Havel ze Strahova
Havel ze Strahova | |
---|---|
Narození | asi Hradec Králové |
Úmrtí | 1388 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Havel ze Strahova (latinsky Gallus de Monte Sion či Gallus de Sumo; začátek 14. století Hradec Králové? – po 1388) byl český lékař, matematik, astronom a astrolog na dvoře Karla IV.
Život
[editovat | editovat zdroj]Přesné datum a ani místo narození Havla ze Strahova není známo. Jana Nechutová se domnívá, že se narodil na počátku 14. století asi v Hradci Králové.[1] Zřejmě studoval na pařížské univerzitě.[2] Roku 1349 se již vyskytoval na dvoře českého krále Karla IV. jako jeho osobní lékař a rádce.[1] Kromě medicíny však Havel vynikal i v astronomii a matematice, byl prvním profesorem astronomie na Karlově univerzitě.[3] Rovněž se tradovalo, že měl Havel vliv na založení Nového Města pražského, avšak pro tuto teorii chybí spolehlivé zprávy.[2] Havel ze Strahova přednášel na lékařské fakultě pražské univerzity. Roku 1369 byl jmenován farářem u kostela sv. Mikuláše na Malé Straně. V roce 1361 se stal boleslavským děkanem. K roku 1371 je zaznamenán jako oltářník v pražském a vratislavském kostele.[4] Později patrně ještě léčil Václava IV., jak je zaznamenáno v několika receptech určených pro tohoto krále.[1] Nejpravděpodobněji také vychovával Křišťana z Prachatic.[2] Naposledy je v písemných pramenech zmíněn k roku 1388. Usuzuje se, že zemřel právě někdy po tomto roce.[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Havel ze Strahova sepsal několik latinských publikací:[5]
- Regimen sanitatis ad Carolum imperatorem
- Contra pestilentiam missum imperatori (1370) – list pojednávající o moru
- Tractatus urinarum – spis o tom, jak lze na základě vzhledu moči diagnostikovat chorobu
- Liber medicinalis
- Aque infrascripte et earum virtutes sunt probate a Mag. Gallo de Monte Syon (česky: Naučenie kněze Havla o vodách)
- Prophecio de regno Bohemie – astrologický spis
Mnohé Havlovy spisy byly též soudobně přeloženy do češtiny.[6] Havel ze Strahova se pravděpodobně podílel i na tvorbě českých slovníků Bartoloměje z Chlumce (Klareta).[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000. 365 s. Dostupné online. ISBN 80-7021-305-1. S. 226. [Dále jen: Latinská literatura českého středověku].
- ↑ a b c d ČORNEJOVÁ, Ivana; SVATOŠ, Michal. Dějiny Univerzity Karlovy I (1347/48-1622). Praha: Univerzita Karlova, 1995. 322 s. ISBN 80-7066-968-3. S. 198.
- ↑ SCHOTT, Heinz. Kronika medicíny. Překlad Zdeněk Bureš. Praha: Fortuna Print, 1994. 648 s. ISBN 80-85873-16-8. S. 116.
- ↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo : (1316-1378). Praha: Svoboda, 1980. 720 s. S. 654.
- ↑ Latinská literatura českého středověku, s. 226–227
- ↑ Latinská literatura českého středověku, s. 227
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČORNEJOVÁ, Ivana; SVATOŠ, Michal. Dějiny Univerzity Karlovy I (1347/48-1622). Praha: Univerzita Karlova, 1995. 322 s. ISBN 80-7066-968-3.
- NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000. 365 s. ISBN 80-7021-305-1.
- ŘÍHOVÁ, Milada, a kol. Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. 1. vyd. Praha: Paseka, 2010. 209 s. ISBN 978-80-7432-047-7. Kapitola IX. a X.: „Havel ze Strahova – Gallus de Monte Sion, někdy též de Summo", s. 169–177; „Správa Mistra Havla ze Strahova pro Karla (Regimen Magistri Galli de Strahow ad Karolum)", s. 178–194.
- URÁNEK, Rudolf. K české pověsti královské. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 26, 1918, s. 10-47