Eucharistická adorace
Eucharistická adorace nebo též výstav Nejsvětější svátosti je jedním z projevů úcty ke Kristu, přítomnému v proměněné (konsekrované) hostii. Adorace, čili klanění má v katolické církvi východního i západního ritu velkou a dlouhou tradici.
V pravoslavných církvích a protestantských církvích se adorace nepraktikuje.
Eucharistická adorace je spojena s částečnými odpustky, případně s plnomocnými odpustky, pokud trvá alespoň půl hodiny a jsou splněny ostatní obvyklé podmínky.[1]
Průběh adorace
[editovat | editovat zdroj]
Adorace probíhá zpravidla v kostele či kapli, většinou nějakým způsobem navazuje na slavení mše svaté. Konsekrovaná sv. Hostie je umístěna do monstrance a vystavena do středu oltáře k úctě věřících. Při tom se obvykle zpívá nějaká eucharistická píseň, poté následuje úvodní modlitba kněze.
Další průběh může mít dle místních zvyklostí různou podobu a délku. Rozlišujeme tzv. tichou adoraci, při které se věřící v tichosti modlí sami v duchu, nebo adoraci se společnými modlitbami, při které věřící dle uvážení mohou nahlas říkat své chvály, díky a prosby, a sdílet je s ostatními (tento způsob je praktikován zejména ve společenstvích mládeže). Někdy se také střídají chvíle ticha a bloky společných modliteb, případně mohou být mezi ně vkládány písně.
Adorace je zpravidla zakončena zpěvem písně (tradičně je to Tantum ergo, tedy poslední dvě sloky hymnu Pange Lingua) a závěrečnou modlitbou kněze. Následuje tzv. svátostné požehnání, kdy kněz sv. Hostií v monstranci požehná věřícím. Následně uloží Eucharistii zpět do svatostánku – to může být provázeno dalším zpěvem nebo i předcházeno další modlitbou.
Eucharistickou adoraci může vést případně také jáhen (diákon) nebo v případě potřeby na základě pověření akolyta či jiný mimořádný služebník. Požehnání však udílí pouze kněz či jáhen.
Dny, kdy se obvykle konají adorace
[editovat | editovat zdroj]Dny, kdy ve většině katolických farností probíhají adorace jsou dny tzv. velikonočního tridua, tedy Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Zde dle direktáře platí pravidlo, že na Zelený čtvrtek může být adorace s doprovodem písní, na Velký pátek a na Bílou sobotu má probíhat v naprosté tichosti. V mnohých farnostech existuje praxe Eucharistické adorace ve čtvrtek večer na připomínku poslední večeře nebo každý první pátek v měsíci. První pátek je totiž v katolické Církvi zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a mnohde je adorace celodenní.
Adorační dny v diecézích
[editovat | editovat zdroj]Litoměřická diecéze zavedla, v období episkopátu Pavla Posáda, praxi tzv. eucharistických dnů, které měly tu podobu, že farnosti se po dnech střídaly a každý den byla eucharistická adorace v jiné farnosti. Od roku 2008 pro značnou organizační zátěž tato iniciativa již nepokračovala.
Adorační dny farností existují v Arcidiecézi olomoucké a Diecézi brněnské a jsou spojeny se vzájemnými modlitbami farností a kněžského semináře v Olomouci.[2] [1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Archivovaná kopie. www.dominicanidaho.org [online]. [cit. 2012-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-26.
- ↑ Stálá adorace [online]. [cit. 2025-11-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu eucharistická adorace na Wikimedia Commons - Eucharistické dny ve farnostech litoměřické diecéze v r. 2009 - rozpis
- Význam slova adorace na i-encyklopedii
- Eucharistická adorace - heslo na i-encyklopedii
