Georges Catoire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georges Catoire
Základní informace
Narození27. dubna 1861
Moskva
Úmrtí21. května 1926 (ve věku 65 let)
Moskva
Místo pohřbeníVvěděnský hřbitov
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, profesor hudební kompozice, vysokoškolský učitel a klavírista
Nástrojeklavír
RodičeLev Ivanovitch Catoire
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Catoire či Georgy Catoire nebo Georgij Lvovič Katuar (rusky Гео́ргий Льво́вич Катуа́р; 27. dubna 1861 Moskva – 21. května 1926 tamtéž) byl ruský hudební skladatel francouzského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 27. dubna 1861 v rodině francouzských přistěhovalců, trvale usídlených v Rusku. V roce 1884 vystudoval matematiku na Moskevské univerzitě s vynikajícím prospěchem. Poté nějaký čas pracoval v otcově obchodní společnosti, ale záhy se stále více věnoval hudbě. Hru na klavír a základy harmonie studoval nejprve u V. I. Willborga, žáka německého skladatele Karla Klindwortha. Pod jeho vedením zkomponoval klavírní sonátu, několik menších skladeb a transkripcí. Z nich nejznámější se stala transkripce Čajkovského Introdukce a fugy z První orchestrální suity. Čajkovský po vyslechnutí Catoirových klavírních variací mladšímu umělci řekl: „ byl by velký hřích, kdybyste se nevěnoval komponování“.

Aby Catoire prohloubil své znalosti, odebral se roku 1885 do Berlína studovat přímo u Karla Klindwortha. Ten ho také seznámil s tvorbou svého přítele Richarda Wagnera. Catoire se pak stal jedním z mála ruských wagneriánů. Od roku 1879 byl členem Společnosti Richarda Wagnera. Vedle toho studoval hudební teorii a kompozici u Otto Tirsche a později u Philipa Rufera.

Po návratu do Ruska 1887 debutoval Catoire jako koncertní klavírista. Na Čajkovského doporučení pak pokračoval ve studiu u Anatolije Konstantinoviče Ljadova a Nikolaje Rimského-Korsakova. Jeho rodina a blízcí však neschvalovali, že se místo matematice věnuje umění Roztržka vyvrcholila tím, že se Catoire roku 1899 stáhl na dva roky na venkov a téměř přestal komponovat.

Roku 1919 se Catoire stal profesorem skladby na Moskevské konzervatoři. Během té doby napsal několik prací o hudební teorii a kompozici.

Catoirovy skladby se dnes hrají poměrně málo, existuje však několik nahrávek od předních interpretů jako jsou Marc-André Hamelin a David Oistrach. Catoirova hudba klade vysoké nároky na virtuozitu, ale i na cit pro barvu nástroje. Synovcem Georgese Catoira byl hudební skladatel Jean Catoire.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 3 Morceaux op. 2
  • Caprice op.3
  • 6 Morceaux op. 6
  • Vision, Etude op. 8
  • 5 Morceaux op. 10
  • 4 Morceaux op. 12
  • 4 Preludes op. 17
  • Klavírní koncert (1909) op. 21
  • Chants du crépuscule op. 24
  • Preludium a fuga g-moll op. 25
  • Valse op. 30
  • 4 Morceaux op. 24
  • Tempete op. 35
  • Valse op. 36
  • Koncertní transkripce - Johann Sebastian Bach: Passacaglia in C minor

Vokální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 4 romance pro zpěv a klavír op. 1
  • Rusalka, kantáta pro sóla, ženský sbor a orchestr op. 5 (1888)
  • Písně op. 9
  • 4 písně pro zpěv a klavír op. 11
  • 3 básně pro ženský sbor a klavír op. 18
  • 3 básně pro zpěv a klavír op. 19
  • 6 písní op. 22
  • Vokal'nye ansambli pro zpěv a klavír op. 27
  • 7 písní op. 29 (1915)
  • 6 básní de Balmonta op. 32 (1916)
  • 6 básní Vladimíra Solovjeva pro zpěv a klavír op. 33 (1916)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Klavírní trio f-moll op. 14 (1900)
  • Houslová sonáta č. 1 h-moll op. 15
  • Smyčcový kvartet c-moll op. 16
  • Houslová sonáta č. 2, "Poem" op. 20 (1906)
  • Smyčcový kvartet fis-moll op. 23 (1909)
  • Elegie pro housle a klavír op. 26
  • Klavírní kvintet op. 28 (1914)
  • Klavírní kvartet a-moll op. 31 (1916)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie c-moll op. 7
  • Mcyri, symfonická báseň op. 13 (1899)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgy Catoire na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Georges Catoire: Teoretický kurz harmonie. Moskva, 1924 (rusky) (Dostupné zde!)
  • Anna Zassimova: Georges Catoire - seine Musik, sein leben, seine Ausstrahlung. Verlag Ernst Kuhn - Berlin, 2011, ISBN 3936637229, ISBN 9783936637229

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Georges_Catoire&oldid=21991590“