Eugen Miroslav Rutte
| Eugen Miroslav Rutte | |
|---|---|
 Eugen Miroslav Rutte (foto archiv ÚČL AV ČR) | |
| Základní informace | |
| Přezdívka | Negue Ettur |
| Narození | 13. srpna 1855 Jičín  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. července 1903 (ve věku 47 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Žánry | klasická hudba a populární hudba |
| Povolání | hudební skladatel, právník, spisovatel a zpěvák |
| Nástroje | hlas |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eugen Miroslav Rutte (13. srpna 1855 Jičín – 15. července 1903 Praha[1]) byl český hudební skladatel a publicista. Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho studoval na Varhanické škole v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Svou právnickou kariéru zahájil jako advokátní koncipient v Jičíně a v letech 1881–1901 vystřídal řadu působišť (Beroun, Roudnice nad Labem, Březnice, Hořovice) až konečně v roce 1901 přišel do Prahy.
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
Dne 15. září 1888 se v Roudnici nad Labem oženil s Růženou Mokrou, dcerou tamějšího advokáta.[2] V roce 1889 se manželům Rutteovým v Praze narodil syn, pozdější literární a divadelní kritik Miroslav Rutte (1889–1954).[3] Druhým dítětem byla dcera Milada (*1895).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Hudba[editovat | editovat zdroj]
Měl vynikající organizační talent a všude kam přišel, se stal centrem hudebního dění. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako koncertní zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíše k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené.
Zkomponoval celkem 269 skladeb. Podle seznamu, který sám vedl napsal:
- 43 skladeb klavírních
- Ukolébavka
- Zastaveníčko
- Tucha jara i lásky op. 16
- 4 skladby pro klavír s jinými nástroji
- Menuet op. 17 (smyčce a klavír)
- 8 skladeb pro smyčcový orchestr
- Capriccio (1884)
- Pěvcův hold (1892)
- 13 skladeb pro velký orchestr
- Slavnostní pochod (1883)
- Slovácký tanec (1898)
- Sousedské tance (1899)
- Smuteční pochod pro dechový orchestr (poslední skladba autora 1903)
- 80 písní
- S Bohem
- Tak často mi to připadá
- Holoubek
- Tajemství
- Dvě písně večerní (Vítězslav Hálek)
- Dudáček op. 6 (3 ženské hlasy)
- Tři dvojzpěvy op. 7
- Slasti manželské op. 8 (na slova moravské lidové poesie)
- Babí léto op. 10
- Etélka op.11
- Prosté květy op. 13
- Tři žertovné písně
- Pěvec pěvci op. 21 (Hálek)
- Stoleté písně národní (úpravy lidových písní)
- 2 melodramy
- Lilie (Karel Jaromír Erben)
- 17 ženských sborů
- 44 mužských sborů
- Vojínovo loučení
- Vlasti zpěv
- Srdce vyryté
- Zpěvy námořníků op. 22
- Žertovné sbory
- 22 smíšených sborů
- Čtvero smíšených sborů op. 12
- 3 skladby pro sbory, sóla a orchestr
- Štědrý den (K. J. Erben)
- Hudba ke hře Mravenci Josefa Kolára
- Parodie
- Audience pana France op. 24
- Spiknutí na Olympu op. 20 (opereta na vlastní text)
- Noční idyla
a mnoho drobných skladeb
Literatura a publicistika[editovat | editovat zdroj]
Byl činný i literárně.
Eugen Rutte publikoval nejen zprávy a posudky o hudebním dění a hudebních dílech, ale i cestopisné črty, turistické průvodce, fejetony a humoresky. Při svých cestách navštívil Belgii, Holandsko, Německo a Itálii. Opakovaně cestoval do Švýcarska. Cesty ho inspirovaly k prozaickému dílu.
Cestopisné fejetony mu zveřejňovala periodika jako Národní listy, Květy[4] či Zlatá Praha.[5]
Knižně vyšlo (částečně dostupné online):
- Průvodce po Karlových Varech a okolí (s polohopisným nástinem, ilustrace Karel Štapfer; V Praze, nákladem vlastním 1888 a J. Otto 1900)[6]
- Švýcarsko (Potulky turistovy v údolích i na horách; Praha, J. Otto, 1895)[7]
- Klepy a žerty z cest (V Praze, Fr. Řivnáč, 1896)
- Spiknutí na Olympu (Parodistická opereta o 2 jednáních, text i hudba Eug. Mir. Rutte; Praha, F. A. Urbánek, 1897)
- Karlovarské oplatky (humoresky; Praha, E. Weinfurter, 190)
Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
- ↑ Osobní. S. 267. Dalibor [online]. 1888-09-22 [cit. 2021-12-25]. S. 267. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
- ↑ Např. RUTTE, Eugen. Ostrovy Ostfrieské. S. 307. Květy [online]. [cit. 2021-12-25]. Čís. 3/1882 a pokračování, s. 307. Dostupné online.
- ↑ Např. RUTTE, Eugen Miroslav. Zermatt a Monte Rosa. S. 358 a pokrač.. Zlatá Praha [online]. [cit. 2021-12-25]. Čís. 23/1887-1888, s. 358 a pokrač.. Dostupné online.
- ↑ RUTTE, Eugen Miroslav. Průvodce po Karlových Varech a okolí. Praha: J. Otto, 1900. Dostupné online.
- ↑ RUTTE, Eugen Miroslav. Švýcarsko, Potulky turistovy v údolích i na horách. Praha: J. Otto, 1895. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Autor Eugen Miroslav Rutte ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eugen Miroslav Rutte
- Eugen Miroslav Rutte v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Rutte Eugen 1855
- Památník národního písemnictví Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
- Encyklopedie podbrdska[nedostupný zdroj]
