Eduard Domluvil
| Eduard Domluvil | |
|---|---|
| Narození | 1. ledna 1846 Moravičany, Rakouské císařství |
| Úmrtí | 9. března 1921 (ve věku 75 let) nebo 8. března 1921 (ve věku 75 let) Valašské Meziříčí, Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov Valašské Meziříčí |
| Povolání | spisovatel, duchovní |
| Alma mater | teologická fakulta v Olomouci |
| Témata | regionální historie, národopis |
| Významná díla | Paměti města Val. Meziříčí a městečka Krásna (1877), Val. Meziříčský okres (1914) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eduard Domluvil (1. ledna 1846 Moravičany[1] – 9. března 1921 Valašské Meziříčí) byl římskokatolický duchovní, spisovatel a amatérský regionální historik, zabývající se především dějinami Rožnovska a Valašskomeziříčska. V letech 1892 až 1904 byl předsedou Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí.
Život
[editovat | editovat zdroj]Eduard Domluvil se narodil v Moravičanech u Mohelnice do rolnické rodiny Jana a Terezie Domluvilových. Nejprve studoval na brněnském gymnáziu, po jehož absolvování zahájil studium na teologické fakultě v Olomouci. Studium teologie završil v roce 1869, kdy byl vysvěcen na kněze a kdy začal působit jako kaplan v olomouckém kostele sv. Michala.[2] Roku 1873 přijal místo profesora náboženství na státním gymnáziu ve Valašském Meziříčí, kde poté žil a tvořil až do své smrti. Výuku náboženství na tamním gymnáziu vedl do roku 1904.
Byl velmi aktivní v místním společenském životě a s nadšením se věnoval muzejnictví, regionální historii a národopisu. Na počátku roku 1884 stál spolu s Aloisem Mikyškou a Aloisem Kaplanem u zrodu Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí.[3] Svými texty přispíval do Sborníku muzejní společnosti a intenzivně se podílel na rozšiřování muzejních sbírek. V roce 1893 vedl archeologický výzkum na vrchu Helštýně u Valašského Meziříčí, během kterého nalezl zlomky popelnice, pocházející z pohřebiště slezsko-platěnické fáze lužické kultury. Díky jeho činorodosti se Valašské Meziříčí stalo střediskem příprav valašské expozice na pražskou Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895. Roku 1892 byl zvolen předsedou Muzejní společnosti a tuto funkci zastával až do roku 1904.
Vznik samostatného Československa nepřivítal s nadšením a 29. října 1918 vyvěsil vedle národní vlajky také černožlutý rakouský prapor, který odstranil až na výzvu meziříčské strážní služby.[4] Zemřel 9. března 1921 ve Valašském Meziříčí, kde byl i pohřben na zdejším městském hřbitově.[5]
Je po něm pojmenovaná ulice ve Valašském Meziříčí.[1]
Eduard Domluvil v literatuře
[editovat | editovat zdroj]Postava Eduarda Domluvila vystupuje v povídce Poklad pátera Domluvila, kterou uveřejnil valašskomeziříčský dramatik a spisovatel Adolf Bogner ve své povídkové knížce Obrázky z valaských kútú (1943).
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Ve svých knihách se zaobíral zejména dějinami a národopisem Rožnovska a Valašskomeziříčska. Své první dílo, knihu Paměti města Val. Meziříčí a městečka Krásna, napsal již pět let po svém příchodu na moravské Valašsko.
- Paměti města Val. Meziříčí a městečka Krásna (1877)
- Různé úvahy (1890)
- Čtení o průplavu dunajsko-oderském (1897)
- Obrazy ze života rolnického na Valašsku od XVI. do XIX. století (1900)
- Pomník zbudovaný vojínům raněným v bitvě u Slavkova a zemřelým v Meziříčí n. Bečvou (1901)
- Zašová (1908)
- Val. Meziříčský okres (1914) - Domluvilovo nejrozsáhlejší dílo. Kniha vyšla v Brně v rámci edice Vlastivěda moravská.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Domluvil na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ S.R.O., Bach systems. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BALETKA, Tomáš; BALETKA, Ladislav. Valašské Meziříčí. První. vyd. Praha: NLN, 2017. 491 s. ISBN 978-80-7422-575-8. S. 16.
- ↑ MARTIŠKOVÁ, Ivana. Příběh zámku Kinských ve Valašském Meziříčí - Krásně. První. vyd. Vsetín: Muzeum regionu Valašsko, příspěvková organizace, 2012. 21 s. ISBN 978-80-87614-05-1. S. 18.
- ↑ BALETKA, Tomáš; BALETKA, Ladislav. Valašské Meziříčí. První. vyd. Praha: NLN, 2017. 491 s. ISBN 978-80-7422-575-8. S. 225.
- ↑ SVAHILEC, Anatol. Čeština: Přehled čestných hrobů, Městský hřbitov ve Valašském Meziříčí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
