Hněv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ira (hněv), Giotto (1267-1337), Cappella Scrovegni, Padova

Hněv je silná afektivní reakce na překážku, která se staví do cesty při dosahování nějakého cíle nebo brání rozvíjení jednání. Je to emoce, jejímž původním smyslem bylo připravit jedince na útok. Podle intenzity se rozlišuje rozzlobenost (nejslabší), hněv, zlost a vztek (nejsilnější). Projevy hněvu zpravidla trvají krátce, dlouhodobějším projevem je hostilita (nepřátelství).

Protože hněv je primárně násilnou reakcí, snaží se ho lidé pokud možno brzdit, i při velké zlosti se místo fyzického napadení uchylují spíše k urážkám, výhrůžkám. Projevy hněvu nejčastěji narušují vztahy mezi lidmi. Nakonec mohou vést k izolaci a bolestné osamělosti. I když projevy hněvu mají často svůj důvod, jsou většinou přehnané a nepřiměřené situaci, která je vyvolala. Z hlediska náboženského bývá odsuzován jako hřích, např. katolická nauka jej považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Vlastnost, s níž člověk snadno podléhá vzteku, označujeme jako prchlivost.

Fyziologickými projevy hněvu jsou některé změny v tělesné činnosti, směřující ke zvýšení fyzické síly organismu – zvyšuje se srdeční tep, stoupá krevní tlak, člověk zčervená. Zlost vyvolávají některé drogy, například hašiš[zdroj⁠?] a alkohol.

Opakem hněvu je mírumilovnost.

Hněv v démonologii

Podle démonologie je démonem zuřivé nenávisti a hněvu Asmodeus. Ten způsobuje, že lidé začínají být choleričtí, agresivní a bojovní.[1]

Odkazy

Reference

  1. Meduňka 7/2006 až 2/2007, ETIKOTERAPIA – KRÁĽOVNÁ MEDICÍNY, POHĽAD SOFIOLÓGIE NA ZDRAVIE A CHOROBU, Emil Páleš

Související články

CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.

Literatura

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu hněv na Wikimedia Commons