Hesperocyoninae
 HesperocyoninaeStratigrafický výskyt: střední až svrchní eocén – střední miocén | |
|---|---|
 Rekonstrukce rodu Hesperocyon | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| (nezařazeno) | Carnivoramorpha |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Podřád | psotvární (Caniformia) |
| Čeleď | psovití (Canidae) |
| Podčeleď | † Hesperocyoninae Martin, 1989 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hesperocyoninae jsou podčeledí psovitých šelem (Canidae), přičemž představují jejich nejstarší radiaci.[1]
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Je známo nejméně 10 rodů z této skupiny, které se vyskytovaly od eocénu až po střední miocén (před asi 40 – 15 miliony lety) v Severní Americe, a to především v oblasti dnešních západních Spojených států amerických, některé fosilní pozůstatky byly nalezeny i v Kanadě a Mexiku.[1][2]
Rody podle [3]:
- † Cynodesmus
- † Caedocyon
- † Ectopocynus
- † Enhydrocyon
- † Hesperocyon
- † Mesocyon
- † Osbornodon
- † Paraenhydrocyon
- † Philotrox
- † Sunkahetanka
Evoluce[editovat | editovat zdroj]
Hesperocyoniné vycházejí z některých archaických předků pravých šelem, kteří bývají řazeni do parafyletické čeledi Miacidae. Nejranějším a zřejmě nejznámějším rodem z podčeledi je Hesperocyon, jehož pozůstatky pocházejí z doby svrchního eocénu před asi 37 miliony lety. Ve srovnání s miacidními předky měl Hesperocyon již plně zkostnatělou bubínkovou výduť. Obecně dosahoval velikosti menší lišky a podobal se spíše současným cibetkám a promykám. Představoval mezičlánek mezi plantigrádními stromovými předky a pokročilejšími digitigrádními psovitými. Rod Hesperocyon je považován za předka většiny pozdějších linií psovitých, jako jsou podčeledi Borophaginae, Caninae (do níž se řadí všechny recentní rody) i pokročilejší zástupci samotné podčeledi Hesperocyoninae.[2][4]
Rané formy hesperocyoninů byly spíše menší až středně velké šelmy, evoluční trend u nejúspěšnější linie rodů Mesocyon – Sunkahetanka – Enhydrocyon však vedl ke stále větší velikosti těla a rozvoji hypermasožravosti. Hesperocyoniné dosáhli největší rozmanitosti ve svrchním oligocénu, přičemž svrchně oligocenní rod Enhydrocyon představoval vůbec první hypermasožravou psovitou šelmu, jejíž zuby byly navíc adaptovány k drcení kostí. Podčeleď Hesperocyoninae je ve fosilních záznamech datována až do středního miocénu (tj. do doby před asi 15 miliony lety), posledním žijícím členem skupiny byl rod Osbornodon.[1][2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c GOSWAMI, Anjali. Introduction to Carnivora. In: GOSWAMI, Anjali; FRISCIA, Anthony. Carnivoran evolution : new views on phylogeny, form, and function. Cambridge ; New York: Cambridge University Press, 2010. ISBN 9780521515290, ISBN 9780521735865. S. 16.
- ↑ a b c WANG, Xiaoming; TEDFORD, Richard. Dogs : their fossil relatives and evolutionary history. Paperback edition, 2010. vyd. New York: Columbia University Press, 2008. ISBN 978-0-231-50943-5, ISBN 0-231-50943-X. OCLC 822229250 S. 23–26.
- ↑ WANG, Xiaoming. Phylogenetic systematics of the Hesperocyoninae (Carnivora, Canidae). Bulletin of the AMNH ; no. 221. digitallibrary.amnh.org. 1994. Dostupné online [cit. 2021-08-23]. (anglicky)
- ↑ ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2007. Dostupné online. S. 134–135.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hesperocyoninae na Wikimedia Commons 
Taxon Hesperocyoninae ve Wikidruzích
