Hadačka
Hadačka | |
---|---|
Hostinec na Dyškánce | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Výrov |
Okres | Plzeň-sever |
Kraj | Plzeňský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°57′49″ s. š., 13°27′2″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 352 (2021)[1] |
Katastrální území | Výrov u Kralovic (9,5 km²) |
PSČ | 331 41 |
Počet domů | 113 (2021)[2] |
Hadačka | |
Další údaje | |
Kód části obce | 187682 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hadačka je vesnice v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, část obce Výrov. Žije zde 352[1] obyvatel.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Ves leží v nadmořské výšce 460–480 m na obou březích Bučeckého potoka v jeho mělkém údolí, 2,5 km jihozápadně od Kralovic na hlavní silnici I/27 spojující Plzeň a Most. Zástavba je tvořena rodinnými domy, bytovými domy a několika rekreačními objekty.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Za třicetileté války zarostla řada polí v okolí Výrova a Sechutic lesem. Nové polesí dostal do správy hajný Hadač, po kterém byl les zván na Hadačce. Toto jméno použil i Ondřej Trojer, opat kláštera v Plasích, když na samém konci 17. století po založení Trojan začal stavět chalupy mezi Výrovem a Sechuticemi. Po jeho smrti pokračoval nástupce Evžen Tyttl, který stavbu dokončil. V roce 1702 stálo na Hadačce prvních 7 chalup, které byly osazeny poddanými z různých vesnic klášterního panství. Za chalupu a část panských polí museli chalupníci odvádět úrok po jedné kopě a pracovat 2 dny v týdnu na dvoře Sechutice. V roce 1713 byly postaveny další dvě chalupy.
Památky
[editovat | editovat zdroj]Podle projektu klášterního stavitele Matěje Ondřeje Kondela byl za opata Fortunáta Hartmanna postaven barokní zájezdní hostinec Na Dyškánce čp. 12. Název by mohl být zkomoleným názvem předchozí krčmy Na Toskánce, ve které mohli pobývat italští zedníci z Toskánska při stavbě renesanční podoby dvora Sechutice. Areál hostince je tvořen hlavní budovou s novější přístavbou, chlévy, kolnou a pozdější stodolou. Samotný hostinec je podélnou přízemní stavbou, která je tvořena dvěma bočnímu křídly o dvou okenních osách, a středním zvýšeným rizalitem o třech osách s tympanonem. Ve středu je průjezd do dvora s barokním portálem s půlkruhovou archivoltou a masivním klenákem, v tympanonu nad ním pak kamenný znak opata s monogramem F.H.A.P.P.L. a letopočtem dokončení 1756. Na sedlových a valbových střechách jsou pálené tašky.
Jihozápadně od Hadačky na kraji lesa u staré cesty spojující opatství v Plasích se Sechuticemi a dále s Mariánskou Týnicí na místě zvaném U Jána stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1708. Esovitě prohnutá postava prostovlasého světce v obvyklém šatu a biretem u nohou stojí na dvojitém podstavci s nápisy ze všech stran, obklopena je kruhem starých lip.
Ve vsi je ještě socha sv. Judy Tadeáše z roku 1767. Z usedlostí zaslouží pozornost chalupy čp. 7, 37, 43 a 78.
Okolí
[editovat | editovat zdroj]Hadačka je v současnosti srostlá s Výrovem, na severovýchodě sousedí s Kralovicemi, na jihozápadě za lesem s Babinou, na západě se dvorem Sechutice a vesnicemi Trojany a Bukovina. U silnice do Plas leží samota Sokolka.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
- Josef Vorel: Dějiny rodného kraje: Výrov-Hadačka, Rabštejn nad Střelou, 1992
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hadačka na Wikimedia Commons
- Detail památky: Bývalý zájezdní klášterský hostinec Na Dyškánce
- Detail památky: Socha sv. Jana Nepomuckého
- Oficiální stránky obce Výrov
- Sbor dobrovolných hasičů Výrov-Hadačka
- Fotbalový klub Trafo Hadačka
- Stránky výrovských Kikiny Archivováno 10. 10. 2010 na Wayback Machine.