Heliconius ismenius
 Heliconius ismenius | |
|---|---|
 Heliconius ismenius | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | motýli (Lepidoptera) |
| Čeleď | babočkovití (Nymphalidae) |
| Rod | Heliconius |
| Binomické jméno | |
| Heliconius ismenius (Latreille, 1817) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heliconius ismenius je motýl z čeledi babočkovitých vyskytující se ve Střední Americe a na severu Jižní Ameriky. Je hojný na jihu v Ekvádoru a Venezuele a na severu až v Mexiku, Guatemale a Belize.[1] Pierre André Latreille, francouzský zoolog, popsal Heliconius ismenius v roce 1817. H. ismenius se podobá řadě dalších motýlů a je příkladem Müllerovy mimikry, což je přirozený jev při kterém si dva nebo více druhů sdílející společné predátory vzájemně napodobují své varovné signály ke vzájemnému prospěchu.[2]
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Jako každý jiný motýl, Heliconius ismenius začíná jako vajíčko, dorůstá do larválního a housenkového stádia, zakuklí se a pak dospěje v motýla. Vajíčka jsou rozprostřena pod samostatnými listy, přičemž samice umístí pouze jedno nebo dvě vajíčka na určité místo hostitelské rostliny. Vajíčka jsou malá a žlutá a mají přibližně 1,3 mm na výšku a 0,8 mm na šířku.[3] Během dospívání se larvy zvětšují, jsou přibližně 2 cm velké a zbarví se. Mají oranžovou hlavu a bílé tělo s černými skvrnami po celém těle. Bylo pozorováno, že kukly mají silný prohnutý hrudník s 5 páry černé páteře v břiše. Kukly jsou hnědé a na hřbetu mají v průměru tři nazlátlé skvrny. U dospělého motýla mají tykadla kolem dokola krátké černé ostny.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Heliconius ismenius je znám tím, že se živí specifickými rostlinami. Rostlina, na které jedinec zůstává po celý svůj život, se nazývá hostitelská rostlina. Hostitelské rostliny oblíbené u H. ismenius se nacházejí v podrodech Distephana a rodech Granadilla. Výhradně v Kostarice se živí také na Passiflora platyloba, P. ambigua, P. alata a P. pedata (rostliny z rodu mučenka).[4]
Chování[editovat | editovat zdroj]
V deštných pralesích se nacházejí do výšky 1500 metrů. Během noci je běžné, že dospělci tvoří skupiny, které poletují ve výšce 3 až 10 metrů nad zemí. Tyto skupiny se obvykle nacházejí podél okrajů lesa na větvích a úponcích hostitelských rostlin a stromů.[1]
Poddruhy[editovat | editovat zdroj]
- H. i. boulleti, Neustetter, 1928
- H. i. clarescens, Butler, 1875
- H. i. fasciatus, Godman & Salvin
- H. i. ismenius, Latreille, 1817
- H. i. metafora, Weymer, 1883
- H. i. occidentalis, Neustetter, 1928
- H. i. telchinia, Doubleday, 1847
- H. i. tilletti, Brown & Fernández, 1976
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heliconius ismenius na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Brown, Keith. Ecological Geography and Evolution in Neotropical Forests.
- ↑ MEYER, Axel. Repeating Patterns of Mimicry. PLoS Biology. 2006-10, roč. 4, čís. 10, s. e341. PMID: 17048984 PMCID: PMC1617347. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1544-9173. DOI 10.1371/journal.pbio.0040341. PMID 17048984.
- ↑ BROWN, K S. The Biology of Heliconius and Related Genera. Annual Review of Entomology. 1981-01, roč. 26, čís. 1, s. 427–457. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 0066-4170. DOI 10.1146/annurev.en.26.010181.002235. (anglicky)
- ↑ DeVries, P (1997). The Butterflies of Costa Rica and Their Natural History. USA: Princeton University Press.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heliconius ismenius na Wikimedia Commons - https://link.springer.com/article/10.1007/s00427-011-0380-624158797 (anglicky)
- https://academic.oup.com/biolinnean/article-abstract/55/2/159/2708946?redirectedFrom=fulltext&login=false (anglicky)
