Přeskočit na obsah

Havel ze Strahova

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Havel ze Strahova
Narozeníasi Hradec Králové
Úmrtí1388
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Havel ze Strahova (latinsky Gallus de Monte Sion či Gallus de Sumo; začátek 14. století Hradec Králové? – po 1388) byl český lékař, matematik, astronom a astrolog na dvoře Karla IV.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Karel IV. na Votivním obraze Jana Očka z Vlašimi

Přesné datum a ani místo narození Havla ze Strahova není známo. Jana Nechutová se domnívá, že se narodil na počátku 14. století asi v Hradci Králové.[1] Zřejmě studoval na pařížské univerzitě.[2] Roku 1349 se již vyskytoval na dvoře českého krále Karla IV. jako jeho osobní lékař a rádce.[1] Kromě medicíny však Havel vynikal i v astronomii a matematice, byl prvním profesorem astronomie na Karlově univerzitě.[3] Rovněž se tradovalo, že měl Havel vliv na založení Nového Města pražského, avšak pro tuto teorii chybí spolehlivé zprávy.[2] Havel ze Strahova přednášel na lékařské fakultě pražské univerzity. Roku 1369 byl jmenován farářem u kostela sv. Mikuláše na Malé Straně. V roce 1361 se stal boleslavským děkanem. K roku 1371 je zaznamenán jako oltářník v pražském a vratislavském kostele.[4] Později patrně ještě léčil Václava IV., jak je zaznamenáno v několika receptech určených pro tohoto krále.[1] Nejpravděpodobněji také vychovával Křišťana z Prachatic.[2] Naposledy je v písemných pramenech zmíněn k roku 1388. Usuzuje se, že zemřel právě někdy po tomto roce.[1]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Havel ze Strahova sepsal několik latinských publikací:[5]

  • Regimen sanitatis ad Carolum imperatorem
  • Contra pestilentiam missum imperatori (1370) – list pojednávající o moru
  • Tractatus urinarum – spis o tom, jak lze na základě vzhledu moči diagnostikovat chorobu
  • Liber medicinalis
  • Aque infrascripte et earum virtutes sunt probate a Mag. Gallo de Monte Syon (česky: Naučenie kněze Havla o vodách)
  • Prophecio de regno Bohemie – astrologický spis

Mnohé Havlovy spisy byly též soudobně přeloženy do češtiny.[6] Havel ze Strahova se pravděpodobně podílel i na tvorbě českých slovníků Bartoloměje z Chlumce (Klareta).[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000. 365 s. Dostupné online. ISBN 80-7021-305-1. S. 226. [Dále jen: Latinská literatura českého středověku]. 
  2. ↑ a b c d ČORNEJOVÁ, Ivana; SVATOŠ, Michal. Dějiny Univerzity Karlovy I (1347/48-1622). Praha: Univerzita Karlova, 1995. 322 s. ISBN 80-7066-968-3. S. 198. 
  3. ↑ SCHOTT, Heinz. Kronika medicíny. Překlad Zdeněk Bureš. Praha: Fortuna Print, 1994. 648 s. ISBN 80-85873-16-8. S. 116. 
  4. ↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo : (1316-1378). Praha: Svoboda, 1980. 720 s. S. 654. 
  5. ↑ Latinská literatura českého středověku, s. 226–227
  6. ↑ Latinská literatura českého středověku, s. 227

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČORNEJOVÁ, Ivana; SVATOŠ, Michal. Dějiny Univerzity Karlovy I (1347/48-1622). Praha: Univerzita Karlova, 1995. 322 s. ISBN 80-7066-968-3. 
  • NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000. 365 s. ISBN 80-7021-305-1. 
  • ŘÍHOVÁ, Milada, a kol. Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. 1. vyd. Praha: Paseka, 2010. 209 s. ISBN 978-80-7432-047-7. Kapitola IX. a X.: „Havel ze Strahova – Gallus de Monte Sion, někdy též de Summo", s. 169–177; „Správa Mistra Havla ze Strahova pro Karla (Regimen Magistri Galli de Strahow ad Karolum)", s. 178–194. 
  • URÁNEK, Rudolf. K české pověsti královské. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 26, 1918, s. 10-47
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Havel_ze_Strahova&oldid=23990643“