Ethaline Hartge Cortelyou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ethaline Hartge Cortelyou
Narození26. listopadu 1909
New Kingstown
Úmrtí19. července 1997 (ve věku 87 let)
Colorado Springs
Alma materAlfred College
Oborychemie, psaní a editace odborných textů
Známý díkyprojekt Manhattan, signatářka petice Szilard a zastánkyně žen ve vědě
Manžel(ka)Warren Cortelyou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ethaline Hartge Cortelyou (26. listopadu 1909 New Kingstown, Pensylvánie – 19. července 1997 Colorado Springs) byla americká chemička, editorka, vědecká a technická spisovatelka, která pracovala na projektu Manhattan v Metalurgické laboratoři Chicagské univerzity (Met Lab). Působila také jako redaktorka časopisu Chemical Bulletin.

Cortelyou pracovala v mnoha vládních agenturách, akademických institucích a průmyslových společnostech. Byla jednou ze 70 vědců, kteří v roce 1945 podepsali petici Szilard varující vládu Spojených států před svržením atomové bomby na Japonsko.

Cortelyouová byla velkou zastánkyní žen ve vědě a během své kariéry zpochybňovala genderové rozdíly ve vědecké práci. Kritizovala nerovné zacházení se ženami ze strany zaměstnavatelů a tvrdila, že nedostatečné využívání žen brzdí vědecký pokrok Spojených států.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ethaline se narodila jako Ethaline Hartge 26. listopadu 1909 v New Kingstownu v Pensylvánii. Studovala chemii na Alfred College v New Yorku a v roce 1932 získala bakalářský titul v oboru chemie.[1]

V dubnu 1930 se provdala za Warrena P. Cortelyou, který byl předsedou katedry chemie Rooseveltovy univerzity. Měli spolu dceru Marii. Ethaline zemřela 19. července 1997 v Colorado Springs.[1]

Kariera během války[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější pracoviště Projektu Manhattan v USA a Kanadě
Projekt Manhattan, Oak Ridge, národní nukleární bezpečnostní komplex Y-12. Operátoři pracují na hmotnostním spektrometru Calutron, který se používal pro výrobu štěpného materiálu z uranové rudy.

Nejvíce se proslavila svou pozicí junior chemičky a technické redaktorky v metalurgické laboratoři Chicagské univerzity (Met Lab) během Projektu Manhattan. Ve své funkci pomáhala připravovat tajnou tabulku izotopů.[2] Projekt Manhattan Engineering District (MED) byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za 2. světové války v období 1942–1946. Výzkumné a výrobní provozy se nacházely na 30 místech v USA, Velké Británii a Kanadě. Tento projekt zaměstnával celkem 225 000 lidí a dalších 600 000 lidí na něm pracovalo nepřímo. Většina lidí nevěděla, že pracuje na jednom z nejdůležitějších válečných úkolů druhé světové války.

Letecký snímek reaktoru v Hanfordu, červen 1944

Poznatky získané v Projektu Manhattan byly využity při konstrukci pum Little Boy a Fat Man, které byly 6. a 9. srpna 1945 shozeny na japonská města Hirošima a Nagasaki. Cortelyou byla proti svržení atomové bomby na Japonsko a byla jednou z deseti žen (mezi 70 vědci), které v roce 1945 podepsaly petici Szilard vyzývající vládu Spojených států, aby upustila od tohoto záměru.[2]

Kariera po válce[editovat | editovat zdroj]

  • Byla jednou z prvních členek Divize chemické literatury (DCL) Americké chemické společnosti (ACS) a byla jednou z jejích nejaktivnějších autorek v období 1943–1964. V roce 1958 a od roku 1965 do jara 1969 působila jako redaktorka publikace DCL Chemical Literature (nyní Chemical Information Bulletin). Do května 1959 napsala 40 publikací o chemii a technickém psaní.
  • Sedm let pracovala v Armour Research Foundation (nyní IIT Research Institute) jako technická redaktorka a dva roky jako literární analytička.
  • Jako technická redaktorka pracovala také v Atlantické divize Aeorojet-General Corporation ve Fredericku v Marylandu.
  • Pracovala také v Argonne National Laboratory, National Institute of Arthritis and Metabolic Diseases a National Aeronautics and Space Administration (NASA), kde byla specialistkou na vědecké informace.
  • V září 1948 pomohla zorganizovat program National Cooperative Undergraduate Research, který měl za cíl, aby se vysokoškolští studenti více zapojili do chemického výzkumu. Byla jmenována sekretářkou programu a editorkou katalogu projektů.
  • Zorganizovala a sloužila jako první prezident chicagské pobočky Asociace technických spisovatelů a redaktorů (TWE). TWE se později sloučila s dalšími organizacemi a vytvořila Společnost pro technickou komunikaci. Byla také zapojena do vedení TWE na národní úrovni, sloužila v jejich výkonném výboru a předsedala výboru pro ústavu a stanovy.  Prostřednictvím svých vedoucích rolí pomohla zajistit, aby TWE byla inkluzivní pro ženy.

Pomoc vědkyním[editovat | editovat zdroj]

  • Na začátku své kariéry Cortelyou radila ženám, aby přijaly práci vědecko-technických redaktorek, kterou dělala i ona.[3] Domnívala se, že při této práci zažijí méně opozice ze strany mužů, než při práci v laboratoři. Poukazovala i na výhody těchto pozic, které jsou flexibilnější, umožňují založení rodiny a návrat do práce po porodu a péči o děti.[4]
  • V roce 1958 však začala považovat takové nasměrování žen za plýtvání talentem, které je škodlivé pro pokrok vědy. Stala se silným zastáncem změny vědecké kultury, aby lépe vyhovovala a podporovala ženy. V článku Využití chemické ženské síly v boji proti údajnému nedostatku chemiků pro Chemical Bulletin z června 1958 kritizovala zaměstnavatele, kteří se vyhýbali najímání žen nebo s nimi zacházeli nerovně oproti mužům.[4]
  • Cortelyou sloužila jako důstojnice ženského vědeckého bratrstva Sigma Delta Epsilon. V prosinci 1958 na jejich každoročním setkání All Women in Science, který byl součástí Konference o účasti žen ve vědě (Americká asociace pro pokrok ve vědě – AAAS), přednesla jeden ze svých zásadních projevů na téma Postavení amerických vědkyň. Cortelyou přičítala část vědeckých úspěchů Sovětského svazu začleněním vědkyň do výzkumu. Vyzvala proto zaměstnavatele, aby pomáhali svým zaměstnankyním s mateřskou dovolenou, vzděláváním na částečný úvazek a zajištěním pracovních příležitostí po návratu z mateřské dovolené. Vyzvala také ostatní vědkyně, aby se navzájem podporovaly.[4]
  • Cortelyou byla jednou ze zakládajících členek Národní rady pro účast žen ve vědě,[4] která vznikla v březnu 1959. Navzdory získání počátečního financování na vytvoření centra, které by pomohlo ukončit diskriminační praktiky v zaměstnání a vzdělávání vědkyň, byla jeho činnost ukončena z technických a finančních důvodů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ethaline Hartge Cortelyou na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b MALONE, Edward A. Women Organizers of the First Professional Associations in Technical Communication. Technical Communication Quarterly. 2015-01-20, roč. 24, čís. 2, s. 121–146. Dostupné online [cit. 2023-03-27]. ISSN 1057-2252. DOI 10.1080/10572252.2015.1001291. 
  2. ↑ a b Ethaline H. Cortelyou - Nuclear Museum [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PUACA, Laura Micheletti. Searching for scientific womanpower : technocratic feminism and the politics of national security, 1940-1980. Chapel Hill: [s.n.] 1 online resource (xiii, 261 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-4696-1082-5, ISBN 1-4696-1082-5. OCLC 881429862 
  4. ↑ a b c d RAYNER-CANHAM, Marelene F. Women in chemistry : their changing roles from alchemical times to the mid-twentieth century. Washington, DC: American Chemical Society xiv, 284 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8412-3522-8, ISBN 978-0-8412-3522-9. OCLC 38886653 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ethaline_Hartge_Cortelyou&oldid=23289799“