Emanuel Prüll

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emanuel Prüll
Emanuel Prüll v uniformě
Emanuel Prüll v uniformě
Jiná jménakrycí jméno "Eman"
Narození27. října 1896[1]
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[1]
Úmrtí28. února 1980 (ve věku 83 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[1]
VzděláníUměleckoprůmyslová škola v Praze, Ukrajinská akademie v Praze
Povoláníakademický malíř, grafik, voják z povolání
Znám jakoEmanuel Pryl[1]
PodpisEmanuel Prüll – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Emanuel Prüll
Sportovní údaje
KlubAC Praha 1890
Disciplínaplavání, dálkové plavání
Pref. plavecký stylvolný způsob
Účast na LOH1920
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Prüll, někdy uváděn jako Emanuel Pryl (27. října 1896 Praha[2] – 28. února 1980 Praha)[3] byl český akademický malíř a grafik, autor ex libris[3] a sportovec – plavec. Po návratu z první světové války se stal důstojníkem československé armády. Působil ve Vojenském zeměpisném ústavu a v Uměleckých dílnách Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově. Během protektorátu byl členem odbojové organizace Družstvo v prvním sledu, která vydávala ilegální časopis V boj. Rovněž pracoval pro Radiotelegrafickou skupinu ON - východ, která zajišťovala zpravodajské rádiové spojení ilegální vojenské organizace Obrany národa se Sovětským svazem. Po rozbití této radiotelegrafické skupiny gestapem na podzim 1941 byl Emanuel Prüll zatčen, odsouzen k trestu smrti a počátkem února 1942 deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu. Věznění přežil a po skončení druhé světové války se vrátil do osvobozeného Československa. Od února 1954 byl evidován jako spolupracovník Státní bezpečnosti (StB).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studia v Praze[editovat | editovat zdroj]

V letech 1910 až 1915 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u českého malíře a grafika Arnošta Hofbauera, u Karla Maška a navštěvoval hodiny, které vedl český malíř a pedagog Emanuel Dítě.[1][4]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Byl členem klubu AC Praha 1890. Věnoval se primárně závodům v plavání. V roce 1911 vyhrál v 15 letech národní distanční závody Zlíchov-Praha (NL 7.8.1911 str. 2) a tento úspěch zopakoval za dva týdny na mezinárodních distančních závodech na Bledském jezeře (NL 23.8.1911 str. 4). Populární distanční závod Napříč Prahou vyhrál poprvé v roce 1913 (NL 25.8.1913 str. 4). Na dlouhých dratích neměl v Čechách do roku 1915 konkurenci. Jeho sportovní kariéru však přerušila první světová válka. Po návratu z války domů se v roce 1920 k závodnímu plavání vrátil (NL – večerní vydání 21.2.1920 str. 2). Účastnil se olympijských her v Antverpách, kde na 1500 m volný způsob nepostoupil z rozplaveb.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na frontu odešel roku 1915 po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1916 přešel na východní frontě do ruského zajetí. Do řad československých vojenských jednotek na Ukrajině vstoupil již v březnu roku 1916. Byl zařazen jako vojín k 1. a později 3. záložní rotě 1. československého střeleckého pluku. V roce 1916 byl přeřazen k údernému pluku 8. ruské armády. Do vlasti se vrátil v hodnosti podporučíka šestým lodním transportem v září roku 1919.[5] [p 1]

Ve vlasti do německé okupace[editovat | editovat zdroj]

V Československu setrval Prüll i nadále v činné službě (štábní kapitán). Po roce 1919 působil též několik let v uměleckých dílnách Památníku odboje na Vítkově. V letech 1927 až 1930 studoval v Praze na Ukrajinské akademii.[1][4]


Ilegální činnost za protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Družstvo v prvním sledu a časopis V boj[editovat | editovat zdroj]

Brzy po 15. březnu 1939 vznikla kolem penzionovaného policejního úředníka, bývalého legionáře[7] a předsedy vinohradské pobočky "Svazu československých záložníků a bývalých vojáků" majora Josefa Škaldy odbojová organizace Družstvo v prvním sledu. Náplní práce této ilegální organizace bylo vydávání ilegálního časopisu V boj.[8] Ustavující schůzka proběhla ve Škaldově bytě v Praze na Vinohradech [p 2] V domě byla umístěna i dílna Škaldova švagra, kde byla bezprostředně po začátku okupace vydávána první čísla časopisu V boj.[9]

Obdobná "ustavující" schůzka "Družstva v prvním sledu" se uskutečnila brzy po 15. březnu 1939 i mezi zaměstnanci Památníku národního osvobození na Vítkově [p 3] Schůzky se účastnili: Vojtěch Preissig, Josef Škalda, Emanuel Prüll, František Vik [p 4] a další. Tato skupina vydávala první variantu časopisu V boj. V budově Památníku se konaly některé redakční schůzky (a Viktor Preissig zde vytvořil obálku k prvnímu a druhému číslu časopisu V boj)[9]

Radiotelegrafická skupina ON - východ[editovat | editovat zdroj]

V létě roku 1940 byla vytvořena Radiotelegrafická skupina ON - východ. Vedením této skupiny byl pověřen major Vladimír Ellner. Jejím úkolem pak bylo navázat a udržovat rádiové spojení ON se Sovětským svazem za účelem předávání zpravodajských informací.[11] Skupina se nejčastěji scházela v uměleckém ateliéru bývalého příslušníka Vojenského zeměpisného ústavu, později Uměleckých dílen Památníku odboje MNO (od roku 1930 Památníku národního osvobození) na Vítkově, akademického malíře majora Emanuela Prülla.[11] Radiotelegrafická skupina ON - východ měla původně předávat informace mezi ON a plánovanou Předsunutou agenturní ústřednou československé rozvědky v SSSR.[11] Skupina zahájila vlastní radiotelegrafickou činnost až v březnu 1941, protože londýnská exilová vláda neustále odkládala vlastní praktické zahájení zpravodajské spolupráce se SSSR.[11]

V ateliéru malíře Emanuela Prülla v nejvyšším patře smíchovského domu [p 5] bylo v letech 1940 a 1941 stanoviště vysílačky majora letectva RNDr. Josefa Jedličky. (V Prylově ateliéru bylo dost místa k natažení antény a protiváhy.[13]) Vysílačku "Magda" používali radisté Bohumil Bachura, František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička. Skupina byla ve spojení s pracovníkem konzulátu SSSR Leonidem Andrejevičem Mochovem. Na podzim roku 1941 byla celá skupina zlikvidována gestapem. František Chyba, Jindřich Fröde a Otakar Batlička byli dne 13. února 1942 popraveni v KT Mauthausen.[14] Emanuel Prüll byl rovněž vězněn v KT Mauthausen a dožil se konce německé okupace.[12]

Zatčení, odsouzení, věznění[editovat | editovat zdroj]

Ještě v den zatčení Josefa Churavého (9. října 1941) byl zatčen druhý šifrant profesor experimentální mineralogie RNDr. František Ulrich. O dva dny později (11. října 1941) byli zadrženi malíř a grafik Emanuel Prüll a major Vladimír Ellner.[11] Emanuel Prüll byl stanným soudem v Praze dne 19. ledna 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu a dne 6. února 1942 byl deportován do koncentračního tábora v Mauthausenu.[11] Tady se mu však (neznámo jakým způsobem) podařilo přežít.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 se Emanuel Prüll vrátil do osvobozeného Československa. Od 6. února 1954 byl evidován jako spolupracovník státní bezpečnosti (StB) v kategorii "Agent" pod krycím jménem Eman.[11]

Profil tvorby Emanuela Prülla[editovat | editovat zdroj]

Kromě portrétní tvorby proslul za války jako malíř jevištních scén a propagačních plakátů k divadelním představením, koncertům a dalším kulturním akcím. Později se věnoval volné umělecké tvorbě. Byl intenzivně inspirován francouzským impresionismem.[15]

Irena Bernášková[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 vytvořil Emanuel Pryl portrét Ireny Bernáškové (nazývané též Inka Bernášková).[16] Tato žena za odbojovou činnost v období protektorátu zaplatila svým životem.[16] O rok dříve (1946) vytvořil Emanuel Pryl podobiznu jejího otce Vojtěcha Preissiga. Oba portréty byly zhotoveny pro výstavu věnovanou jejich společné odbojové činnosti.[16] (Výstava se konala v učebně Základní školy na pražském Spořilově v říjnu roku 1947.[16]) Emanuel Pryl byl dlouholetým přítelem rodiny Preissigových. V roce 1938 byl právě jeho zásluhou Vojtěch Preissig zaměstnán v Památníku osvobození.[16] Podobizna Inky Bernáškové v černých sametových šatech vyjadřuje mimořádné hrdinství a odvahu, které tato žena prokázala při vydávání ilegálního časopisu V boj stejně jako v době, kdy převáděla československé důstojníky přes moravsko - slovenskou hranici.[16] Umělecké dílo (Olej, plátno, rozměry: 89 x 66 cm) je od roku 1947 součástí původních sbírek Vojenského historického ústavu Praha.[16]

Autorské výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 - Emanuel Pryl: Výběr obrazů z let 1927-1967, Galerie bratří Čapků, Praha[1]
  • 1973/1974 Emanuel Pryl: Obrazy z let 1962-1973, Galerie bratří Čapků, Praha[1]

Kolektivní výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1937 - LIX. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze, Obecní dům (Reprezentační dům obce pražské), Praha[4]
  • 1938 - Náš voják ve výtvarném umění XIX. a XX. století, Obecní dům (Reprezentační dům obce pražské), Praha[4]
  • 1939 - Národ svým výtvarným umělcům, Praha (Hlavní město Praha)[4]
  • 1940/1941 - Národ svým výtvarným umělcům, Praha (Hlavní město Praha)[4]
  • 1945 - Výstava výběru zachráněných obrazů a plastik ze sbírek musea Památníku osvobození, Výstavní síň Jednoty umělců výtvarných, Praha[4]
  • 1967 - 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha[4]
  • 1969 - 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha[4]
  • 2002 - Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Moravská galerie v Brně, (Brno-město)[4]
  • 2003 - Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Mánes, Praha[4]
  • 2003 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Czech Centre New York (České centrum New York), New York City (New York)[4]
  • 2003 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Czech Centre London (České centrum Londýn), Londýn (London)[4]
  • 2004 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Consulate General of the Czech Republic, Los Angeles[4]
  • 2004 - Svet hviezd a ilúzií. Český filmový plagát 20. storočia, České kultúrné centrum, Bratislava[4]
  • 2004 - Sterne und Illusionen: Tschechisches Filmplakat des 20. Jahrhundert, Tschechisches Zentrum Dresden (České centrum Drážďany), Dresden (Drážďany)[4]
  • 2004 - World of Stars and Illusions: Gems of the Czech Film Poster Tradition, Consulate General of the Czech Republic, Hongkong[4]
  • 2004 - Svět hvězd a iluzí. Český filmový plakát 20. století, Galerie umění Karlovy Vary, Karlovy Vary[4]
  • 2004 - Showtime: A Century of the Czech Film Posters, Museu de Arte de Macau / Macao Museum of Art, Macao[4]

Autorské katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 - Emanuel Pryl: Výběr obrazů z let 1927 - 1967[1]
  • 1973 - Emanuel Pryl: Obrazy z let 1962 - 1973[1]

Kolektivní katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • 1937 - LIX. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze[4]
  • 1938 - Náš voják ve výtvarném umění XIX. a XX. století[4]
  • 1940 - Národ svým výtvarným umělcům v Praze 1940[4]
  • 1940 - Národ svým výtvarným umělcům[4]
  • 1945 - Výstava výběru zachráněných obrazů a plastik ze sbírek musea památníku osvobození[4]
  • 1967 - 1. pražský salon[4]
  • 1969 - 2. pražský salón[4]
  • 2004 - Český filmový plakát 20. století[4]

Emanuel Prüll v encyklopediích a slovnících[editovat | editovat zdroj]

  • 1993 - Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)[1]
  • 2003 - Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2003 (XII. Por - Rj), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Šestý lodní transport prováděla loď "Liverpool Maru" (vypravená československou Centrokomisí). Tato transportní loď odplula z Vladivostoku dne 9. července 1919 s 587 důstojníky a vojáky na palubě. Do přístavu ve francouzském Marseille dorazila 12. září 1919.[6]
  2. ↑ V letech 1940–1945 "Humboldtova" (německy Humboldtstrasse); nyní (2015) Budečská 1026/14, Praha 2[9]
  3. ↑ V letech 1933–1940 "U Památníku"; v letech 1940–1945 "Na Vítkově" (německy "Am Veitsberg"), v současnosti (2015) Národní památník na Vítkově, U Památníku 1900, Praha 3[9]
  4. ↑ František Vik (* 1895–1957) se narodil 21. května 1895 v Libčicích. Malíř, grafik a ilustrátor. Ruský legionář, důstojník československé armády s hodností majora. Používal pseudonym František Igor Vik. Zemřel v Praze v roce 1957.[10]
  5. ↑ Ateliér akademického malíře Emanuela Prülla se nacházel na adrese: Náměstí 14. října 1307/2, Praha XVI, Praha 5 (v letech 1940 až 1945 se náměstí jmenovalo Stamicovo náměstí, německy Stamitzplatz)[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l Emanuel Prüll (* 27. 10. 1896, Praha, Česká republika (Czech Republic) - † 28. 2. 1980, Praha, Česká republika (Czech Republic); legionář, grafik, malíř [online]. Informační systém abART (nový) [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Narození Panny Marie v Michli
  3. ↑ a b Emanuel Prüll [online]. [cit. 2015-08-17]. Databáze autorit Národní knihovny: Ident. číslo = xx0074965, Systém. číslo = 000442566. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa Emanuel Prüll [online]. Informační systém abART (starý) [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Emanuel Prüll, Voják s děvčetem, Ukrajina 1917 [online]. [cit. 2015-08-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Transporty československých legií [online]. forum.valka.cz [cit. 2017-10-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ PANUŠ, Bernard. Škalda Josef [online]. Klub přítel pplk. Karla Vašátky [cit. 2015-08-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. 
  9. ↑ a b c d JIŘÍ, Padevět. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Škalda Josef + Družstvo v prvním sledu). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 291, 297, 339, 392, 393, 444, 577. 
  10. ↑ František Vik [online]. www.prijmeni.cz [cit. 2015-08-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e f g FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  12. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Náměstí 14. října 1307/2, Praha XVI, Praha 5, s. 532, 533. 
  13. ↑ DANEŠ, Josef, Dr. Ing. OK1YG (doplnil OK1TEH). OTAKAR BATLIČKA, OK1CB (1895-1942) [online]. (Z materiálu ke knize Jiskry, lampy, rakety) [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  15. ↑ Emanuel Prüll, Pozdrav ze záložního pluku, Rusko, kolem 1917 [online]. [cit. 2015-08-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e f g Emanuel Pryl, Irena Bernášková, 1947 [online]. Vojenského historického ústavu Praha [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emanuel_Prüll&oldid=22041641“