Kyselina thiosírová
(přesměrováno z H2S2O3)
| Kyselina thiosírová | |
|---|---|
 Model molekuly kyseliny thiosírové | |
| Obecné | |
| Systematický název | Kyselina thiosírová |
| Anglický název | Thiosulfuric acid |
| Sumární vzorec | H2S2O3 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13686-28-7 |
| PubChem | 24478 |
| ChEBI | 5587 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 114,144 g/mol |
| Teplota rozkladu | -15 °C[1] |
| Disociační konstanta pKa | 0,6; 1,74 |
| Rozpustnost ve vodě | rozkládá se |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kyselina thiosírová (H2S2O3) je jednou z dvojsytných kyselin na bázi síry. Existuje volná nebo v bezvodém stavu. Bezvodá je stabilní v diethyletheru při teplotě -78 °C. Při teplotě 0 °C se ve vodném prostředí rozkládá:
- H2S2O3 → S + SO2 + H2O
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Bezvodou kyselinu thiosírovou lze připravit následujícími způsoby:[2]
- H2S + SO3 → H2S2O3
- HSO3Cl + H2S → HCl + H2S2O3
- Na2S2O3 + 2 HCl → 2 NaCl + H2S2O3
Soli[editovat | editovat zdroj]
Kyselina thiosírová tvoří soli zvané thiosírany (dříve nepřesně sirnatany). Thiosírany jsou poměrně stálé.[2] Při rozkladu thiosíranů chlorovodíkem lze získat za určitých podmínek kyselinu thiosírovou.
Nejvýznamnější solí je thiosíran sodný, využívaný jako součást ustalovačů. Průmyslově se vyrábí oxidací polysulfidů kyslíkem:[2]
- 2 Na2S5 + 3 O2 → 2 Na2S2O3 + 6/8 S8
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HOPFINGER, Mathias; ZISCHKA, Florian; SEIFERT, Mathias; KORNATH, Andreas J. Preparation and Characterization of Pure Thiosulfuric Acid [online]. Wiley, 2018-05-20 [cit. 2024-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina thiosírová na Wikimedia Commons
