechny učené muže v Londýně.

S výjimkou královny Margot, byly Hortenzie a její sestra Marie Mancini prvními Francouzkami, které vydaly své memoáry. Obě ženy byly částečně motivovány tím, aby odůvodnily své odchody od manželů.

Hortenzie zemřela 2. července 1699 v Londýně. Možná spáchala sebevraždu. Její manžel pokračoval s dramatem i po její smrti: procestoval s jejím tělem Francii, než konečně dovolil, aby byla pohřbena vedle svého strýce, kardinála Mazarina.

Potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Hortenziin syn Paul Jules de La Porte, vévoda Mazarin et de La Meilleraye měl dvě děti. Jeho dcera, Armande Félice de La Porte Mazarin (1691–1729), se v roce 1709 provdala za Louise de Mailly, markýze de Nesle et de Mailly. Manželé spolu měli mimo jiné pět dcer, z nichž se čtyři staly milenkami francouzského krále Ludvíka XV.:

Jedinou ze sester de Nesle, která se nestala milenkou Ludvíka XV., byla markýza de Flavacourt. Louise Julie byla první sestrou, která krále přilákala, poté ji následovala Pauline Félicité. Byla to však ta nejmladší a nejhezčí z nich, Marie Anna, která byla nejúspěšnější v manipulaci s králem a která získala také politickou moc.

Armande Félice měla také nemanželskou dceru, Henriette de Bourbon (1725–1780), Mademoiselle de Verneuil, ze vztahu s vévodou de Bourbon, který byl v letech 1723 až 1726 hlavním ministrem Ludvíka XV.

Syn Paula Julese, Guy Jules Paul de La Porte, vévoda Mazarin et de La Meilleraye (1701–1738), se v roce 1716 oženil s Luisou Františkou de Rohan. Jejich pravnučka Louise d'Aumont (1759–1826) se v roce 1777 provdala za monackého knížete Honoré IV. Mezi jejich potomky patří monacká knížata, včetně Alberta II. Monackého.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hortense Mancini na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Hortenzie Mancini ve Wikimedia Commons

vévodkyně Mazarin a de Mayenn
kněžna z Château-Porcien
Předchůdce:
Jules Mazarin
16611699
Hortenzie Mancini
Nástupce:
Paul Jules de La Porte