Frankfurtský mír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frieden von Frankfurt am Main.jpg
Základní údaje
Podepsání
Detaily smlouvy

Frankfurtský mír je označení pro mezinárodní mírovou smlouvu, kterou dne 10. května 1871 uzavřeli ve Frankfurtu nad Mohanem zástupci Francouzské republiky a Německého císařství, čímž byla formálně ukončena francouzsko-pruská válka z let 1870/1871. Mírová smlouva podepsaná 16. a 18 května potvrzovala a doplňovala Předběžnou mírovou smlouvu z Versailles podepsanou na tamním zámku v únoru téhož roku.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Frankfurtský mír obsahuje 18 článků a tři další dodatečné články. Zahrnuje také protokol z 15. května 1871, který zaznamenává přistoupení Bádenska, Bavorska a Württemberska ke smlouvě. Na základě vojenského spojenectví uzavřeného v roce 1866 vstoupily rovněž jihoněmecké státy do války po boku Severoněmeckého spolku, kterému dominovalo Prusko, a v jejím průběhu se spojily se Severoněmeckým spolkem do nově založené Německé říše.

Konečná smlouva řešila především úpravy demarkační linie stanovené v předběžném Versailleském míru (článek 1, pozměňovací návrh 3).

Článek 2 umožnil obyvatelům postoupených území usídlit se ve Francii.

Článek 7 obsahoval podmínky povinnosti Francie zaplatit válečné reparace, které byly stanoveny již v předchozí smlouvě. Jejich suma byla stanovena na pět miliard zlatých franků (1450 tun ryzího zlata) splatných do tří let. Jako směnný kurz byl použit poměr 1 pruský tolar za 3,75 franků. Podle toho měl dluh ekvivalent přibližně 1,33 miliardy pruských tolarů. Departementy Oise, Seine-et-Oise, Seine-et-Marne a Seine a pevnosti kolem Paříže měly zůstat obsazené německými jednotkami, dokud nebude zajištěno zaplacení reparací.

Zbývající články a dodatky 1 až 2 obsahují ustanovení týkající se mimo jiné válečných zajatců, obchodních smluv a železnic ležících na územích, která mají být postoupena.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Mírová dohoda potvrdila, že se Francie zříká převážně německy mluvících větších oblastí Alsaska a Lotrinska. Krátce nato se toto území stalo součástí Německé říše založené během války jako Reichsland Elsaß-Lothringen. Převážně francouzsky mluvící Belfort, který v té době patřil do jinak postoupeného departementu Haut-Rhin, zůstal Francii s okolím jako Territoire de Belfort. Postoupená území byla dána pod státní moc císaře podle článku 3 „Zákona o spojení Alsaska a Lotrinska s Německou říší“ přijatého v červnu 1871 (výraz „Reichsland Alsasko-Lotrinsko“ však tento zákon neobsahuje).

Řada míst v Alsasku a Lotrinsku byla vrácena Francii. Dokud nebyly reparace zaplaceny, zůstaly oblasti ve východní Francii pod německou okupací. Dvacet míst z francouzského Lotrinska přišlo do Německa prostřednictvím teritoriální výměny. Francie dokázala zaplatit reparace rychleji, než bylo plánováno. Část hotovostních plateb byla uložena jako válečný poklad v Juliově věži v Citadele Spandau. Po zaplacení poslední splátky dne 16. září 1873 opustily poslední německé jednotky francouzské území.

Připojení Alsaska-Lotrinska k Německu a vysoké množství reparací silně zatížilo francouzsko-německé vztahy. Vrácení (Revanche) postoupených území byla leitmotivem francouzské politiky až do první světové války. Některé části francouzské a německé vyšší třídy a také ostatní části obyvatelstva se navzájem považovaly za „úhlavní nepřátele“ a zdůrazňovaly německo-francouzské dědičné nepřátelství.

Dodatečná dohoda[editovat | editovat zdroj]

Červeně: hranice podle Frankfurtského míru. Fialově: hranice podle dodatečné dohody ze dne 12. října 1871.

Železniční stanice Igney-Avricourt na železniční trati Paříž-Štrasburk připadla dle mírové smlouvy Německu. Odbočující železnice Igney-Avricourt-Cirey se stala izolovaným provozem odříznutým od zbytku francouzské sítě. Tím byl ohrožen oběh místní ekonomiky. Německo a Francie se poté dohodly v dodatečné dohodě dne 12. října 1871 v Berlíně o revidovaném vymezení v postižené oblasti: Francii bylo povoleno ponechat si vesnici Igney, část katastru Avricourt, vlakové nádraží Igney-Avricourt a celou železniční trať Igney-Avricourt-Cirey. Na oplátku nesla náklady na novou německou pohraniční stanici, kterou postavila Reichseisenbahnen v Alsasku-Lotrinsko, několik set metrů východně od stávající stanice Igney-Avricourt, která dostala název Deutsch-Avricourt. Novou francouzsko-německou hranici zde nyní tvořil severovýchodní okraj náspu trasy mezi výjezdem z nádraží Igney-Avricourt a zastávky Foulcrey.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na Frankfurtský mír na budově bývalého hotelu Zum Schwan, Frankfurt nad Mohanem.

Místem podpisu byl hotel zum Schwan. Zplnomocněnými vyjednavači za Německou říši byli kníže Bismarck a hrabě Harry von Arnim, za Francouzskou republiku Jules Favre, Augustin Pouyer-Quertier a Marc-Eugène de Goulard. Po připojení Frankfurtu Pruskem v roce 1866 byl vztah města s Pruským královstvím velmi napjatý. Bismarck se snažil i pro tento vztah pozitivně využít Frankfurtský mír. Po mírové smlouvě řekl: Z celého srdce si přeji, aby frankfurtský mír přinesl také mír Frankfurtu a mír s Frankfurtem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friede von Frankfurt na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]