Eric Voegelin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eric Voegelin
Narození 3. ledna 1901
Kolín nad Rýnem
Úmrtí 19. ledna 1985 (ve věku 84 let)
Palo Alto
Alma mater Vídeňská univerzita
Zaměstnavatel Mnichovská univerzita
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eric Voegelin (narozen jako Erich Vögelin 3. ledna 1901, Kolín nad Rýnem19. ledna 1985 Palo Alto, Kalifornie) byl německo-americký konzervativní[zdroj?] politický filosof.

Život[editovat | editovat zdroj]

Voegelin vyrostl a studoval ve Vídni, kde mezi jeho učiteli byl také Hans Kelsen a Othmar Spann. Po studijních pobytech v USA a ve Francii zde roku 1928 promoval a začal přednášet politickou teorii na právnické fakultě. Po obsazení Rakouska roku 1938 emigroval přes Švýcarsko do USA, kde roku 1944 získal občanství. Učil na různých amerických univerzitách, v letech 1942-1958 na Louisiana State University v Baton Rouge. V letech 1958-1968 byl profesorem na univerzitě v Mnichově a po emeritování se vrátil do USA, kde působil na Hooverově ústavu při Stanfordově univerzitě. Mezi jeho celoživotní přátele patřil i Friedrich Hayek a Leo Strauss.

Myšlení a dílo[editovat | editovat zdroj]

Ústředním tématem Voegelinova myšlení byla otázka řádu ve společnosti, vyostřená zkušeností nacismu a holocaustu. Voegelin byl neobyčejně všestranný myslitel, který chápal politickou teorii jako celek humanitních a společenských věd od historie po psychologii a teologii. Jejím tématem je zkoumání řádu v historických i současných společnostech a jeho chápání lidmi. Voegelin rozlišoval tři druhy společenského řádu (či „pravdy“): kosmologickou pravdu orientálních říší, antropologickou pravdu antického Řecka a soteriologickou pravdu křesťanství. Konkrétní řád určité společnosti je podle něho výrazem převládajícího chápání této pravdy v dané společnosti.

Každý řád se zakládá na lidském vztahu k transcendenci, jehož vrcholem byla kombinace antropologického a křesťanského řádu v Římské říši starověku a středověku. Od 16. století podléhá tento řád erozi působením sil, které se nechtějí spokojit s postavením člověka někde mezi živočichem a Bohem (Aristotelés), ale chtějí vlastními silami přivodit spásu a konečný ráj na zemi. Pro tuto tendenci užívá Voegelin pojem gnóze a řadu politických myslitelů od Hegela po současnost nazývá gnostiky (Po Kelsenově kritice a diskusi s Alfredem Schützem a Leo Straussem od tohoto úzu částečně ustoupil a sahal k obecnějšímu označení "pneumatopatologie").

Na uprázdněné místo po náboženství vstupují totalitní ideologie jako náhradní či podle Voegelina "politická náboženství", která sice pocházejí ze sekularizace, nicméně slibují spásu a spravedlivou společnost pod vedením svých vůdců, představují své utopie a strhují lid svými rituály. Totalitní státy tak mohou vypadat jako překonání sekularizace, jako návraty do dávné minulosti, ve skutečnosti jsou to podvodné pokusy ideologií zaujmout místo na domnělém „konci dějin“ a tak diktovat jejich celkový smysl.

Voegelin byl často kritizován pro svůj politický konzervatismus, na druhé straně mu křesťanští myslitelé vytýkají, že ho vůbec nezajímala historická skutečnost křesťanského zjevení a postava Ježíše Krista. Jeho „křesťanství“ je pouze myšlenka a v jeho vlastní terminologii tedy také gnóze.[1]

Dílo a působení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní díla Ericha Voegelina:

  • Über die Form des amerikanischen Geistes. (O formě amerického ducha) Tübingen 1928.
  • Rasse und Staat. (Rasa a stát) Tübingen 1933.
  • Der autoritäre Staat. (Autoritářský stát) Wien 1936.
  • The New Science of Politics. An Introduction. (Nová věda o politice) Chicago 1952. ISBN 80-85959-67-4
  • Order and History. (Řád a dějiny) 5 svazků. Baton Rouge 1956-1987.
  • Wissenschaft, Politik und Gnosis. (Věda, politika a gnóze) München 1959.
  • Anamnesis. Zur Theorie der Geschichte und Politik (Anamnesis. K teorii dějin a politiky) München 1966
  • From Enlightenment to Revolution. (Od osvícenství k revoluci) Durham 1975.
  • Das Volk Gottes. Sektenbewegungen und der Geist der Moderne. (Boží lid: sekty a duch moderny) München 1994.
  • Die politischen Religionen. (Politická náboženství) München 1996.
  • Der Gottesmord. Zur Genese und Gestalt der modernen politischen Gnosis. (Vražda na Bohu. Ke vzniku a podobě moderní politické gnóze) München 1999.
  • Das Drama des Menschseins. (Drama lidského bytí) Passagen, Wien 2007. ISBN 978-3-85165-724-1
  • Conversations with Eric Voegelin. (Rozhovory s E. Voegelinem) Čtyři přednášky v Montrealu v letech 1965 až 1976. Thomas More Institute, Montreal 1980.

Voegelinovo dílo, založené na mimořádně širokých historických i filosofických znalostech, nenašlo přímé pokračovatele, jeho pojetí „politických náboženství“ se však velmi rozšířilo a ovlivnilo řadu významných politických myslitelů. Sebrané spisy vyšly v 34 svazcích a Voegelinovu dílu se věnují univerzitní střediska v Mnichově, v Gentu, v Manchesteru a na Louisiana State University.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek je založen z velké části na informacích z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.

  1. E. Peppe, Voegelin´s Fascination

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Voegelin, Politická náboženství. Praha: OIKOYMENH, 2015 - 60 s. ISBN 978-80-7298-216-5
  • E. Voegelin, Zkušenost a symbol: texty z let 1960-1977. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2015 - 231 s. ISBN 978-80-7325-351-6
  • E. Voegelin, Kouzlo extrému: revolta proti rozumu a skutečnosti (Výbor z textů). Praha: Mladá fronta, 2000 - 253 s. ISBN 80-204-0787-1
  • E. Voegelin, Nová věda o politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000 - 170 s. ISBN 80-85959-67-4
  • E. Voegelin, Vzpomínky na život a filosofii. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1998 - 136 s. ; 18 cm ISBN 80-85959-40-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]