Ferdinand Georg Waldmüller

Ferdinand Georg Waldmüller
Narození	15. ledna 1793; Vídeň
Úmrtí	23. srpna 1865 (ve věku 72 let); Hinterbrühl
Místo pohřbení	Waldmüllerpark
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř, spisovatel a učitel
Významná díla	Portrait of the Mother of Captain von Stierle-Holzmeister
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Georg Waldmüller (15. ledna 1793 Vídeň – 23. srpna 1865 Hinterbrühl, předměstí Vídně) byl rakouský malíř, portrétista a krajinář, označovaný za jednoho z nejvýznamnějších představitelů biedermeieru, středoevropského romantismu a neoklasicismu.^[1]

Život

V letech 1807-1811 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni malbu u profesorů Huberta Maurera a Johanna Baptisty Lampiho, již tehdy vynikl jako mimořádně talentovaný portrétista a byl vyznamenán Gundelovou cenou. Studia přerušil a živil se jako miniaturista, pobýval mj. v Bratislavě a v roce 1811 se stal na tři roky učitelem kreslení dětí v rodině hraběte Gyulaye v chorvatském Záhřebu. Tam se seznámil se svou první manželkou, dvorní operní pěvkyní Katharinou Weidnerovou, sestrou malíře portrétů Josefa Weidnera. V roce 1814 se s ní oženil a doprovázel ji na turné po trase Baden-Praha-Brno-Vídeň, pracoval jako malíř divadelních kulis a pokračoval v tom i v roce 1817 v divadle U Korutanské brány ve Vídni, kam jeho žena nastoupila do angažmá.

Na vídeňské akademii výtvarných umění ještě v roce 1818 absolvoval lekce olejomalby u Josefa Langeho a krajinářství u Johanna Nepomuka Schödlbergera (1779–1853). Roku 1822 již byl všeobecně uznávaným mistrem. Namaloval mnoho portrétů, také rodinných (specialitou byly skupinové portréty v krajině), žánrových obrazů a zátiší. V roce 1823 jej lipské nakladatelství Breitkopf & Härtel pověřilo vytvořením jednoho z nejznámějších portrétů Ludwiga van Beethovena, jehož originál byl zničen ve druhé světové válce, černobílé reprodukce a grafické kopie se dochovaly v mnoha vydáních knih.

V roce 1827 byl pověřen portrétováním císaře Františka I., což mu zajistilo další zakázky z aristokratických kruhů. V letech 1825–1844 podnikl Waldmüller několik studijních cest do Itálie. V roce 1829 se stal kustodem obrazárny Akademie s titulem a hodností profesora. V roce 1830 podnikl svou první cestu do Paříže. V následujících letech pro sebe objevil krajinu Solné komory, kde trávil letní pobyty v Bad Ischlu. Více se orientoval na žánr a krajinomalbu, své romantické kompozice vždy stylizoval s důrazem na detaily a vybavení venkovských stavení. Dbal na propojení lidského příběhu s krajinou a vykreslení charakterových typů. Realismus jeho obrazů, způsob zacházení se světlem a zpracování scén v přímém slunečním světle převyšovyly zvyklosti dobové malby, ale stále stále se jednalo o idealizovanou a pečlivě aranžovanou podobu venkovského života.^[2]

V roce 1834 se rozvedl a následně se oženil s modistkou Annou Bauerovou.

V roce 1835 se Waldmüller stal řádným radou Akademie a v roce 1836 spolu s Josefem Führichem vytvořil katalog obrazárny Akademie.

Na základě své učitelské praxe vytvořil novou metodiku studia a koncepci výuky malířství, vycházející ze studia přírody (tu později publikoval ve třech teoretických spisech). Dostal se do prudkých sporů s vedením akademie, které jeho metody odmítlo, nepomohla ani Metternichova podpora. Spory vyústily roku 1850 ve ztrátu ateliéru na akademii a v roce 1857 ve Waldmüllerův nucený odchod do důchodu. V roce 1854 se Waldmüller dostal do dluhů a musela ho živit manželka z příjmů svého modistického salónu. Náležitý mezinárodní respekt mu přinesla roku 1856 výstava v Buckinghamském paláci v Londýně, v roce 1861 v Kolíně nad Rýnem a 1862 opět v Londýně. Roku 1864 jej císař František Josef I plně rehabilitoval.

Waldmüller zemřel ve svém letním sídle v Hinterbrühlu, obci na předměstí Vídně a byl pohřben ve Vídni–Matzleinsdorfu. Hrob byl přenesen, nově upraven a hřbitov byl na jeho počest pojmenován Waldmüllerův park.

Pomník

V parku před vídeňskou radnicí je Waldmüllerův pomník.

Galerie

Benátský prodavač ovoce (1826)
Louisa Mayerová (1836)
Pohled na Bad Ischl (1838)
Na Dušičky (1839)
Dachstein (1839)
Řek v červeném kabátu (1839)
Mlýn u vodopádu jezera Königsee (1840)
Mladá žena při toaletě (1840)
Zátiší s kyticí, stříbrnými nádobami a antickou vázou (1840)
Po škole (1841)
Zátiší s ústřicemi, rybami a exotickým ovocem (1842)
Růže (1843)
Milostný dopis (1849)
Koupající se ženy (1848–1849)
Slunečný den
Emanuel Ritter von Neuwall
Děti v lese (1858)
Návrat z kostela (1859)
Sousedé (1859)
Očekávání (1860)
Předjaří ve Vídeňském lese (1864)
Autoportrét s lucernou

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Georg Waldmüller na anglické Wikipedii.

↑ Belvedere Museum Vienna - Exhibitions. www.belvedere.at [online]. [cit. 2017-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-15. (anglicky)
↑ Leubnerová Š, 2016, s. 248

Literatura

Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 88, 248, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Georg Waldmüller na Wikimedia Commons

[1] Belvedere Museum Vienna - Exhibitions. www.belvedere.at [online]. [cit. 2017-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-15. (anglicky)

[2] Leubnerová Š, 2016, s. 248

[1]

[2]