Přeskočit na obsah

Hoko modrozobý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHoko modrozobý
alternativní popis obrázku chybí
Hoko modrozobý
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďhokovití (Cracidae)
Rodhoko (Crax)
Binomické jméno
Crax alberti
Fraser, 1852
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoko modrozobý[2] (Crax alberti) je hrabavý pták z čeledi hokovitých, který se endemitně vyskytuje v Kolumbii. Jedná se o nejohroženějšího hokovitého ptáka a jednoho z nejohroženějších ptáků vůbec. Tento kriticky ohrožený druh trpí drastickým úbytkem habitatu a tlakem ze strany lovců. Ve volné přírodě zbývá méně než 1500 jedinců (2018).

Systematika

[editovat | editovat zdroj]
Ilustrace hoka (Joseph Wolf, 1850)

Druh poprvé popsal Louis Fraser v roce 1852.[3] Jedná se o monotypický taxon.[3] Hoko žlutolaločný (Crax daubentoni) byl občas považován za poddruh hoka modrozobého, nicméně genetické studie ukázaly, že se jedná o samostatný druh a sesterský taxon.[4] Hoko modrozobý se řadí do rodu Crax a čeledi hokovití.[3]

Hoko modrozobý je 83–93 cm vysoký a váží 3,2–3,6 kg. Opeření samců je převážně černé, pouze podocasní krovky a konec ocasu jsou bílé. Opeření samic je rovněž převážně černé, avšak spodní část jejich břicha a podocasní krovky jsou hnědočervené. Samice mají přes křídla a ocas jemné bílé proužkování. Obě pohlaví mají na hlavě výraznou kudrnatou korunku, která je u samců černá; u samic se černá střídá s bílou. Obě pohlaví mají namodralá ozobí, avšak pouze u samců se vytváří i modré laloky pod zobákem. Jedná se o jediné zástupce hoků s modrým ozobím/lalokem.[5]

Rozšíření a stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se pouze v severní Kolumbii ve dvou geograficky oddělených populacích.[6] Stanoviště druhu tvoří původní tropické pralesy mezi 0–1200 m n. m.[5]

Krmí se pouze na zemi, kde sbírá ovoce, červy, semena, hmyz a výhonky rostlin. Jídelníček si zpestřuje i mršinami a suchozemskými kraby.[7]

Rozmnožuje se v období sucha, k hnízdění dochází mezi prosincem a dubnem. Je patrně monogamní. Staví si mohutné hnízdo z větví a suchých listů ve změti popínavých rostlin.[5] Samice klade typicky 2 bílá vejce s malými hnědými flíčky, které inkubuje po dobu cca 32 dní, zatímco samec je na stráži. Vyklubaná mláďata opouští hnízdo krátce po narození, avšak zůstávají v blízkosti rodičů, kteří se o ně nějaký čas starají, než dojde k jejich osamostatnění.[6][7] Poprvé se rozmnožuje ve 3 letech.[6]

Samec hoka modrozobého vydává nízkofrekvenční krátký dunivý zvuk, který má za cíl odlákat jiného samce / soka, nalákat samici nebo udržovat kontakt se současnou družku. Jak samec, tak samice vydávají vysoko položený, jemný pisklavý zvuk.[8]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí hoka modrozobého jako kriticky ohrožený druh.[7] Habitat druhu v posledních desetiletích zaznamenal dramatický úbytek z důvodu těžby dřeva a přeměny pralesa na zemědělskou půdu (mj. k pěstování koky, kávy, kakaa a konopí[9]). Druh čelí i silnému tlaku ze strany lovců a rozvoje zástavby v pralese (nové cesty a vesnice). Místní obyvatelé někdy sbírají i vejce hoků nebo je chytají a chovají jako domácí mazlíčky.[9] Celková populace hoků modrozobých se odhaduje na méně než 1500 jedinců a je na ústupu.[7] Jedná se o nejohroženějšího hokovitého ptáka a jednoho z nejohroženějších ptáků vůbec.[10]

V roce 2004 vznikla ptačí rezervace El Paujíl[11] v Serranía de las Quinchas (department Santander), jejíž cílem je ochrana hoka modrozobého.[7] V rezervaci se nachází významná část populace hoků modrozobých.[10]

Druh je chován v celé řadě zoo (mj. Německo, Portugalsko[12] a USA[13][14][15]).

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 38. 
  3. a b c Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. A Classification of the Bird Species of South America [online]. South American Classification Committee (American Ornithological Society), 2022-04-02 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. Blue-billed Curassow (Crax alberti), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-05-10]. DOI 10.2173/bow.bubcur1.01. (anglicky) 
  6. a b c Blue-billed curassow. Smithsonian's National Zoo [online]. 2016-04-25 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e Crax alberti [online]. BirdLife International, 2018 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22678525A127590617.en. (anglicky) 
  8. Blue-billed Curassow. American Bird Conservancy [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Blue-billed Curassow. www.worldlandtrust.org [online]. World Land Trust [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Highlighted Story: Blue-billed Curassows. www.cpsg.org [online]. Conservation Planning Specialist Group [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. 
  11. El Paujil. Conservation Birding [online]. [cit. 2022-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Blue-billed curassow (Blue-knobbed Curassow). www.zootierliste.de [online]. Zootierliste [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. 
  13. Nashville Zoo Welcome First Blue-Billed Curassow Chick. www.nashvillezoo.org [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Blue-Billed Curassow. Los Angeles Zoo and Botanical Gardens (LA Zoo) [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-24. (anglicky) 
  15. ZOO, Houston. Blue-Billed Curassow, The Houston Zoo. www.houstonzoo.org [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]