HMS King George V (41)
 HMS King George V v roce 1945 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | bitevní loď |
| Třída | třída King George V |
| Číslo trupu | 41 |
| Zahájení stavby | 1. ledna 1937 |
| Spuštěna na vodu | 21. února 1939 |
| Uvedena do služby | 11. prosince 1940 |
| Osud | vyřazena 1949 sešrotována 1957 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 45 000 plný |
| Délka | 227,07 m |
| Šířka | 31,39 m |
| Ponor | 11 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 8 kotlů 110 000 hp |
| Rychlost | 29 uzlů |
| Dosah | 28 891,2 km při rychlosti 18,5 km/h |
| Posádka | 1610 |
| Pancíř | boky 381 mm paluba 152 mm věže 330 mm |
| Výzbroj | (květen 1943): 10× 356 mm BL 14 palců Mark VII (2×4, 1×2) 16× 133 mm QF 5,25 palce Mark I 12× 40 mm QF 2-powder 38× 20 mm (září 1945): 10× 356 mm BL 16 palců Mark VII (2×4, 1×2) 16× 133 mm QF 5,25 palce Mark I 74× 40 mm QF 2-powder 36× 20 mm |
| Elektronika | 1x Radar typ 279 (pro vyhledávání vzdušných cílů) 1x Radar typ 284 (dělostřelecký) 1x katapult (Červen 1941): (Prosinec 1941): (Červen 1942) 1x Radar typ 274 (dělostřelecký) 1x Radar typ 279B (pro vyhledávání vzdušných cílů) 1x Radar typ 281 (pro vyhledávání vzdušných cílů) 7x Radar typ 282 (dělostřelecký - protiletadlový) 1x Radar typ 284 (dělostřelecký) 4x Radar typ 285 (dělostřelecký) 1x Radar typ 293 (pro vyhledávání hladinových cílů) 1x Radar typ 299 ( ? ) |
| Letadla | 4 Supermarine Walrus |
HMS King George V byla britská bitevní loď, první z pěti lodí stejnojmenné třídy, které do služby vstupovaly na počátku druhé světové války.
King George V v průběhu druhé světové války operoval ve všech třech hlavních námořních bojištích války, tady v Atlantiku, Středozemním moři a v Tichém oceánu. Také byla součástí jak Home Fleet, tak Pacific Fleet.
King George V se společně s bitevní lodí HMS Rodney 27. května 1941 výrazně podílel na potopení německé bitevní lodi Bismarck.
1. května 1942 King George V potopil torpédoborec HMS Punjabi při společném doprovodu Konvoje PQ 15 který spojenci poslali z Islandu do Sovětského svazu, jako materiální pomoc. Během této plavby se obě lodě při plutí ve formaci srazili a to z důvodu manévru HMS Punjabi, kterým se loď měla vyhnout mině která byla nahlášena před přídí. Kvůli nízké viditelnosti z důvodu mlhy vplula před bitevní loď King George V, která torpédoborec při srážce roztrhla na dva kusy.
King George V se účastnil Operace „Husky" (spojenecké vylodění na Sicílii), přesněji Operace "Fracture", jejíž cílem bylo zmást OKW a přesvědčit je, že vylodění na sicílii je pouze první z mnoha vylodění ve středozemním moři, které budou následovat vylodění na Sardínii Korsice a na jižním Balkánu. Německo poté skutečně poslalo značnou sílu na obranu balkánu a rozdělilo své síly jak na Sardínii, tak i na Korsice a poslali je na pevninskou část Itálie. Součástí operace bylo ostřelování ostrova Levanzo a přístavu Trapani. Bitevní loď byla doprovázena křižníky a také pěchotou schopnou ostrov obsadit.
Také doprovázel část kapitulované Italské flotily, ke které patřili bitevní lodě Andrea Doria a Duilio, na Maltu. V roce 1945 byl v Pacifiku součástí operací proti Japonsku.
Loď v pořádku přečkala válku a dne 4. prosince 1949 byla převedena do rezervy. V roce 1957 byla prodána k sešrotování.[1]
Design[editovat | editovat zdroj]
Obecné údaje[editovat | editovat zdroj]
King George V byl postaven konglomerátem Vickers-Armstrong ve Walker Naval Yard, ve městě Newcastle upon Tyne. Stavba byla zahájena 1. ledna 1937, na vodu byla spuštěna 21. února 1939 a do služby byla uvedena 11. listopadu 1940. Celková délka lodi byla 227 m a šířku 31,39 m. Měla výtlak 38 031 tun při běžném naložení a 42 237 tun při plném. Po přezbrojení v roce 1944 měla výtlak při běžném použití 39 100 tun a při plném 44 460 tun. Zvládla nést až 3 918 tun topného oleje, 192 tun nafty, 256 tun rezervní napájecí vody a 444 tun pitné vody. V závislosti na rychlosti měla loď dosah 7 400 km při 25 uzlech (46 km/h), 18 980 km při 15 uzlech (28 km/h) a 26 700 km při 10 uzlech (19 km/h). Spotřeba paliva však v praxi byla mnohem větší a při 16 uzlech (30 km/h) byl dosah ve skutečnosti okolo 11 700 km s pěti procentní rezervou. Protože byl během designování přísnými limitacemi Washingtonské konference maximální výtlak stanoven na 35 000 tun a proto nestačil pro válečné potřeby a byl v roce 1944 zvýšen. To mělo za následek veliké snížení volného místa na palubě a k zhoršení plavbyschopnosti lodi. Největší problém to způsobilo na už tak dost nízké přídi. Kvůli nedostatku vztlaku se příď jednoduše zabořila do dna i v mírných mořích, hlubokých 2,5 až 4 metry. Voda se také často přes příď přehrnula, a polila přední dvě věže. Na rozbouřeném moři mohla být věž 'A' zaplavena i s lidmi a technikou uvnitř.
Pohon[editovat | editovat zdroj]
King George V byl vybaven osmi bojlery typu Admiralty. Tato konfigurace byla o něco konvenčnější než předchozí třída Nelson, která měla kotelny umístěny vedle sebe a každá dvojice byla spojena s turbínovou místností za nimi. Celková topná plocha kotelen byla 7 259,8 m². 416tunový bojler produkoval na hřídele více než 100 000 koňských sil (75 000 kW) díky čemuž dokázala loď plout až rychlostí 28 uzlů (52 km/h). Osm bojlerů šetřilo jak palivem, tak místem, oproti dvaceti čtyřem bojlerům v bitevním křižníku HMS Hood. Méně větších bojlerů snížilo váhu potřebnou na dodání jednotky tepla, stejně jako zvýšilo efektivitu a snížilo spotřeba paliva na jednotku topné plochy. To udělalo z King George V nejrychlejší bitevní loď v britské flotile. Pořád byla ale pomalejší, než nové německé, francouzské a italské lodě, nebo bitevní křižníky HMS Hood, Repulse a Renown.
King George V měl čtyři páry převodových turbín od Parsons Marine Steam Turbine Company. Dvě hlavní turbíny byly zapojeny sériově a poháněly hřídel dvojitého šikmého ozubeného kola. Při běžné zátěži se očekávala rychlost 28,5 uzlů (53 km/h) a při plné 27,5 uzlů (51 km/h) při normálním výkonu. Při přetěžování byly rychlosti 29,25 (54 km/h) a 28,25 (52 km/h) uzlů. Turbína byla pomalého typu (2257 ot/min). Otáčky byly poté sníženy ozubeným kolem na 256 ot/min na hřídeli vrtule.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 226.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- Commander in Chief Mediterranean, memorandum, “Operation Fracture,” 27 June 1943, Strategic Plans Division Records, Op607 Support Plans Branch (Anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS King George V na Wikimedia Commons
