Ferenc Deák

Ferenc Deák
Ferenc Deák
1. Ministr spravedlnosti Uher
	Ve funkci:; 17. března 1848 – 2. října 1848
Předseda vlády	Lajos Batthyány
Předchůdce	funkce zřízena
Nástupce	Sebő Vukovics
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	17. října 1803; Söjtör; Rakouské císařství
Úmrtí	28. ledna 1876 (ve věku 72 let); Budapešť; Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Rodiče	Deák Ferenc a Sibrik Erzsébet
Příbuzní	Antal Deák (sourozenec); József Deák (strýc); Gábor Deák (bratranec)
Alma mater	Královská právnická akademie v Győru (do 1821)
Profese	politik
Podpis
Commons	Ferenc Deák
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferenc Deák (17. října 1803 Söjtör – 28. ledna 1876 Budapešť) byl uherský politik 19. století. Od roku 1833 byl poslancem uherského sněmu. Nesouhlasil s radikalismem Lajose Kossutha během revoluce roku 1848. Je autorem tzv. Dubnových či Velikonočních článků z roku 1865, které předznamenaly Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 a z něho vyplývající dualismus. Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších maďarských politiků 19. století, který bývá titulován jako mudrc národa.^[1]

Život

Ferenc Deák se narodil 17. října 1803 ve staré šlechtické rodině v Söjtöru, v západomaďarské župě Zala. Vystudoval práva na akademii v Rábu a následně pracoval jako notář a advokát.^[1] Od roku 1833 zasedal jako poslanec uherského zemského sněmu. V roce 1848 byl zvolen ministrem spravedlnosti v uherské vládě Lajose Batthyányho. V průběhu roku se dostal do sporu s tehdejším ministrem financí, radikálním Lajosem Kossuthem. Deák tehdy prosazoval dohodu s Habsburky a odmítal Kossuthem prosazované osamostatnění Uher. Poté, co bán Josip Jelačić vtáhl do Uher a Batthyányho vláda podala demisi, se Ferenc Deák stáhl z veřejného života do ústraní svého panství. Během maďarské revoluce se pak neúspěšně pokoušel vyjednat zastavení bojů mezi revolučními uherskými silami a centrální rakouskou vládou. Po porážce revoluce byl jedním z mála vrcholných uherských politiků, kterým se vyhnula následná perzekuce.^[1]

Říjnový diplom, kterým se císař František Josef I. v roce 1860 zřekl absolutismu, nepovažoval Deák za dostatečný. Se svými stoupenci požadoval autonomii Uher, přičemž argumentoval tím, že Uhry byly s Rakouskem historicky spojeny pouze personálně, tedy osobou panovníka. Své vyjednávání s trůnem Deák otiskl v tzv. Velikonočním článku. V roce 1866 byl členem výboru připravujícího zákon o novém postavení Uher v rámci Rakouska. Deákovy snahy o zrovnoprávnění Uher v rámci monarchie vyvrcholily v roce 1867 rakousko-uherským vyrovnáním.^[1]

Ferenc Deák zůstal poslancem a vlivným uherským politikem až do roku 1872. Zemřel 28. ledna 1876 v Budapešti. Následoval státní pohřeb a uložení jeho těla v mauzoleu.^[1]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferenc Deák na Wikimedia Commons

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Křen (2005). Str. 213.

Literatura

KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3.
KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2.

[Křen_(2005),_213.-1] Křen (2005). Str. 213.

[1]