Přeskočit na obsah

Evžen Oněgin (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evžen Oněgin
Евгений Онегин / Jevgenij Oněgin
P. I. Slovcov v roli Evžena Oněgina (1917)
P. I. Slovcov v roli Evžena Oněgina (1917)
Základní informace
Žánrlyrické scény
SkladatelPetr Iljič Čajkovskij
LibretistaPetr Iljič Čajkovskij a Konstantin Stěpanovič Šilovskij
Počet dějství3
Originální jazykruština
Literární předlohaAlexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin
Datum vzniku1877-78
Premiéra29. března 1879, Moskva, Konzervatoř - Malyj Těatr
Česká premiéra6. prosince 1888, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Premiéra Evžena Oněgina, Praha 1888, dirigent P. I. Čajkovskij (inzerát Národní listy)

Opera Evžen Oněgin (rusky: Евгений Онегин, Jevgenij Oněgin), Opus 24, s podtitulem „lyrické scény o třech jednáních“ je jedno z nejznámějších děl skladatele Petra Iljiče Čajkovského.

Vznik a charakteristika opery

[editovat | editovat zdroj]

Libreto napsal skladatel spolu s Konstantinem Šilovským podle stejnojmenného veršovaného románu A. S. Puškina, z něhož se do libreta dostalo velké množství doslovných citací i celé scény, ačkoli uspořádání děje je jinak v obou dílech odlišné.

Dílo je pozoruhodnou kombinací komorního, dějově nekomplikovaného, prostého, až „antioperního“ tématu s velkým výrazovým aparátem romantické opery (symfonický zvuk orchestru, sborové scény, tance, árie a ansámbly). Jistě nejslavnější částí tohoto díla, která vyniká právě spojením intimně laděného textu s velkou a emotivně vypjatou hudební architekturou, je tzv. „dopisová scéna“, v níž Taťána v noci píše Oněginovi vyznání lásky a odevzdání. Jiným slavným číslem Čajkovského opery je basová árie knížete Gremina známá v českém prostředí pod názvem „Láska klíčí v každém věku“.

Opera měla premiéru v Moskvě roku 1879. Českou premiéru 6. prosince 1888 v pražském Národním divadle řídil sám skladatel, dílo bylo uvedeno v překladu Marie Červinkové-Riegrové a Oněgina zpíval Bohumil Benoni.[1]

  • Evžen Oněgin - baryton
  • Taťána, Larinina dcera - soprán
  • Lenskij - tenor
  • Olga, Larinina mladší dcera - mezzosoprán
  • Larina, statkářka - mezzosoprán
  • Filipjevna, chůva - alt
  • Kníže Gremin - bas
  • Triquet, Francouz - tenor
  • Zareckij - bas
  • Setník - bas
  • Guillot - němá role

Sbor vesničanů, statkářů, důstojníků a hostů na plese.

Děj se odehrává na ruském venkově a později v Petrohradě ve 20. letech 19. století. Ve shodě s Puškinem je hlavní postavou blazeovaný, životem znuděný individualista Evžen Oněgin, do nějž se bezhlavě a fatálně zamiluje dívka Taťána, která je naopak plná ideálů a iluzí o romantické lásce a vášnivém odevzdání milovanému člověku. Oněgin ji věcně a suše odmítá a Taťánin emocionální rozlet tak velmi rychle končí. Poté, co cynický Oněgin z rozmaru vyprovokuje hádku s přítelem a básníkem Vladimírem Lenským, kterého v následném souboji zastřelí, pokračuje děj opery s několikaletým odstupem na petrohradském šlechtickém plese, kde Oněgin znovu potkává Taťánu, tentokrát však jako manželku knížete Gremina. Jejím zjevem i postavením je ohromen - ona vesnická dívka se nerozhodla celý život trápit pro nešťastnou lásku, nýbrž důstojně přijala život, jaký je - bez iluzí. Toto Oněgina podvědomě ponižuje a provokuje. Nyní je to on, kdo propadne citovému zmatku, a Taťáně vyznává lásku. Ta jeho vyznání opětuje, ale zároveň Oněgina odmítá, protože nehodlá ničit své klidné manželství. Oněgin zůstává ve svém zmatku sám a proklíná svůj osud.

Filmová zpracování

[editovat | editovat zdroj]
  1. Inzerce. Národní listy. 6. 12. 1888, s. 6. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Evžen Oněgin v databázi Archivu Národního divadla