Helmuth Plessner

Helmuth Plessner
Helmuth Plessner
Narození	4. září 1892; Wiesbaden
Úmrtí	12. června 1985 (ve věku 92 let); Göttingen
Alma mater	Freiburská univerzita; Univerzita Heidelberg; Univerzita v Göttingenu; Erlangensko-norimberská univerzita
Povolání	antropolog, filozof, sociolog a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Rijksuniversiteit Groningen (1935–1939); Rijksuniversiteit Groningen (1938); Rijksuniversiteit Groningen (1939–1943); Rijksuniversiteit Groningen (1946–1951); Rijksuniversiteit Groningen; Univerzita v Göttingenu; Kolínská univerzita
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helmuth Plessner (4. září 1892 Wiesbaden – 12. června 1985 Göttingen) byl německý filosof a sociolog, čelný představitel filosofické antropologie.

Život a dílo

Plessner studoval medicínu, zoologii a filosofii v Göttingenu a v Heidelbergu (mimo jiné u H. Driesche a E. Husserla), 1916 promoval v Erlangenu a 1920 se habilitoval ve filosofii v Kolíně. Roku 1923 vydal knihu Jednota smyslů a 1924 Hranice společenství, kritika sociálního radikalismu. Od roku 1928 pracoval společně s Max Schelerem a v roce 1928 vyšlo jeho hlavní dílo Stupně organického a člověk. Úvod do filosofické antropologie. Roku 1933 byl pro židovský původ svého otce propuštěn, utekl do Istanbulu a s pomocí svého přítele Buytendijka dostal azyl v holandském městě Groningenu, kde přednášel sociologii. V roce 1935 vyšla první verze později slavné knihy Opožděný národ, analýza nastupujícího nacismu v Německu, a roku 1941 Smich a pláč. O mezích lidského chování. Po obsazení Holandska roku 1940 se musel skrývat.

Od roku 1946 byl profesorem sociologie v Groningenu a v letech 1952–1961 na univerzitě v Göttingenu, kde toto studium zakládal. Věnoval se hlavně sociologii továrního světa a sportu. Jako emeritus byl profesorem na New School for Social Research v New Yorku a nakonec profesorem filosofie v Curychu. Téměř do konce života pracoval a publikoval.

Myšlení a význam

Plessner patří spolu s Schelerem a mladším A. Gehlenem k zakladatelům filosofické antropologie, filosofického směru, který vznikl v první polovině 20. století ze snahy nově uchopit otázku člověka, a to ze širšího základu, než nabízela sebereflexe, vnitřní zkušenost a pojmy tradiční filosofie. Byla tedy výbornou příležitostí k setkání filosofů a vědců, zejména lékařů, biologů a etologů, kteří se společně snažili jednak podepřít filosofickou reflexi výsledky moderních věd, jednak prohloubit myšlení a modely těchto věd, pokud se týkají člověka. Stavěla se tedy a staví proti karteziánskému dualismu duše a těla, striktnímu oddělení subjektu a objektu – to znamená jednak proti výlučnému zaměření na vlastní zkušenost myslícího subjektu o sobě, ale také proti reduktivním postupům a příliš zjednodušeným modelům věd.

Plessnerův obraz člověka navazuje na Aristotela a vidí lidskou bytost jak v souvislosti s ostatními živočichy (tři „stupně organického“: rostlina, zvíře, člověk), tak také v její nezaměnitelné odlišnosti. Plessner hovoří o „umělé přirozenosti“ člověka, jemuž je „přirozeně“ vlastní tvořivost a fantazie, s jejíž pomocí si vytváří své umělé světy jazyka, kultury, společnosti a politiky. Lidský vztah ke světu je podstatně složitější než u zvířat, protože je vždy spojen s jistým odstupem, je předmětem reflexe a tudíž zprostředkován jazykem. Člověka tak podle něho charakterizuje „excentrické postavení“ (exzentrische Positionalität) bytosti, jež žije a myslí mimo sebe a v utopii společnosti.

Plessnerovo hlavní dílo bylo dlouho ve stínu Heideggerova „Bytí a čas“, který se také snažil o překonání Descartesova rozdělení, který však vyšel o rok dříve a strhoval brilancí filosofického provedení. Teprve po vydání Plessnerových Sebraných spisů (Gesammelte Schriften 1-10, Frankfurt a/M 1981–1985) se zájem o jeho dílo výrazně oživil a produkuje řadu významných, zejména také interdisciplinárních děl. Od roku 1999 pracuje Společnost H. Plessnera ve Freiburgu i. B. a odborná pracoviště na řadě dalších univerzit, například na TU Dresden.

Spisy

H. Plessner, Co bude s Německem? Brno 1947

(německy)
Die wissenschaftliche Idee, ein Entwurf über ihre Form (1913)
Krisis der transzendentalen Wahrheit im Anfängen (1918)
Die Einheit der Sinne. Grundlinien einer Ästhesiologie des Geistes (1923)
Grenzen der Gemeinschaft. Eine Kritik des sozialen Radikalismus (1924)
Die Stufen des Organischen und der Mensch. Einleitung in die philosophische Anthropologie (1928)
Macht und menschliche Natur. Ein Versuch zur Anthropologie der geschichtlichen Weltansicht (1931)
Die verspätete Nation. Über die politische Verführbarkeit bürgerlichen Geistes (1935)
Zur Anthropologie des Schauspielers (1948)
Lachen und Weinen. Eine Untersuchung der Grenzen menschlichen Verhaltens (1941)
Das Lächeln (1950)
Die Frage nach der Conditio humana (1961)
Die Emanzipation der Macht (1962)
Anthropologie der Sinne (1970)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helmuth Plessner na německé Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Helmuth Plessner na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helmuth Plessner

(německy)
Životopis a bibliografie v BBKL
Portál H. Plessner-Gesellschaft
Portál Philosophische Anthropologie von Scheler, Plessner und Gehlen Archivováno 11. 6. 2020 na Wayback Machine.