Gabriele Veneziano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabriele Veneziano
GabrieleVeneziano.jpg
Narození 7. září 1942 (76 let)
Florencie
Alma mater Florentská univerzita
Weizmannův institut věd
Massachusettský technologický institut
Zaměstnavatelé Collège de France (2004–2013)
Evropská organizace pro jaderný výzkum
Ocenění Dannie Heineman Prize for Mathematical Physics (2004)
Enrico Fermi Prize (2005)
medaile Alberta Einsteina (2006)
medaile Oskara Kleina (2007)
Dirac Prize (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriele Veneziano (* 7. září 1942) [1] je italský teoretický fyzik, jeden z průkopníků teorie strun. [2][3] Podílí se na výzkumu v Evropské organizaci pro jaderný výzkum a od roku 2004 je členem Collège de France pro kosmologii, elementární částice a gravitaci. [2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Florencii. V roce 1965 získal titul z teoretické fyziky na Florentské univerzitě. Doktorský titul získal roku 1967 na Weizmannově institutu věd. Během pobytu v Izraeli spolupracoval s Sergiem Fubinim a Miguelem Virasorem. [2]

V letech 19681972 působil na Massachusettském technologickém institutu a v Evropské organizaci pro jadenrý výzkum. Roku 1972 získal profesorské místo na Weizmannově institutu věd a v roce 1976 přijal místo v teoretické divizi Evropské organizaci pro jaderný výzkum, kde působil více než třicet let a kde byl několik let i ředitelem divize. K roku 2016 pracuje na Collège de France. Rok 2012 strávil na New York University.

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Veneziano jako rpvní zformuloval v roce 1968 základy teorie strun, když zjistil, že strunový obrazec by mohl popsat interakci silně interagujících částic. [4][5][6] Rovněž zjistil, že Eulerova beta funkce interpretovaná jako amplituda rozptylu má mnoho vlastností potřebných k vysvětlení fyzikálních valstností silně interagujících částic. Tato amplituda, později známa jako Venezianova amplituda je interpretována jako amplituda rozptylu čtyř otevřených strunových tachyonů. Při zpětném pohledu je tato práce základ pro teorii strun, ačkoli v 60. letech nebylo zřejmé, že povede k nové teorii kvantové gravitace.

Venezianova práce vedla k intenzivnímu výzkumu s cílem pokusit se vysvětlit silnou interakci pomocí polní teorie strun o velikosti asi jednoho femtometru. Vzestup kvantové chromodynamiky vedl k dočasnému ústupu zájmu o teorii, který se obnovil počátkem 80. let.

V roce 1991 Veneziano publikoval článek, který ukazoval jak může být inflační kosmologický model získaný z teorie strun, což otevírá prostor pro popis dějů před velkým třeskem. [7]

V roce 2002 byl zvolen členem francouzské akademie věd, o 4 roky později získal medaili Alberta Einsteina.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriele Veneziano na anglické Wikipedii.

  1. Biography Archivováno 31. 5. 2012 na Wayback Machine on the Collège de France website
  2. a b c biography and bibliography [online]. College de France [cit. 2010-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-06-2010. (anglicky) 
  3. Gasperini, F. and Maharana, J. (2008)."Gabriele Veneziano: A Concise Scientific Biography and an Interview", String Theory and Fundamental Interactions – Gabriele Veneziano and Theoretical Physics: Historical and Contemporary Perspectives, Lecture Notes in Physics 737. Springer, 3–27. ISBN 978-3-540-74232-6. [nedostupný zdroj]
  4. Veneziano, G. (1968).  "Construction of a crossing-symmetric, Regge-behaved amplitude for linearly rising trajectories". Nuovo Cimento A 57: 190–7. doi:10.1007/BF02824451. Bibcode1968NCimA..57..190V. 
  5.  "Veneziano Theory"(1970). Proc. R. Soc. Lond. A 318: 321–353. doi:10.1098/rspa.1970.0148. Bibcode1970RSPSA.318..321L. 
  6. Di Vecchia, P. (2008)."The Birth of String Theory", String Theory and Fundamental Interactions – Gabriele Veneziano and Theoretical Physics: Historical and Contemporary Perspectives, Lecture Notes in Physics 737. Springer, 59–118. ISBN 978-3-540-74232-6. Ověřeno k 21-08-2016. 
  7. Veneziano, G. (1991).  "Scale factor duality for classical and quantum strings". Physics Letters B 265 (3-4): 287. doi:10.1016/0370-2693(91)90055-U. Bibcode1991PhLB..265..287V. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]