František Chyba

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Chyba
Narození20. února 1914
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 27 let)
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěPraha–Radotín, Kollárova 541[p. 1]
ChoťVěra Chybová, rozená Czabkevová
Rodiče
  • Václav Chyba;
  • Anna Chybová, rozená Bydlová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Chyba (20. února 1914 Praha – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen)[1][2] byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém domácím odboji. Patřil do skupiny lidí zajišťujících ilegální agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou. Jednalo se o skupinu spolupracovníků soustředěných kolem profesora Vladimíra Krajiny a sovětského zpravodajského rezidenta GRU majora letectva RNDr. Josefa Jedličky.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Chyba se narodil v Praze 20. února 1914 do rodiny Václava Chyby a jeho ženy Anny Chybové, rozené Bydlové.[3] V době protektorátní byl již ženat s Věrou Chybovou, rozenou Czabkevovou. Manželé Chybovi bydleli v Praze–Radotíně na tehdejší adrese Kollárova 541.[3][p. 1]

Na jaře 1940 vybudovali podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek zpravodajskou ústřednu označovanou jako ON + ÚVOD (tj. Obrana národa + Ústřední vedení odboje domácího).[6] Sem plynuly nejrůznější informace vojenského, politického a hospodářského charakteru prakticky z celého území protektorátu. Na tuto ústřednu se počátkem léta 1940 přímo napojila ilegální zpravodajská odbojová skupina Julek.[6] Ta byla řízena sovětským rezidentem GRU majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou a jejími členy byli především bývalí pracovníci Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) a Památníku národního odboje.[6] Zpravodajské informace získané skupinu Julek poskytoval Josef Jedlička jak představitelům ÚVODu (odtud pak byly dodávány do zahraničního československého ústředí v Londýně) tak i pražské rezidentuře sovětské GRU, odkud byly odesílány do centrály GRU v Moskvě).[6]

Počátkem jara 1941 dostal major RNDr. Josef Jedlička od pražského konzulátu SSSR dvě ilegální krátkovlnné radiové stanice HAR FX 10 americké výroby.[6] Jejich provoz (přesněji: radiové spojení Jedličkovy pražské rezidentury s moskevskou centrálou GRU) zahájil Josef Jedlička koncem června 1941 za pomoci radiotelegrafické skupiny, kterou za tímto účelem sestavil. Obě vysílačky fungovaly v éteru pod krycím označením Jack a Magda.[6]

Šifrování radiových depeší a jejich dešifrování prováděl pracovník Mineralogického oddělení Národního muzea Doc. RNDr. Radim Nováček.[6] Vhodná místa k vysílání jakož i bezpečnost provozu radiových stanic zajišťovali řidič Ladislav Stříbrský a zahradník Jaroslav Toufar.[6] Jedním z operátorů byl i František Chyba, který od července 1941 do září 1941 obsluhoval jednu z těchto vysílacích stanic (tu převzal od Josefa Jedličky) a pomocí ní udržoval radiový kontakt s Moskvou.[3]

V sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem byl na pražské Letné v konspiračním bytě klempíře Josefa Rozuma zatčen Josef Jedlička. Po zatčení Josefa Jedličky spustilo gestapo další vlnu výslechů, razií a zatýkání a to především těch osob, které byly ve spojení s Radiotelegrafickou skupinou ON – východ a s odbojovou skupinou Julek.[6] Šifrant RNDr. Radim Nováček byl zatčen 10. října 1941; radiový mechanik Jindřich Fröde pak 13. října 1941; radisté František Chyba a Otakar Batlička byli zatčeni 14. října 1941;[p. 2] Jaroslav Toufar, Ludvík Stříbrský a radista Ing. Jaroslav Kleiner byli zatčeni 16. října 1941. Kdy, kde a za jakých okolností byl zatčen elektrotechnik a radista Jiří Řanda, není známo.[6]

František Chyba byl z Malé pevnosti Terezín deportován 6. února 1942 do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942 popraven.[3][1][2]

Historický dovětek[editovat | editovat zdroj]

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[7] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[8] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[8]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[8]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)[9]
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b V letech 1932 až 1977 se ulice jmenovala Kollárova podle evangelického kněze a básníka Jána Kollára (1793–1852). V roce 2024 se ulice jmenovala U Sanatoria a to podle restaurace Pivní sanatorium, která se v této ulici nachází.[4][5]
  2. ↑ Pramen[3] tvrdí, že přesné datum zatčení Františka Chyby se nepodařilo zjistit.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b František Chyba (* 20. 2. 1914 Praha – 13. 2. 1942 KT Mauthausen, popraven) [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-04-26]. Vězeňské číslo: 5812; Věznění před Mauthausenem: stanný soud Praha. Dostupné online. 
  2. ↑ a b František Chyba (1914 - 1942) [online]. Raum der Namen, Mauthausen memorial [cit. 2024-04-26]. Narozen 20.2.1914 v Praha; Zemřel 13.2.1942 v KT Mauthausen. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou ...) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), 2014-02-01 [cit. 2024-04-26]. Paměť a dějiny, rok 2014, číslo 02, strany: 102, 103, 108. Dostupné online. 
  4. ↑ Radotínský uličník [online]. Praha 16 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ U sanatoria 541/26, 153 00 Praha 16 - Radotín, Česko [online]. Mapy cz [cit. 2024-04-26]. GPS souřadnice: 49.9905758N, 14.3662103E. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  7. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  9. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Řanda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 299. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Chyba&oldid=23907888“