František Bžoch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Bžoch
Narození 31. března 1896
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. srpna 1951 (ve věku 55 let)
Horní Beřkovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Bžoch (31. března 1896 Praha1. srpna 1951 Horní Beřkovice) byl český sochař - figuralista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

„Proč se člověk má mračit, proč se má na vše dívat škaredě, proč by nemohl býti veselý, proč by nemohl býti optimistou, tak jako je akad.sochař František Bžoch, který ve světě lidí vidí jen to nejlepší.“ (úryvek z nekrologu)

František Bžoch se narodil v Praze. V rodině s pěti dětmi bylo tehdy obtížné jít studovat, proto si musel nejdřív nějaký čas vydělávat jako modelér. V 16 letech se jako vyučený štukatér dostal na Umělecko-průmyslovou školu do speciálky profesora Drahoňovského, u něhož byl tři roky (1912-1915). Odtud v roce 1915 přešel na Akademii výtvarných umění k J. V. Myslbekovi, kde absolvoval v roce 1918. Byl jediným jeho stálým a také posledním žákem. V jeho ateliéru pracoval až do Myslbekovy smrti.

Velký učitel poznal Bžochův talent i píli a uznal je tím, že mu v posledních letech svého života svěřoval závažnou spolupráci na některých svých dílech, např. na portrétu Lažanského, pomníku biskupa J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích, soše sv. Vojtěcha pro pomník svatého Václava aj. Později v letech 19191922 se podílel na bronzové bustě hraběte Lutzowa a v roce 1921 na soše J. Husa pro pražskou filozofickou fakultu.

Zásluhou Mistrovou se v roce 1921 Bžochovi dostalo i první příležitosti k větší samostatné práci. Byla to alegorická socha Umění na atice budovy filozofické fakulty (dnes konzervatoř) v Břehové ulici v Praze 1. Toto dílo vyniká nejen lyrickým kouzlem, nýbrž i svou sochařsky plně zhodnocenou draperií a citem k architektuře jako celku.

Již jako samostatný sochař obeslal v roce 1920 veřejnou soutěž na pomník padlým a získal 1.cenu. V roce 1923 získal jeho návrh na pomník J. A. Komenského v Naardenu 3. cenu, stejně jako soutěžní návrh pomníku E. Denise (1927) a pomníku plk. Švece (1932). Jmenované soutěžní návrhy byly pro nespornou sochařskou kvalitu zakoupeny pro veřejné sbírky.

V roce 1923 odjel F. Bžoch na studijní pobyt do Paříže (1923-1924), kde se blíže seznámil s řadou dalších umělců – např. Kovářem, Zrzavým, Kubínem, hudebním skladatelem Martinů a dalšími, především však s pařížskou školou.

Ve spolupráci s význačnými architekty sochařsky vyzdobil několik staveb, např. školu v Mariánských Lázních, budovu bývalé YMCY v Praze, výletní hotel Sakura v Roztokách u Prahy, interiér a zahradu továrníka E. Trauba v Bubenči dekorativními plastikami a reliéfy. Na fasádě funkcionalistického domu Černého pivovaru na Karlově náměstí v Praze najdeme reliéf lva, na bráně SANOPZU v Praze sochy dětí.

Je autorem také řady hřbitovních plastik. Z jeho ateliéru pocházejí i četné soukromé portréty, v nichž v duchu myslbekových tradic zpracováním vystihl i osobitost a charakter portrétovaných – např. busta synovce Dítě (Národní galerie), portréty rodičů Moje matka (Národní galerie) a Tvář práce (portrét otce). Kompozici Moje matka vystavoval v roce 1933 na jubilejní výstavě Umělecké besedy. Sociální tematice, Bžochovi velmi blízké, se věnoval i cyklem reliéfů zobrazujících např. práci kožedělných dělníků i řemesla (YMCA).

Je ale autorem i řady plastik plných něhy, např. Předjaří, Naděje, Touha, Stesk, Puberta a dalších, které dokládají jeho celoživotní snahu o zhodnocení a vyjádření skutečného života v jeho šíři, hloubce, radosti i smutku. Vřelé přátelství ho pojilo se sochařem Karlem Pokorným, jenž mělo odraz např. i na rodícím se pomníku B. Němcové. Práce F.Bžocha jsou zastoupeny m.j. ve sbírkách Národní galerie.

V roce 1936/37 působil jako vědecký smluvní asistent na pražské Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství, od roku 1920 součásti ČVUT. V roce 1951, těžce nemocen, zemřel. Jeho skromná a neprůbojná povaha a dlouholetá těžká nemoc mu zabránily pokračovat v tvorbě monumentálních děl hodných jeho schopností a citovosti a přes rány osudu neotřesitelné lásky k člověku a životu vůbec.

Přehled nejvýznamnějších děl[editovat | editovat zdroj]

Soutěže na pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Pomník padlým z I.světové války „Duch vítězství“ – Praha  1920 – 1.cena – zakoupeno Ústřední maticí školskou
  • Pomník J. A. Komenského v Naardenu „Učitel národů“ – 1923 – 3.cena
  • Pomník E. Denise – Praha – 1927 – 3.cena
  • Pomník plk. Švece „Slib svobody“ – Praha – 1932 – 3.cena – zakoupeno Ministerstvem školství a národní osvěty
  • Pomník padlým – Prapor svobody – Praha
  • Pomník padlým – Ústí n. L.

Výzdoba budov a interiérů (dekorativní plastiky a reliéfy)[editovat | editovat zdroj]

  • YMCA Praha, Na Poříčí - výzdoba interiéru reliéfy - 1928
  • Hotel Sakura v Roztokách u Prahy
  • Škola v Mariánských Lázních
  • Dům a zahrada továrníka E.Trauba v Praze-Bubenči - 1932
  • Černý pivovar Praha, Karlovo nám. – reliéf lva na fasádě
  • SANOPZ Praha – postavy dětí na vstupní bráně

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • Matčin – „Moje matka“ – 1920 – Národní galerie
  • Bratra Jindry – 1918
  • Synovce Petra – „Dítě“ – 1918 – Národní galerie
  • Otcův – „Tvář práce“ – 1928
  • Bratra Bohouše – 1930
  • Stavitele ing.Peka - 1931
  • Bratra Jindry a jeho ženy Vlasty – 1932
  • Manželů Steinfestových „Dělnická rodina“ – 1926
  • Matky z mladých let – poslední práce

Plastiky[editovat | editovat zdroj]

  • Alegorická socha Umění – Praha 1921 – atika budovy býv.filozofické fakulty (dnes konzervatoř)
  • Socha dělníka „Za chlebem“
  • Socha tanečnice
  • Leda
  • Hygiena
  • Fyziologické torzo (cyklus Poznání)
  • Socha architekta
  • Plastika Předjaří
  • Plastika Naděje
  • Plastiky Touha, Stesk, Puberta
  • Plastika nedělní jitro – oslava mateřské lásky
  • Plastika Matčino štěstí
  • Plastika Dělníkovo štěstí

Náhrobní plastiky a reliéfy[editovat | editovat zdroj]

  • Náhrobek svatého Vojtěcha pro Katedrálu svatého Víta – Praha
  • Ježíšova hlava – Malvazinky
  • Reliéfy a portréty pro hrobky rodiny Wošlegrovy, Hartmannovy, Sekaninovy, Lodrových, Steinfestových, Doležalových, Hammerovy

Spolupráce na dílech J. V. Myslbeka[editovat | editovat zdroj]

  • Portrét Lažanského
  • Pomník biskupa J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích
  • Busta hraběte Lutzowa
  • Socha sv. Vojtěcha pro pomník sv. Václava na Václavském nám. V Praze

Účast na výstavách[editovat | editovat zdroj]

  • 1933 – Jubilejní výstava Umělecké besedy, Obecní dům, Praha
  • 1935 – 50 let výtvarné práce, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha
  • 1938 – Náš voják ve výtvarném umění XIX. a XX.století, Obecní dům, Praha
  • 1940–1941 a 1942 – Národ svým výtvarným umělcům, Hlavní město Praha, Praha
  • 1943 – Umělci národu 1943, Hlavní město Praha, Praha
  • 1950 – Členská výstava Umělecké besedy, Slovanský ostrov, Praha

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]