Havlíkovo pravidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Havlíkovo pravidlo (anglicky Havlík's law) je slovanské rytmické pravidlo popisující transformaci redukovaných samohlásek nazývaných jery, ke které došlo v praslovanštině. Pravidlo je pojmenované po českém vědci Antonínu Havlíkovi (1855–1925), který jej formuloval v roce 1889. Havlíkovo pravidlo popisuje zánik jerů obecně, vlastní proces proběhl v různých slovanských jazycích odlišně. Změny popisované Havlíkovým pravidlem se uplatňovaly již na konci praslovanského období, čímž ukončily období „zákona otevřených slabik[1], který byl hlavní fonologickou inovací tohoto období.

Znění[editovat | editovat zdroj]

Havlíkovo pravidlo popisuje transformaci jerů v praslovanštině:

Silné a slabé jery[editovat | editovat zdroj]

Jery vznikly z krátkých vysokých samohlásek, které se vyskytovaly v rané praslovanštině a rané prabaltoslovanšině; přední jer vznikl z */i/, zadní jer z */u/. Jako všechny samohlásky byly ovlivněny pravidlem otevřených slabik, které říká, že každá slabika musí končit samohláskou. Jeho důsledkem bylo, že staroslověnština vůbec neměla uzavřené slabiky.

Hojně se vyskytující koncové jery, včetně jerů ve skloňovacích vzorech, byly redukovány na velmi krátké neboli „slabé“ varianty (/ĭ/ a /ŭ/). Tyto slabé jery pak často podléhaly elizi (vypuštění). Ve slovech s více jery se slabé varianty vyskytovaly i jinde než na konci slova.

Havlíkovo pravidlo stanovuje, jak se rozlišují slabé a silné jery a popisuje, jakým způsobem jsou transformovány. Při postupu od konce slova se střídají slabé a silné jery; poslední jer ve slově slabý, předchozí jer je silný, atd., dokud se nenarazí na plnou samohlásku, od níž se slabé a silné jery opět střídají.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Havlík's law na anglické Wikipedii.

  1. VEČERKA, Radoslav. Nový encyklopedický slovník češtiny (czechency.org) [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. [cit. 2020-12-03]. Kapitola Praslovanština. Dostupné online. 
  2. LOUČKA, Petr. Vývoj praslovanských jerů a hláskové alternace v češtině. Moje čeština (mojecestina.cz) [online]. 2012-03-12 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHENKER, Alexander M. The Dawn of Slavic: An Introduction to Slavic Philology. New Haven: Yale University Press, 1995. ISBN 0-300-05846-2. (anglicky) 
  • TOWNSEND, Charles; JANDA, Laura. Common and Comparative Slavic Phonology and Inflection: Phonology and Inflection : With Special Attention to Russian, Polish, Czech, Serbo-Croatian, Bulgarian. Bloomington, USA: Slavica, 1996. ISBN 0-89357-264-0. (anglicky) .