Radim Nováček

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radim Nováček
Radim Nováček [1]
Radim Nováček [1]
Narození21. března 1905[2]
Ústí nad Orlicí, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven[1]
VzděláníDoktor přírodních věd, docent mineralogie[3]
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípracovník Mineralogického oddělení Národního muzea[4]
ZaměstnavateléUniverzita Karlova, Národní muzeum
Znám jakoodbojové krycí jméno "Krátký"[5]
TitulDoc. RNDr.[4][3]
Rodičeotec: Karel Nováček[6]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radim Nováček (21. března 1905 v Ústí nad Orlicí[7][2] – 13. února 1942 v KT Mauthausen[3]) byl český prvorepublikový mineralog[3], vysokoškolský pedagog[8] a publikující odborník.[8] Za druhé světové války byl účastníkem protiněmeckého odboje. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.[8][6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Radim Nováček se narodil v Ústí nad Orlicí 21. března 1905 jako jediný syn vedoucího úředníka Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí Karla Nováčka.[6] Matku ztratil ve svých čtrnácti letech ještě jako školák (zemřela v roce 1919).[6] Radim Nováček maturoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě.[6] Ve studiu přírodopisu a chemie pokračoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorem přírodních věd byl promován 30. srpna 1928.[6] [p 1]

Odborná práce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1929 působil jako asistent v Mineralogickém ústavu prof. Dr. Františka Slavíka.[6] Před druhou světovou válkou (v letech 1929 až 1939[8]) pracoval Radim Nováček v Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.[4] Po úspěšném absolvování vysokoškolských studií a vykonání státních zkoušek a rigoróza se v roce 1936 habilitoval pro obor mineralogie.[6] Spolu se svým kolegou mineralogem z Národního muzea Karlem Tučkem napsal knihu "Naše nerosty, jejich sběr a určování".[2] (Kniha vyšla nejprve v roce 1941[9] ale druhého vydání těsně po druhé světové válce v roce 1946[10] se dožil už jen první z autorů - Karel Tuček.) Po uzavření českých vysokých škol (po 17. listopadu 1939) se Radim Nováček stal pracovníkem Národního muzea v Praze. (Působil zde od listopadu 1939 do začátku října 1941.[8])

Radim Nováček zavedl (a zdokonalil) na tehdejší dobu moderní mikrochemické metody analýzy nerostů[11] a minerálů. (Zabýval se kvantitativní mikrochemickou analýzou[2] zvláště druhotných uranových nerostů.[6][8]) Metodu chemické analýzy dokázal aplikovat i v případech, kdy měl k dispozici jen miligram zkoumaného vzorku. Stejně dobře zvládal sledování morfologie a optických vlastností krystalů.[6] Stanovil například chemický vzorec vzácného minerálu johannitu a vzorec uranopilitu.[12][6] Po Radimu Nováčkovi byly (po jeho smrti) pojmenovány i dva minerály nováčekit a metanováčekit (viz níže).

  • Minerály - sloučeniny uranu (U)
  • Johannit: Cu(UO2)2(SO4)2(OH)2.8H2O
    Johannit:
    Cu(UO2)2(SO4)2(OH)2.8H2O
  • Uranopilit (fluorescence): (UO2)6SO4(OH)6O2·14H2O
    Uranopilit (fluorescence):
    (UO2)6SO4(OH)6O2·14H2O
  • Nováčekit: Mg(UO2)2(AsO4)2•10 - 12H2O
    Nováčekit:
    Mg(UO2)2(AsO4)2•10 - 12H2O

Jeho publikované vědecké články, ve kterých detailně popisoval výsledky svého výzkumu, se staly jedním ze základních kamenů nejen pro mineralogii a krystalochemii minerálů uranu, ale i pro obecnou mineralogii.[5] Nováček také provedl revizi jáchymovských uranových minerálů a zabýval se mineralogií hrubozrnných magmatických hornin - pegmatitů.[11] Jeho výzkumné dílo má vysokou vědeckou hodnotu - bylo a je citováno v odborné mineralogické literatuře.[6] Soupis publikovaných odborných prací Radima Nováčka obsahuje 39 položek. Řada výzkumů však zůstala nedokončena. Jeho postoj k nacistické okupaci a útlaku české inteligence po 15. březnu 1939 jej logicky dovedl až do řad domácího protiněmeckého odboje.[6]

Zapojení do odboje[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení Československa v roce 1939 se Radim Nováček zapojil do ilegální práce v rámci domácího odboje.[2][13]

Uvedení do situace[editovat | editovat zdroj]

Ilegální organizace Politické ústředí (PÚ) vznikla již v létě 1939, byla tvořena příslušníky prvorepublikových politických stran a jejím cílem bylo udržování zpravodajských kontaktů s exilovou vládou v Londýně a se zahraničním odbojem. Radim Nováček se začlenil do ilegální práce v této odbojové organizaci. Docent Vladimír Krajina patřil k vedení Politického ústředí. To on měl na starosti ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) do zastřešujícího Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) na jaře 1940 byl Vladimír Krajina jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu.

Radiotelegrafické spojení[editovat | editovat zdroj]

Jedním z nejdůležitějších úkolů domácího odboje bylo již od začátku protektorátu udržování ilegálního radiotelegrafického spojení mezi Prahou a Londýnem.[14] Již v letních měsících roku 1939 toto spojení organizovali major Jaroslav Hájíček a podplukovník generálního štábu Štěpán Adler. Prvními radiotelegrafisty, kteří obsluhovali ilegální vysílačku s krycím označením Sparta I byl štábní kapitán Karel Divina a rotmistr František Franěk.[14] Nedostatek odborníků na šifrování a dešifrování radiových depeší vyřešil Jaroslav Hájíček přijetím nabídky přírodovědce docenta Vladimíra Krajiny.[14] Spojení s londýnským exilem bylo navázáno na podzim roku 1939, ale na konci roku 1939 rozbilo gestapo tyto ilegální struktury tak, že poslední depeše odešla 13. prosince 1939 a "ilegálové", kteří radiové spojení zajišťovali byli buď zatčeni nebo přinuceni emigrovat z protektorátu. Šifrovací klíč zůstal v rukou Vladimíra Krajiny.[14] Krátce se vysílalo ještě v únoru 1940, ale to už musel domácí odboj svoji činnost v tomto směru utlumit. Podplukovník Josef Balabán se pokusil na jaře roku 1940 obnovit fungování radiotelegrafické skupiny a to jej logicky přivedlo ke spolupráci s Krajinou.[14] Oboustranné radiové spojení Londýn - Praha bylo opět navázáno 6. dubna 1940 a zhruba za měsíc (30. dubna 1940) pověřil ministr národní obrany exilové vlády - generál Sergěj Ingr podplukovníka Josefa Balabána k převzetí odpovědnosti za radiotelegrafickou službu.[14] Druhá garnitura vojenské ilegální organizace Obrana národa usilovala dostat radiové spojení pod svoji kontrolu, ale Krajina v tom pociťoval vyjádření nedůvěry k jeho "civilní" osobě. Londýn jej sice nezbavil čelního postavení v radiotelegrafické skupině, ale konflikty mezi občanskou a vojenskou složkou Ústředního vedení odboje domácího (ÚVODu) přetrvávaly a v personální rovině se projektovaly do vztahu Balabán x Krajina.[14]

Úkolem Vladimíra Krajiny bylo šifrovat odesílané depeše a přijaté dešifrovat. Příval několika desítek depeší denně si vynutil vytvoření skupiny několika Krajinových spolupracovníků. Kromě Krajinovy manželky se na této činnosti podíleli: docent mineralogie Radim Nováček; Jaroslav Štěpán; Míla Šebková; botanik RNDr. Miloš Deyl; Jaroslav Hrabánek a selesián Štěpán Trochta.[14] Přijaté a dešifrované zprávy se dopravovaly k adresátům, kteří si je vyzvedávali v ilegálních sběrnách (nejčastěji v knihkupeckých obchodech). Za Obranu národa byli adresáty podplukovník Josef Balabán nebo plukovník Josef Churavý.[14]

Práce pro Josefa Jedličku[editovat | editovat zdroj]

Koncem dubna 1941 zahájila ilegální odbojová skupina "Julek" provoz dvou (dosud ukrývaných) radiostanic fungujících v éteru pod krycím označením "Har" a "Magda" (podle manželky majora Josefa Jedličky - viz níže).[4] Dešifrováním pokynů od řídící centrály GRU (viz níže) a šifrováním připravených zpravodajských depeší určených pro GRU byl Josefem Jedličkou pověřen právě Radim Nováček.[4] (Kódování a dekódování zpráv bylo prováděno pomocí sovětského šifrového klíče, jenž se "opíral" o knihu českého spisovatele, literárního kritika a publicisty Vojtěcha Martínka - Než se kořeny uchytí.[15])

Práce pro Vladimíra Krajinu[editovat | editovat zdroj]

Radim Nováček vykonával obdobné šifrovací a dešifrovací práce i pro depeše, které „procházely“ zpravodajskou skupinou docenta Vladimíra Krajiny.[4] Tyto depeše ale byly určeny československým zpravodajcům, vedeným Františkem Moravcem, kteří pracovali v Anglii ve prospěch exilové vlády Dr. Edvarda Beneše.[5]

Zatčení, výslechy, věznění…[editovat | editovat zdroj]

Den před zatčením[editovat | editovat zdroj]

Zatýkací akce pražského gestapa, provedená v noci z 8. října 1941 na 9. října 1941 (přesněji: v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem) cílila na docenta Vladimíra Krajinu.[4] Zátah se odehrál na Letné v konspiračním bytě [p 2]. klempíře Josefa Rozuma, kde se měl Krajina údajně tou dobou vyskytovat. [p 3] Místo Vladimíra Krajina však gestapo v bytě překvapilo neznámou a podezřelou osobu. Ta byla zasahujícími příslušníky gestapa ihned zatčena. Jednalo se o sovětského zpravodajského rezidenta (vedoucí agent cizí rozvědky v protektorátu) - doktora přírodních věd (RNDr.) majora letectva Josefa Jedličku.[4] Při zatčení se chtěl Josef Jedlička zastřelit, ale v tom mu pohotově zabránil jeden z příslušníků zatýkacího komanda - kriminální tajemník Klaus Petereit.[4] V tomto bytě se měl Josef Jedlička setkat s přiděleným šifrantem od Politického ústředí (tj. Radimem Nováčkem), kterému měl předat k zakódování další zpravodajské informace určené jako radiové depeše pro centrálu sovětské vojenské rozvědky GRU.[p 4][4]

Při brutálním výslechu [p 5] major Josef Jedlička prozradil, že působí v protektorátu jako sovětský zpravodajský rezident a že se večer (tj. 9. října 1941) má na vltavském nábřeží setkat s důležitou osobou v domácím odboji - s "Kaprem" (plukovníkem Josefem Churavým). Tato informace spolu s dalšími výpověďmi Jedličky doplněnými informacemi (podvodnou lstí vylákanými) od Jedličkovy manželky Magdy a následné zatčení dalších osob, měly tragický dopad na členy ilegální odbojové organizace "Julek", "Radiotelegrafické skupiny Obrany národa (ON) - východ" a rovněž na další odbojové spolupracovníky.[4] Mezi prozrazenými nechyběl ani Radim Nováček.

Zatčení[editovat | editovat zdroj]

Radim Nováček byl zatčen gestapem druhého dne po zatčení Jedličky, tj. v neděli 10. října 1941.[5][4] V průběhu akce zatýkací komando gestapa jeho byt zcela zdemolovalo.[6] Mnoho jeho rukopisů tak bylo zničeno, některé byly zcizeny a následně "přemístěny" do Německa.[6]

Výslechy[editovat | editovat zdroj]

Byl vězněn na Pankráci a podroben výslechům v Petschkově paláci.[4] Ještě před svým zatčením získal Nováček pro zpravodajskou činnost i kolegu mineraloga z Národního muzea Karla Tučka. [p 6] (Při brutálních výsleších jej nevyzradil.)[5] Stejně tak nevyzradil další odbojáře ze své skupiny: mineralogy Františka Slavíka [p 7] - krycí jméno "Pták" (náhradník Radima Nováčka) a ani Ludmilu Slavíkovou. [p 8] Ti pak pokračovali v Nováčkově práci (hlavně v šifrování zpráv).[5]

Motáky[editovat | editovat zdroj]

Z vězení posílal Radim Nováček svým příbuzným a spolupracovníkům motáky se zprávami.[17] Ty psal slámou ze slamníku na listy toaletního papíru.[5] Místo inkoustu používal rozpuštěné tabletky proti zácpě nebo i vlastní krev. Motáky byly vynášeny z prostor věznice vložené do tunýlků pro tkanici v pase prádla, které bylo předáváno k vyprání jeho rodinným příslušníkům.[5]

"Daří se mi dosti dobře. Hubnu pomaleji než jsem čekal. Strava dosti dobrá, ale málo. Teplo, čisto i někteří Němci slušní - jiní psi. Nejhorší je Petschkův dům."

Radim Nováček, Moták[17][5]

"Nermuťte se pro mne – válka je válka a někdo padnout musí. Komu jsem ublížil, ať mi odpustí. Prosím maminku a tatínka, aby měli Marušku jako by byla bývala naše. Doufám, že před † budu moci domů napsat."

Radim Nováček, Moták[17][5]

Terezín, Mauthausen,…[editovat | editovat zdroj]

Z Pankráce byl Nováček 15. listopadu 1941 převezen do Terezína.[4] Stanným soudem v Praze byl pak následně za dva měsíce (19. ledna 1942) odsouzen[2] za velezradu k trestu smrti.[4] Začátkem února 1942[2][13] (6. února 1942) byl (spolu s dalšími 645 Čechy[6]) deportován do koncentračního tábora Mauthausen.[4][6] V pátek dne 13. února 1942 byl Radim Nováček (ve věku 36 let) v odpoledních hodinách popraven v KT Mauthausen.[1][5] (Úřední zpráva, která byla zaslána jeho otci konstatovala úmrtí na zápal plic.[6])

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

  • Posmrtně (15. prosince 1945[8]) byl Radim Nováček prezidentem republiky vyznamenán Československým válečným křížem 1939.[4][6]
  • Dne 3. listopadu 1946 ústecká veřejnost uctila památku svého významného rodáka odhalením pamětní desky na jeho rodném domě v Ústí nad Orlicí v Lázeňské ulici č.p. 562.[8][6]
  • U příležitosti 25. výročí úmrtí byl Radim Nováček oceněn vědeckou Medailí Emanuela Bořického[4][8] Stalo se tak na veřejné části zasedání vědecké rady přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze dne 23. února 1967.[6]
  • Radim Nováček byl posmrtně jmenován profesorem.[2][13]
  • V pozdějších letech (1951) byly dva z nově objevených vzácných radioaktivních[8] minerálů na počest Radima Nováčka pojmenovány nováčekit.[18][2][4][11][19][20] a metanováčekit.[21][11] O pojmenování minerálu nováčekit (s chemickým popisem: hydratovaný uranylarzeničnan hořečnatý) se zasadil významný americký profesor Clifford Frondel.[6]

Pamětní desky, památníky, pomníky,…[editovat | editovat zdroj]

  • Jméno Radima Nováčka je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově (na adrese 12800 Praha 2 – Nové Město, Albertov 2038/6) Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (v přízemí, naproti vrátnici).[22]
  • Jméno Radima Nováčka je uvedeno na Pomníku věnovaném obětem válek v Ústí nad Orlicí na křižovatce ulic T. G. Masaryka a Čs. armády. (GPS souřadnice: 49°58′13″ s. š., 16°23′46″ v. d.) Je uvedeno v sekci "Oběti druhé světové války", podsekci "Zahynuli v koncentračních táborech".[23]

Historický dovětek[editovat | editovat zdroj]

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[1] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[24] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[24]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[24]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)[25]
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Podle zdroje [8] Radim Nováček ukončil svá vysokoškolská studia promocí dne 30. října 1928.
  2. ↑ Klempíř Josef Rozum bydlel na adrese: Praha VII - Bubeneč, Nad Královskou oborou 147/25; 170 00 Praha 7. Později byl opět zatčen a po krátkém věznění na Pankráci byl převezen do KT Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942 zavražděn.[4][16]
  3. ↑ Podle zdroje[16] se zde měl docent Vladimír Krajina skrývat od května 1941 do října 1941 a to společně s majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou. Takže gestapo mělo relativně přesné informace.
  4. ↑ GRU (Glavnoje Razvedivatěľnoje Upravlenije - Hlavní správa rozvědky) je označení pro sovětskou vojenskou rozvědku působící na území Protektorátu Čechy a Morava. Hlavním úkolem této zpravodajské agentury bylo provádět ofenzivní rozvědnou činnost mezi německými emigranty v Československu prostřednictvím vlastní agenturní sítě tvořené československými a německými agenty, informátory a dalšími spolupracovníky.[4]
  5. ↑ Podle zdroje[16] se zatčený major Josef Jedlička okamžitě přiznal ke spolupráci se sovětskou tajnou služou. Navíc uvedl i místo a čas schůzky s "Kaprem" - plukovníkem Josefem Churavým. Zatčení Jedličky proběhlo v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem[4]; schůzka Jedličky s Churavým se měla konat také 9. října 1941 večer ve 21 hodin na pražském nábřeží Na Františku. Na přípravu zátahu na Churavého tak gestapo mělo necelý jeden den.
  6. ↑ Karel Tuček (1906 – 1990) byl vedoucím mineralogického oddělení Národního muzea. Funkci převzal po Ludmile Slavíkové. Také on byl v roce 1943 zatčen gestapem, ale po dvou měsících věznění v Pankrácké věznici byl propuštěn.[5]
  7. ↑ František Slavík (1876 – 1957) byl světově uznávaný profesor mineralogie. Významnou měrou se zasloužil o budování muzejní mineralogické sbírky Národního muzea. Společně se svou manželkou Ludminou Slavíkovou byl zatčen 4. února 1943. Profesor František Slavík byl vězněn na Pankráci, v Terezíně, v Osvětimi a v Buchenwaldě. Pobyt v koncentračních táborech přežil a v květnu 1945 se vrátil do Prahy. Až do své smrti v roce 1957 působil jako aktivní vědec a pedagog.[5]
  8. ↑ Ludmila Slavíková (1890 – 1943) manželka profesora mineralogie Františka Slavíka. V letech 1922 až 1939 zastávala funkci vedoucí mineralogického oddělení Národního muzea. Byla zatčena společně se svým manželem 4. února 1943 a krátce po zatčení dne 17. února 1943 umučena v koncentračním táboře v Osvětimi.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i ČAPKOVÁ, Dana. Radim Nováček - občan, mineralog, odbojář. , 2009 [cit. 2016-11-16]. diplomová práce. UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Jan Kuklík, CSc.. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d RNDr. Nováček Radim - docent mineralogie; Narozen 21.3.1905 v Ústí nad Orlicí, zemřel 13.2.1942 v koncentračním táboře Mauthausen (Rakousko); AUTORITNÍ ZÁZNAM (NK ČR) [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. Rooseveltova 23, 160 00 Praha 6: Sdružení přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby(www.vojzesl.cz) [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n VELEBIL, Dalibor (Mineralogicko – petrologické oddělení Národního muzea). Národní muzeum a mineralogové v době nacismu II. [online]. 2015-04-30 [cit. 2016-11-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v VESELOVSKÝ, František, RNDr. (Praha); MELŠOVÁ, Jitka (knihovnice Městského muzea). Ústecké kalendárium – únor 2007; 13. února 1942 byl v koncentračním táboře Mauthausen popraven ústecký rodák, universitní profesor, RNDr. Radim NOVÁČEK. [online]. Ústecké kalendárium na únor 2007 - www.usti.cz [cit. 2016-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18. 
  7. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1902-1911 v Ústí nad Orlicí, sign.6502, ukn.10184, str.133. Dostupné online
  8. ↑ a b c d e f g h i j k RNDr. doc. Radim Nováček [online]. osobnosti regionů [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ TUČEK, Karel; NOVÁČEK, Radim. Naše nerosty, jejich sběr a určování: návod ke sbírání a určování nerostů nejjednoduššími prostředky. 1. vyd. Praha: Vesmír, nakladatelská a vydavatelská společnost, 1941. 196, [IV] s. [online]. 1941 [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ TUČEK, Karel; NOVÁČEK, Radim. Naše nerosty, jejich sběr a určování: Návod k sbírání a určování nerostů nejjednoduššími prostředky. Druhé doplněné vydání. Praha: Vesmír, 1946. 210-[IV] s. [online]. 1946 [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d Nováček Radim [online]. leporelo.info [cit. 2016-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18. 
  12. ↑ Uranopilit; anglicky: Uranopilite (mindat.org) nebo (webmineral.com) německy: Uranopilit (mineralienatlas.de) [online]. www.mineral.cz - databáze minerálů [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c ČAPKOVÁ, Dana. Radim Nováček, občan, mineralog, odbojář. [s.l.]: Vědecká knihovna UJEP Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f g h i KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola rejstřík osob: Radim Nováček, s. 85, 288. 
  15. ↑ MARTÍNEK, Vojtěch. Než se kořeny uchytí: Román. Druhé vydání. V Praze: Sfinx, B. Janda, 1934. 257 - [II] s. Nové cíle; Sv. 599. Pyramida; Sv. 25.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  16. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Jedlička). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 146, 168, 532, 635, 636. 
  17. ↑ a b c Archiv mineralogického - petrologického oddělení Národního muzea Praha; (Fond: "Sběratelé minerálů")
  18. ↑ nováčekit; anglicky: Novacekite (mindat.org) nebo (webmineral.com); německy: Novacekit (mineralienatlas.de) [online]. www.mineral.cz - databáze minerálů [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ nováčekite [online]. www.mindat.org [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ nováčekite-I [online]. www.mindat.org [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ metanováčekite [online]. www.mindat.org [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ VEVERKA, Bohuslav, Prof. Ing. DrSc.; STRÁNÍK, Vojtěch. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. 12800 Praha 2 – Nové Město, Albertov 2038/6, budova Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, přízemí, naproti vrátnici: spolek pro vojenská pietní místa (www.vets.cz), 2007-04-23 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  23. ↑ ZAHÁLKA, Martin. Pomník Obětem válek [online]. Ústí nad Orlicí, křižovatka ulic T. G. Masaryka a Čs. armády: spolek pro vojenská pietní místa (www.vets.cz) [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b c POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  25. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Řanda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 299. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

(Informace o těchto zdrojích převzaty z pramene Osobnosti regionů)

  • Časopisy Národního muzea z roku 1945, 1946; nekrolog Radim Nováček. (fotografie R. Nováčka)
  • Bulletin mineralogicko - petrologického oddělení Národního muzea (článek věnovaný R. Nováčkovi + článek o předčasně zesnulých mineralozích)
  • Tomeš, Josef aj. Československý biografický slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 837 s. ISBN 80-200-0443-2. (heslo Radim Nováček)
  • Kuncova biografická kartotéka. PNP Praha.
  • Čech, Vladimír: Doc. dr. Radim Nováček; Věstník Státního geologického ústavu Československé republiky. Praha: Státní geologický ústav Československé republiky, 1945-1950. ISSN 0862-9722. (rok 1945, s. 23 - 25).
  • Seznam neuveřejněných prací doc. dr. Radima Nováčka (39 prací, chronologicky) s. 24-25.
  • Kremerová, Jiřina. Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů. Praha: Národní knihovna v Praze, středisko společenskovědních a přírodovědných informací, 1989. 181 s. ISBN 80-7050-069-7 (s. 94)
  • Československý časopis historický, 116, 1946, s. 17-18. (nekrolog) (Československý časopis historický. Praha: Academia, 1953-1989. ISSN 0045-6187.)
  • Naše věda, 24, 1946, s. 115-116. (nekrolog)
  • Vesmír, 24, 1945 - 1946, č. 1, s. 30. - 1 obr.
  • Vesmír, 34, 1955, č. 4, s. 138.
  • Ottův slovník naučný - dodatky, svazek 4, část 1, s. 617.
  • Kettner, Radim. Geologické vědy na vysokých školách pražských. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1967. 195 s. Práce z dějin University Karlovy; Sv. 5. (s. 144 - 146.)
  • Vesmír, 54, 1975, č. 3, s. 94. - 1 obr.
  • Městské muzeum Ústí nad Orlicí: Osobnosti (Opisy motáků Radima Nováčka jsou uložené v knihovně Městského muzea Ústí nad Orlicí)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radim_Nováček&oldid=23594095“