Guillaume Philibert Duhesme

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Guillaume Philibert Duhesme
Narození 7. července 1766
Mercurey
Úmrtí 20. června 1815 (ve věku 48 let)
Waterloo
Povolání politik
Ocenění rytíř Řádu svatého Ludvíka
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guillaume Philibert hrabě Duhesme (7. července 1766 v Bourgeuf, Burgundsko18. června 1815 u Waterloo) byl francouzský generál.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval práva. V roce 1792 byl generálem Dumouriezem jmenován plukovníkem dobrovolnické jednotky, kterou generál vybudoval na své náklady. Jako velitel Roermondu v roce 1793 uhájil strategicky důležitý bod Herstal a po porážce u Neerwinden (18. března 1793) zničil most přes Loo, přešel Šeldu a přiměl bojem u Villeneuve (6. července 1793) kolony pěchoty utíkající před Rakušany k obratu, za což byl povýšen na brigádního generála. Také k vítězství u Fleurus (26. července 1794) značně přispěl a obsadil pod velením Klébera Maastricht. Poté byl povýšen na brigádního generála. V roce 1795 bojoval ve Vendee a poté na Rýnu, kde 20. dubna 1797 přešel u Diersheimu řeku a obsadil Kehl. Roku 1798 pod Championnetem v Itálii přispěl k obsazení Neapole a pacifikoval Kalabrii a Apulii. Poté převelen na velitelský post do Alp a na jaře 1800 poté pod velením Augereaua působil ve francouzsko-batavské armádě. V roce 1805 velel 4. pěší divizi italské armády a podílel se na opětném obsazení Neapole. Povýšen do hraběcího stavu a stal se rytířem Čestné legie. V únoru 1808 divizním velitelem ve Španělsku a vyznamenal se při obraně Barcelony.

Generál Guillaume Philibert Duhesme

Po Augereauově žalobě, že trpí ve svých jednotkách sexuální orgie byl v letech 18101814 postaven mimo službu. Poté obdržel velení divize pod maršálem Victorem a bojoval u La Rothiere (1. února 1814), Montereau (18. února 1814) a Arcis-sur-Aube (20. a 21. března 1814). Po Napoleonově abdikaci sloužil v královské armádě a stal se generálním inspektorem pěchoty. Po návratu Napoleona z Elby přešel do jeho služeb a bojoval u Ligny (16. června 1815) a l8. června 1815 padl v bitvě u Waterloo. Známý je jeho spis „Essai historique de infanterie legere„ (Historické pojednání o lehké pěchotě, Lyon, 1806, 3. vyd. 1864.)