Geyer (Německo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Geyer
Letecký pohled na centrum města v roce 2011
Letecký pohled na centrum města v roce 2011
Geyer – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška600 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresKrušné hory
Geyer na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha18,6 km²
Počet obyvatel3 366 (2022)[1]
Hustota zalidnění181,4 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaHarald Wendler (Die Linke)
Oficiální webwww.stadt-geyer.de
Adresa obecního úřaduAltmarkt 1
09468 Geyer
Telefonní předvolba037346
PSČ09468
Označení vozidelERZ, ANA, ASZ, AU, MAB, MEK, STL, SZB, ZP
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geyer je město v německé spolkové zemi Sasko ve středu zemského okresu Krušné hory. Má přibližně 3 400[1] obyvatel. Nachází se ve střední části německých Krušných hor v údolí řeky Geyerbach zhruba 8 km severozápadně od města Annaberg-Buchholz a zhruba 20 km jižně od Chemnitz.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno města je odvozeno od středo-hornoněmeckého slova pro supagir“. V roce 1395 se tak zmiňuje místo v rámci zmínky „zum Gire“, v roce 1446 se objevuje tvar Gyer, dále v roce 1490 Geyr.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohlednice zachycující náměstí Altmarkt v roce 1910 s budovou třetí radnice před vyhořením

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1381, ovšem hornická činnost v oblasti probíhala již o několik desetiletí dříve. V roce 1407 získává Geyer právo pořádat menší trh, v roce 1453 právo várečné a v roce 1467 je zmiňován jako město s právem pořádat velké trhy. V první polovině 16. století do města přichází reformace a v roce 1566 se ve městě usazuje významný renesanční stavitel a bývalý starosta Lipska Hieronymus Lotter, který organizoval přestavbu budovy staré lipské radnice.

Vlivem intenzivní těžby v místním dolech proběhly na začátku 18. a 19. století dva velké propady, jejichž vlivem vznikla místa pinka, kterou dnes vede turistická stezka. Začátkem 19. století se zde začal rozvíjet textilní průmysl a vznikaly první přádelny. Tento rozvoj je spojen s osobou velšského průmyslníka Evana Evanse, který sem v roce 1809 přemístil svou dílnu.

V druhé polovině 19. století se město dále rozvíjelo. Poté, co ho v roce 1854 zasáhl velký požár, byla postavena řada nových budov včetně nové, v pořadí třetí, radnice a řady místních škol. V roce 1888 bylo po dvou letech budování město napojeno na úzkorozchodnou železniční dráhu do Schönfeldu, části obce Thermalbad Wiesenbad. V 90. letech 19. století pak byl zřízen vodovod a rozvod elektřiny.

Rozvoj pokračoval i na začátku 20. století, kdy byla postavena pošta a v rámci rozvoje sítě Thumských úzkorozchodných železnic byl poblíž města postaven Greifenbachský viadukt, největší úzkorozchodný železniční most v Německu. V roce 1914 vyhořela po zásahu bleskem radnice, která byla nahrazena v roce 1920 další, v pořadí čtvrtou, radnicí.

Po druhé světové válce bylo zřízeno v městské strážní věži muzeum.[3] Ke konci 60. let byl ukončen provoz na místní železniční dráze[4] a mezi lety 1972 až 1973 byla vztyčena poblíž města nová dominanta v podobě televizního vysílače Geyer s výškou 192,85 m.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel ve městě Geyer v letech 1834–2020[5][6]
Rok 1834 1871 1890 1910 1925 1939 1946 1950 1964 1990 2000 2010 2020
Počet obyvatel 2 011 4 143 5 305 6 451 6 435 6 451 6 085 6 971 6 293 4 596 4 372 3 848 3 385

Pamětihodnosti a kultura[editovat | editovat zdroj]

  • Budova radnice – budova z roku 1920.[7]
  • Kostel sv. Laurentia – hlavní kostel s klášterem a opevněnou věží původem z 15. století přestavěný v roce 1506.[8]
  • Kostel sv. Wolfganga – malý špitální kostel původem z roku 1540.[9]
  • Památník úzkorozchodné železnice – lokomotiva řady IV K, několik osobních i nákladních vozů, technické vybavení nádraží a výstava železničních modelů.
  • Poštovní sloup (milník) – na náměstí, z roku 1730.
  • Věžové muzeum – v 7patrové budově historické 42 m vysoké strážní věže pocházející z 14. století. Expozice o hornictví, minerálech a historii města.
  • Zámeček Lotterhof – renesanční stavba z roku 1566 postavená renesančním stavitelem Hieronymem Lotterem.[7]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Geyer na německé Wikipedii a Geyer na anglické Wikipedii.

  1. a b register of German municipalities (2022). 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07]
  2. EICHLER, Ernst; WALTHER, Hans. Sachsen. Alle Städtenamen und deren Geschichte. Lipsko: Faber und Faber Verlag, 2007. ISBN 978-3-86730-038-4. S. 65. (německy) 
  3. a b Chronik der Stadt Geyer [online]. Stadt Geyer [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (německy) 
  4. Schönfeld-Wiesa — Meinersdorf (Erzgeb) [online]. Sachsenschiene.net, 2023-06-10 [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (německy) 
  5. Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen : Geyer [online]. Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (německy) 
  6. Regionalisierte Bevölkerungsvorausberechnung für den Freistaat Sachsen 2022 bis 2040. Datenblatt Gemeinde Geyer, Stadt [online]. Kamenz: Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen [cit. 2023-07-15]. S. 8. Dostupné online. (německy) 
  7. a b Sehenswürdigkeiten [online]. Stadt Geyer [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (německy) 
  8. Einrichtungen : Kirchen [online]. Stadt Geyer [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (německy) 
  9. Die Gemeinde [online]. Kirchgemeinde Geyer [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zwischen Zwickauer Mulde und Geyerschem Wald (= Werte der deutschen Heimat). 1. vyd. Svazek 10. Berlin: Akademie Verlag, 1978. (německy) 
  • GROHMANN, Max. Des Obererzgebirge und seine Städte. Annaberg: Graser, 1903. Kapitola Geyer, s. 1–15. (německy) 
  • FALKE, Johannes. Geschichte der Bergstadt Geyer. Dresden: [s.n.], 1866. Dostupné online. (německy) 
  • LUNGWITZ, Hans. Geyer und das Obererzgebirbe in Sage und Geschichte. Geyer/Annaberg: Buchhandlung Otto Stopp, 1900. Dostupné online. (německy) 
  • STECHE, Richard. Beschreibende Darstellung der älteren Bau- und Kunstdenkmäler des Königreichs Sachsen.. Dresden: C. C. Meinhold, 1885. Dostupné online. Kapitola Geyer, s. 74. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Růžice kompasu Zwönitz Ehrenfriedersdorf Růžice kompasu
Zwönitz Sever
Západ   Geyer   Východ
Jih
Elterlein Tannenberg