Giovanni Bononcini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giovanni Bononcini
Základní informace
Jinak zvaný Buononcini
Narození 18. července 1670
Modena
Původ italský
Úmrtí 9. července 1747
(ve věku 76 let)
Vídeň
Žánry klasická hudba
Povolání italský hudební skladatel, violoncellista, zpěvák a pedagog.
Rodiče Giovanni Maria Bononcini
Příbuzní Antonio Maria Bononcini
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Battista Bononcini (také Buononcini) (18. července 1670 Modena9. července 1747 Vídeň) byl italský barokní hudební skladatel, violoncellista, zpěvák a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bononcini se narodil v Modeně jako nejstarší ze tří synů houslisty a hudebního skladatele Giovanni Marii Bononciniho (1642–1678). Hudebníkem a skladatelem se stal i jeho bratr Antonio Maria Bononcini. V osmi letech osiřel a i se svým bratrem Antoniem se stal žákem hudební školy při basilice San Petronio v Bologni, kterou vedl skladatel Giovanni Paolo Colonna.

Karikatura skladatele od Piera Ghezziho

V roce 1685, ve věku 15 let, publikoval tři sbírky instrumentálních skladeb (dvě z nich zkomponoval již ve třinácti letech). 30. května 1686 byl přijat za člena prestižní Boloňské filharmonické akademie (Accademia Filarmonica di Bologna), stal se členem orchestru a zpěvákem v basilice San Petronio. V krátké době publikoval další sbírky instrumentálních skladeb a zkomponoval dvě oratoria pro Bolognu a Modenu. V letech 1687–1691 byl kapelníkem v kostele San Giovanni in Monte v Bologni, pro který zkomponoval řadu mší pro dva sbory, které byly publikovány v roce 1688 jako jeho op. 7. V roce 1690 pak složil další oratorium pro Modenu. Nějaký čas strávil v Miláně a v roce 1691 věnoval sbírku vokálních duet op. 8 císaři Leopoldu I. a hrál v orchestru kardinála Benedetto Pamphili.

V témže roce se přestěhoval do Říma a vstoupil do služeb vévody Filipa II. Colonny, mecenáše a patrona umělců. Pro vévodu vytvořil v letech 1692–1696 šest serenád, oratorium a tři až pět oper včetně velmi úspěšné Xerse (1694). Jiná úspěšná opera, Il trionfo di Camilla, vznikla na objednávku Colonnova bratrance, španělského místokrále v Neapoli Luigi della Cerda. Bononcini se stal členem dvou exklusivních římských uměleckých společností: hudební Accademia Nazionale di Santa Cecilia a literární Accademia degli Arcadi. Přibližně v této době napsal hudebník a básník Giuseppe Valentini sonet na oslavu Bononciniho pedagogických schopností.

Po smrti Colonnovy manželky v srpnu 1697, Bononcini opustil Řím a odešel do Vídně, kde vstoupil do služeb císaře Leopolda I. Jednak získal vyšší plat a jednak se stal oblíbeným skladatelem následníka trůnu Josefa I. Habsburského. Po vypuknutí války o španělské dědictví odjel do Berlína ke dvoru pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské a stal se jejím oblíbeným skladatelem. S úspěchem uvedl v Berlíně nové opery Cefalo a Poliferno a stal se známým a vyhledávaným skladatelem v celé Evropě.

V letech 1720–1732 žil v Londýně a o popularitu soutěžil s Georgem Friedrichem Händelem, který přišel do Londýna v roce 1712. Rivalita mezi oběma skladateli měla i politický podtext, neboť toryové podporovali Händela, zatímco whigové Bononciniho. Jejich souboj inspiroval básníka Johna Byroma k parafrázi dětské říkanky Tweedledum and Tweedledee. Bononcini se sice stal chráněncem Sarah Churchillové, vévodkyně z Marlborough, která vedla jeho obdivovatele, ale Händel získal na svou stranu více příznivců. Londýn opustil poté co byl obviněn z plagiátorství. Údajně vydával madrigal Antonia Lottiho za své dílo.

Od roku 1733 žil v Paříži a komponoval hudbu pro veřejné koncerty Concert spirituel konané v paláci Tuileries. Závěr svého života strávil ve Vídni, kde měly premiéru i jeho poslední opery a císařovna Marie Terezie mu od 1. října 1742 poskytla důchod 50 zlatých měsíčně. Zemřel 9. července 1747 a zanechal vdovu Margheritu Bollettiovou a čtyři děti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rukopis opery Astianatte

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Eraclea ovvero Il ratto delle Sabbine (pasticcio obsahující 20 Bononciniho árií,1692, Řím)
  • Xerse (libreto Silvio Stampiglia, 1694 Řím)
  • Tullo Ostilio (1694)
  • Muzio Scevola (libreto Silvio Stampiglia, 1695 Řím)
  • L'amore eroico fra pastori (libreto Pietro Ottoboni, favola pastorale pro loutky, 1696, Řím)
  • Il trionfo di Camilla regina de Volsci (libreto Silvio Stampiglia, 1696, Neapol)
  • La clemenza d'Augusto (libreto Carlo Sigismondo Capeci, 1697 Řím)
  • Temistocle in Bando (Morselli, 1698 Řím)
  • La fede pubblica (libreto Donato Cupeda, 1699 Vídeň)
  • Gli affetti più grandi vinti dal più giusto (libreto Donato Cupeda, 1701, Vídeň)
  • Cefalo (libreto A. Guidi, pastorella 1702, Berlín)
  • Polifemo (libreto A. Ariosti, pastorella, 1702, Berlín)
  • La regina creduta re (libreto Matteo Noris, 1706, Benátky; 1708 Braunschweig jako Semiramide)
  • Endimione (libreto Silvio Stampiglia, 1706 Vídeň)
  • Etearco (libreto Silvio Stampiglia, 1707 Vídeň)
  • Turno Aricino (1707)
  • Mario fuggitivo (libreto Silvio Stampiglia, 1708, Vídeň)
  • Abdolomino (1709)
  • Caio Gracco (libreto Silvio Stampiglia, 1710, Vídeň Hof)
  • Astarto (libreto Paolo Antonio Rolli, 1715, Řím)
  • Erminia (libreto D. O. Petrosellini a Accademico Quirino, favola pastorale, 1719 Řím)
  • L'odio e l'amore také Ciro, Cyrus (libreto Rolli, 1721 Londýn)
  • Crispo (1721)
  • Griselda (libreto Paolo Antonio Rolli, 1722 Londýn)
  • Farnace (libreto L. Morani, 1723, Londýn
  • Calfurnia (libreto Nicola Haym, 1724 Londýn
  • Astianatte (libreto Nicola Haym, 1727 Londýn)
  • Amor per amor festa pastorale (1732, Londýn)
  • Alessandro in Sidone (tragicommedia per musica, 1737, Vídeň)
  • Zenobia (libreto Pietro Metastasio, 1737, Vídeň)

Jednoaktovky[editovat | editovat zdroj]

  • Il natale di Giunone festeggiato in Samo (1708)
  • Li sagrifici di Římolo per la salute di Roma (1708)
  • Enea in Caonia (1711)

Oratoria[editovat | editovat zdroj]

  • La Maddalena a' piedi di Cristo (1690)
  • San Nicola di Bari (1693)
  • La conversione di Maddalena (1701)
  • L'arrivo della Gran Madre degli dei in Roma (1713)
  • Ezechia (azione sacra, 1737)

Serenády[editovat | editovat zdroj]

  • La nemica d'amore fatta amante (1693)
  • La costanza non gradita nel doppio amore d'Aminta (1694)
  • La notte festiva (1695)
  • Amore non vuol diffidenza (1695)
  • Amor per amore (1696)
  • La gara delle quattro stagioni (1699)
  • Buleo festeggiante nel ritorno d'Alessandro Magno dall'Indie (1699)
  • Sacrificio a Venere (1714)
  • Così l'intendo o Filli
  • Infelice mia sorte
  • Non amo, e amar desio
  • Silvio trionfante degl'amori di Dorinda e Clori

Jiná jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • I vari effetti d'amore (scherzo musicale, 1700)
  • Proteo sul Reno (poemetto drammatico, 1703)
  • Il fiore delle eroine (trattenimento, 1704)
  • Il ritorno di Giulio Cesare vincitore della Mauritania (1704–1705)
  • Pastorella (1705)
  • La nuova gara di Giunone e di Pallade terminata da (poemetto drammatico, 1705)

Další skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Trattimenti da camera à tre op. 1 (1685)
  • Concerti da Camera à tre op. 2 (1685)
  • Sinfonie op. 3–6 (1685-87)
  • 4 Missa brevi (1688)
  • Divertimenti da camera (1722)
  • 12 sonát pro komorní soubor (1732)
  • Laudate pueri (pro 5 hlasů a orchestr, 1733)
  • Te Deum (1741)
  • cca 300 kantát
  • madrigaly

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]