Generální seminář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Generální semináře byly státní učiliště pro výchovu katolických kněží, jež zavedl v rámci svých reforem rakouský císař Josef II. roku 1783 a které byly zrušeny jeho nástupcem a bratrem Leopoldem II. roku 1790. Pro České země byly zřízeny dva generální semináře: v Praze a v Hradisku u Olomouce.

Školské reformy Marie Terezie a obecný studijní plán, vypracovaný břevnovským opatem Rautenstrauchem roku 1776, měly modernizovat a centralizovat vysokoškolské studium v celém Rakousku a podřídit je moci státu. Důležitým krokem v pokračování těchto reforem bylo zrušení biskupských a řádových seminářů, kde se vzdělávali kněží, a nahrazení dvanácti generálními semináři podle Rautenstrauchova projektu: Vídeň, Praha, Olomouc, Bratislava (Pressburg), Budapešť (Pest), Innsbruck, Freiburg, Lvov (Lemberg, pro kněze řeckého a latinského obřadu), Lovaň a Pavia. Vzdělávání kněží tak přešlo z pravomoci biskupů do rukou státu, který je pak také platil jako své zaměstnance.

Generální semináře byly připojeny k univerzitám jako zvláštní konventy, výuka byla v němčině, zavedlo se povinné studium hebrejštiny a řečtiny, semináře však měly i své vlastní přednášky. Po dobu pětiletého studia žili studenti v kněžských domovech nebo v klášterech.

Proti tomu se ostře postavily hlavně řády a církevní nadace, v Belgii (Brabantsku) došlo dokonce k ozbrojenému povstání. Nicméně určité organizační aspekty josefinského modelu se prosadily a v České republice trvají s menšími změnami dodnes, výuka se ovšem vrátila zpět do rukou církve (stalo se tak ještě v roce 1790).[1]

Rektoři pražského semináře[editovat | editovat zdroj]

Rektoři hradišťského („olomouckého“) semináře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josephinismus na německé Wikipedii.

  1. http://www.arcs.cuni.cz/index.php?a=seminar&s=historie&t=strucne_dejiny

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin 1. a 2. díl, Praha: Zvon 1991
  • E. Winter, Josefinismus a jeho dějiny: Příspěvek k duchovním dějinám Čech a Moravy 1740-1848. Praha: Jelínek, 1945 - 383 s