Zobrazení zdroje stránky Druhá světová válka v Tichomoří

{{Různé významy|tento=válce v období 1937–1945|stránka=Války v Tichomoří}}
{{Infobox - konflikt
| typ konfliktu = válečný
| název = Válka v Tichomoří
| součást = [[Druhá světová válka]]
| obrázek = Pacific-War---tile-picyture.png
| popisek = 
| trvání = [[7. červenec|7. července]] [[1937]] – [[2. září]] [[1945]]
| místo = Východní a Jižní [[Asie]], západní [[Tichý oceán|Pacifik]], jeho ostrovy a sousední země, na čas i kus [[Indický oceán|Indického oceánu]].
| výsledek = Jednoznačné vítězství [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenců]]<br />Konec II. světové války
* Pád [[Japonské císařství|Japonského císařství]].
* Pokračující [[Čínská občanská válka]].
* Značné oslabení evropských [[Kolonialismus|koloniálních mocností]], postupná [[dekolonizace]] Asie (včetně [[indonéská revoluce|indonéské revoluce]] a [[Indočínská válka|první války v Indočíně]])
| strana1 = '''[[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenci]]'''{{#tag:ref|Kompletní seznam národů a skupin, které v pacifiku bojovaly na straně spojenců (včetně menších přispění): [[Čínská republika (1912–1949)|Čínská republika]], USA, Spojené království (včetně [[Fidži]], [[Hongkong]]u, [[Straits Settlements Volunteer Force|Straits Settlements]] a [[Britské impérium|dalších koloniálních jednotek]]), [[Tonga|Tongy]] (britský protektorát), Austrálie (včetně [[Nová Guinea|Nové Guineje]]), [[Filipínské společenství|Filipínského společenství]] (pod ochranou USA), [[Britská Indie|Britské Indie]], [[Nizozemsko|Nizozemska]] (včetně koloniálních jednotek z [[Nizozemská východní Indie|Nizozemské východní Indie]]), [[Sovětský svaz]], [[Nový Zéland|Nového Zélandu]], [[Kanada|Kanady]], [[Mexiko|Mexika]] a [[Mongolsko|Mongolska]]. V Indočíně [[Vichistická Francie|Vichistické]] jednotky roku 1940 krátce Japoncům odolávaly a také téhož roku [[Francouzsko-thajská válka|bojovaly proti Thajsku]]. Jako podpora [[Osa Berlín-Řím-Tokio|osy]] Japoncům umožnili základny ve [[Francouzská Indočína|Francouzské Indočíně]] na počátku roku 1941. [[Svobodní Francouzi]] přispěli spojencům několika [[válečná loď|válečnými loděmi]], jako [[Torpédoborec|torpédoborcem]] [[Le Triomphant (1934)|''Le Triomphant'']] nebo [[Avízo|avízem]] [[Savorgnan de Brazza (1931)|''Savorgnan de Brazza'']]. Od roku 1944 se přidala i francouzská [[bitevní loď]] [[Richelieu (1935)|''Richelieu'']]. Hlavní spojenci proti Japonsku jsou uvedeni v tomto odkazu.<ref>[http://avalon.law.yale.edu/20th_century/decade19.asp The Avlon Project: A Decade of American Foreign Policy 1941-1949 Interim Meeting of Foreign Ministers, Moscow]. Retrieved on 30 September 2009.</ref>
<br />
Partyzánské skupiny, které bojovaly proti Japoncům zahrnují [[Čínská lidová osvobozenecká armáda|čínskou rudou armádu]], ''[[Hukbalahap]]'', [[Malayan People's Anti-Japanese Army]], mandžuské odbojové skupiny, [[Korejská osvobozenecká armáda|Korejskou osvobozeneckou armádu]], a ''[[Viet Minh]]''
  | group = nb}}<ref name = "Philippine Commonwealth">[http://avalon.law.yale.edu/20th_century/decade19.asp A Decade of American Foreign Policy 1941-1949 Interim Meeting of Foreign Ministers, Moscow]. Retrieved 30 September 2009.</ref>
{{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[Spojené státy americké]]
* {{vlajka|Filipíny}} [[Filipínské společenství]]
{{vlajka|Čínská republika}} [[Čínská republika (1912–1949)|Čína]]<br />
{{vlajka|Spojené království}} [[Britské impérium]]
* {{Vlajka a název|Spojené království}}
* {{vlajka|Britské Malajsko (1895–1946)}} [[Britské Malajsko]]
* {{Vlajka a název|Britská Indie}}
* {{vlajka|Kanada (1921–1957)}} [[Kanada]]
* {{Vlajka a název|Austrálie}}
* {{Vlajka a název|Nový Zéland}}
{{vlajka|Sovětský svaz (1923–1955)}} [[Sovětský svaz]]<br />
{{Vlajka a název|Nizozemsko}}
* {{vlajka|Nizozemsko}} [[Nizozemská východní Indie]]
{{Vlajka a název|Mexiko}}
| strana2 = '''[[Osa Berlín-Řím-Tokio|Osa]]'''{{#tag:ref|Kompletní seznam národů a skupin, které v pacifiku bojovaly na straně osy (včetně menších přispění): [[Japonské císařství]] (včetně Tchaj-wanu a Koreje pod japonskou nadvládou, Thajsko (dočasně), loutkové vlády jako [[Mandžukuo]] ([[Mandžusko]]), [[Mengkukuo]], [[Čínská republika (Wang Ťing-wejův režim)|režim Wang Ťing-weje]] a ostatní čínské kolaborantské vlády a organizace, [[Nezávislý stát Barma]], [[Azad Hind]], loutková [[Filipínská druhá republika]], [[Nacistické Německo|Německo]] se svými pomocnými křižníky a další státy z [[Velká Východoasijská Sféra Vzájemné Prosperity|Velké Východoasijské Sféry Vzájemné Prosperity]]).|group=nb}} <br />{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Japonské císařství|Japonsko]]<br />
* {{Vlajka a název|Mandžukuo}}
* {{vlajka|Čínská republika (Wang Ťing-wejův režim)}} [[Čínská republika (Wang Ťing-wejův režim)|Nankinská republika]]
* {{Vlajka a název|Filipínská druhá republika}}
* {{Vlajka a název|Mengkukuo}}
* {{vlajka|Barma (1943–1945)}} [[Barmský stát|Barma]]
{{Vlajka a název|Thajsko}}<br />{{vlajka|Indie (1931)}} [[Ázád Hind|Svobodná Indie]]

<br />
Námořní podpora:<br />{{Vlajka a název|Nacistické Německo}}<br />{{Vlajka a název|Fašistická Itálie}}<br />{{vlajka|Francie (1794–1815, 1830–1958)}} [[Vichistická Francie]]
| vedení1 = {{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[Chester W. Nimitz]]<br />
{{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[Douglas MacArthur]]<br />
{{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[George C. Marshall]]<br />
{{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[Ernest J. King]]<br />
{{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[Henry H. Arnold]]<br />
{{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[Alexander Vandegrift|Alexander "Archie" Vandegrift]]<br />
{{vlajka|Spojené státy americké (1912–1959)}} [[Joseph Stilwell]]<br />
{{vlajka|Čínská republika}} [[Čankajšek]]<br />
{{vlajka|Čínská republika}} [[Čen Čeng]]<br />
{{vlajka|Čínská republika}} [[He Yingqin]]<br />
{{vlajka|Čínská republika}} [[Sun Liren]]<br />
{{vlajka|Spojené království}} [[Archibald Wavell]]<br />
{{vlajka|Spojené království}} [[Louis Mountbatten]]<br />
{{vlajka|Spojené království}} [[Harold Alexander]]<br />
{{vlajka|Austrálie}} [[Thomas Blamey]]<br />
{{vlajka|Sovětský svaz (1923–1955)}} [[Alexandr Vasilevskij]]<br />
{{vlajka|Nizozemsko}} [[Hein ter Poorten]]<ref>{{cite web |first= Klemen |last= L |url= http://www.dutcheastindies.webs.com/terpoorten.html |title= Lieutenant-General Hein Ter Poorten |date= 1999-2000 |work= Forgotten Campaign: The Dutch East Indies Campaign 1941-1942 |access-date= 2011-10-02 |archive-url= https://web.archive.org/web/20120717020654/http://www.dutcheastindies.webs.com/terpoorten.html |archive-date= 2012-07-17 |dead-url= ano |titul= Archivovaná kopie |datum přístupu= 2011-10-02 |url archivu= https://web.archive.org/web/20120717020654/http://www.dutcheastindies.webs.com/terpoorten.html |datum archivace= 2012-07-17 }}</ref>
| vedení2 = {{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Prince Kan'in Kotohito|Kotohito Kan'in]]<br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Hadžime Sugijama]]<br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Hideki Tódžó]]<br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Isoroku Jamamoto]] † <br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Jošidžiró Umezu]]<br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Osami Nagano]]<br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Šigetaró Šimada]]<br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Koširó Oikawa]]<br />
{{vlajka|Japonsko (1870–1999)}} [[Micuru Ušidžima]]<br />
{{vlajka|Thajsko}} [[Plaek Pibulsonggram]]<br />
{{vlajka|Mandžukuo}} [[Čang Ťing-chuej]]<br />
{{vlajka|Mandžukuo}} [[Pchu-i]] <br />
{{vlajka|Indie (1931)}} [[Subhas Chandra Bose]]
| síla1 = 
| síla2 = 
| ztráty1 = ≈4 000 000 vojáků (1937-45){{#tag:ref|3.8 million Chinese military casualties 1937-45 (3.2 million Nationalist/-allied and 580,000 Communist),<ref name="Chinese People Contribute to WWII">{{cite web|title=Chinese People Contribute to WWII|url=http://www.china.org.cn/english/features/celebrations/128172.htm|accessdate=2009-04-23}}</ref> 354,523 United States casualties (106,207 killed, 248,316 wounded and missing),<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=The National World War II Museum, New Orleans |url=http://www.nationalww2museum.org/education/education_numbers.html |datum přístupu=2011-10-02 |url archivu= https://web.archive.org/web/20080106085848/http://www.nationalww2museum.org/education/education_numbers.html |datum archivace= 2008-01-06 |nedostupné= ano }}</ref> 52,000 British casualties including 12,000 deaths in captivity,{{Doplňte zdroj}} 86,838 British Indian casualties (this casualty figure is for all theatres of World War Two that Indian troops fought in),<ref name="dower">Dower, John W (1987), ''War Without Mercy: Race and Power in the Pacific War''. Pantheon</ref> 17,501 Australian casualties,<ref>{{Cite book|last=Dear, I.C.B and Foot, M.R.D. (editors)|title=The Oxford Companion to World War II|editor=|publisher=Oxford University Press|location=Oxford|year=2005|page=66|chapter=Australia|isbn=9780192806703}}</ref> 57,000 casualties from the Philippine Commonwealth,{{Doplňte zdroj}} around 9,400 Dutch casualties including 8,500 who died in captivity (likely not including colonial forces),{{Doplňte zdroj}} 578 New Zealander casualties,<ref>{{cite web |url=http://www.beehive.govt.nz/speech/honouring+nz039s+pacific+war+dead |title=Honouring NZ's Pacific War dead |publisher=Beehive |date=2005-08-15 |accessdate=2010-10-31 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> 63,225 Soviet casualties (20,797 killed and missing, 42,428 wounded and sick), 5000 French military casualties in Indochina, 300 Mongolian casualties<ref>{{cite web|title=Russia and USSR in Wars of XX century|url=http://www.soldat.ru/doc/casualties/book/chapter5_10_1.html#5_10_51|accessdate=2008-07-11|publisher=И.И.Ивлев|archiveurl=https://web.archive.org/web/20080505031426/http://www.soldat.ru/doc/casualties/book/chapter5_10_1.html#5_10_51|archivedate=2008-05-05|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2011-10-02|url archivu=https://web.archive.org/web/20080505031426/http://www.soldat.ru/doc/casualties/book/chapter5_10_1.html#5_10_51|datum archivace=2008-05-05}}</ref> and 5 Mexican deaths <ref>{{cite web|title=Leyte Gulf: The Mexican Air Force|url=http://www.avalanchepress.com/MexicanAirForce.php}}</ref> [[Malárie]] was the most important health hazard encountered by U.S. troops in
the South Pacific during World War II, where about 500,000 men were infected.<ref>"''[http://books.google.com/books?id=XhNYUkgX0rQC&pg=PA51&dq&hl=en#v=onepage&q=&f=false Science and the Pacific War: science and survival in the Pacific, 1939-1945]''". Roy M. MacLeod (2000). p.51. {{ISBN|0-7923-5851-1}}</ref> |group=nb}} <br />
≈17 000 000 civilních obětí (1937-45){{#tag:ref|Over 17 million Chinese civilian deaths 1937-45,<ref name="Chinese People Contribute to WWII"/> around 4 million civilian deaths from the Dutch East Indies,<ref name="dower" />, two million Indochinese civilians,<ref>{{cite web |url=http://mailman.anu.edu.au/pipermail/hepr-vn/2008-August/000188.html |title=Vietnam needs to remember famine of 1945 |publisher=Mailman.anu.edu.au |date= |accessdate=2010-10-31 |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2011-10-02 |url archivu=https://web.archive.org/web/20171019142402/http://mailman.anu.edu.au/pipermail/hepr-vn/2008-August/000188.html |datum archivace=2017-10-19 |nedostupné=ano }}</ref> around 1.5 million British Indian civilian deaths, 1/2 to one million Filipino civilian and hundreds of thousands of Burmese, Malayan, Pacific etc. civilian deaths.<ref name="dower" />|group=nb}}
| ztráty2 = ≈2 000 000 vojenské ztráty Japonska (1937-45) {{#tag:ref|2,133,915 Japanese military deaths 1937-45,<ref>Bren, John (2005-06-03) [http://japanfocus.org/-John-Breen/2060 "Yasukuni Shrine: Ritual and Memory"] ''Japan Focus''. Retrieved on 2009-06-05.</ref> 1.18 million Chinese collaborator casualties 1937-45 (432.000 dead),{{Doplňte zdroj}} 22,000 Burmese casualties,{{Doplňte zdroj}} 5,600 Thai casualties,{{Doplňte zdroj}} and 2,615 Indian casualties.{{Doplňte zdroj}}|group=nb}}
~960 000+ civilních ztrát {{#tag:ref|580,000 Japanese civilian deaths,<ref name="dower" />, 378,000 Korean and 300 Thai civilian deaths.{{Doplňte zdroj}}|group=nb}}
}}
'''Válka v Tichomoří''' byla důležitá část [[Druhá světová válka|druhé světové války]], která se vedla v [[Asie|Asii]], [[Tichý oceán|Tichém oceánu]], [[Indický oceán|Indickém oceánu]] a [[Oceánie|Oceánii]]. Šlo o geograficky největší bojiště války, včetně rozsáhlého v Tichém oceánu, v jihozápadním Pacifiku, [[Boje v jihovýchodní Asii během druhé světové války|bojiště v jihovýchodní Asii]], [[Druhá čínsko-japonská válka|druhé čínsko-japonské války]] a [[Sovětsko-japonská válka|sovětsko-japonské války]].

Druhá čínsko-japonská válka mezi [[Japonské císařství|Japonským císařstvím]] a [[Čínská republika (1912–1949)|Čínskou republikou]] probíhala od 7. července 1937, s tím, že nepřátelské akce probíhaly už od 19. září 1931 s japonskou invazí do Mandžuska.<ref>{{cite book |first=Roy M. |last=MacLeod |url=https://books.google.com/books?id=XhNYUkgX0rQC&pg=PA1 |title=Science and the Pacific War: Science and Survival in the Pacific, 1939–1945 |publisher=Kluwer Academic Publishing |page=1 |year=1999 |isbn=9780792358510 |access-date=27 June 2015 |archive-url=https://web.archive.org/web/20150928063718/https://books.google.com/books?id=XhNYUkgX0rQC&pg=PA1 |archive-date=28 September 2015 |url-status=live }}</ref> Obecně se však uznává, že samotná válka v Tichomoří začala 7. a 8. prosince 1941, kdy Japonci [[japonská invaze do Thajska|napadli Thajsko]] a zaútočili na britské kolonie [[Bitva o Malajsii|Malajsko]], [[Bitva o Singapur|Singapur]] a Hongkong, jakož i na americké vojenské a námořní základny na [[Útok na Pearl Harbor|Havaji]], ostrově Wake, [[Bitva o Guam (1941)|Guam]] a na [[Boj o Filipíny (1941–1942)|Filipínách]].{{sfn|Drea|1998|p=26}}<ref>John Costello, ''The Pacific War: 1941–1945'', Harper Perennial, 1982</ref><ref>Japan Economic Foundation, ''Journal of Japanese Trade & Industry, Volume 16'', 1997</ref>

V tichomořské válce stáli [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenci]] proti Japonsku, kterému pomohlo Thajsko a v menší míře [[Osa Berlín–Řím–Tokio|mocnosti Osy]] – [[Nacistické Německo|Německo]] a [[Italské království|Itálie]]. Odehrály se zde jedny z největších námořních bitev v historii, neuvěřitelně divoké bitvy i válečné zločiny, které vedly k obrovským ztrátám na životech. Válka vyvrcholila masivními spojeneckými nálety na Japonsko a [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|svržením atomových pum na Hirošimu a Nagasaki]], doprovázené vyhlášením [[Sovětsko-japonská válka|války Sovětským svazem a invazí do Mandžuska]] a dalších území dne 9. srpna 1945, což způsobilo, že Japonci [[15. srpen|15. srpna]] [[1945]] oznámili záměr vzdát se. Podepsání [[Kapitulace Japonska|japonské kapitulace]] se uskutečnilo na palubě [[Bitevní loď|bitevní lodi]] [[USS Missouri (BB-63)|USS ''Missouri'']] v [[Tokijský záliv|Tokijském zálivu]] dne [[2. září]] [[1945]]. Po válce ztratilo Japonsko všechna práva a nároky na své dřívější državy v Asii a Tichomoří a jeho suverenita byla omezena na čtyři hlavní domovské ostrovy a dalším menší ostrovy, jak je určili spojenci.{{sfn|Takemae|2003|p=516}} Japonský šintoistický císař se prostřednictvím šintoistické směrnice vzdal velké části své autority a svého božského postavení, aby připravil půdu pro rozsáhlé kulturní a politické reformy.<ref>{{cite web |url=http://www.history.com/this-day-in-history/macarthur-orders-end-of-shinto-as-japanese-state-religion |title=MacArthur orders end of Shinto as Japanese state religion |work=HISTORY.com |access-date=1 December 2015 |archive-url=https://web.archive.org/web/20151208114003/http://www.history.com/this-day-in-history/macarthur-orders-end-of-shinto-as-japanese-state-religion |archive-date=8 December 2015 |url-status=live }}</ref>

== Příčiny a vznik ==
[[Soubor:Pacific Area - The Imperial Powers 1939 - Map.svg|náhled|vlevo|1939]]
[[Soubor:Casualties of a mass panic - Chungking, China.jpg|náhled|vlevo|Čínské ztráty v červnu 1941 během japonského bombardování města [[Čchung-čching]]]]
[[Soubor:Changde battle.jpg|náhled|vlevo|Bitva o Čchangte, Čína, podzim 1943]]
[[Soubor:Japanese battleships Yamashiro, Fuso and Haruna.jpg|náhled|vlevo|Japonské bitevní lodě (odpředu dozadu) [[Jamaširo (bitevní loď)|''Jamaširo'']], [[Fusó (bitevní loď)|''Fusó'']], a [[Haruna (bitevní loď)|''Haruna'']]]]{{Související|Japonský fašismus}}
Japonsko už v druhé polovině [[19. století]] zdokonaluje [[průmysl]] a přestává být v izolaci. Ve 20. století se Japonsko stává velmocí, v [[Rusko-japonská válka|rusko-japonské válce]] vítězí v roce [[1905]] [[Japonsko]] a později pomáhá [[Trojdohoda|Trojdohodě]] v [[První světová válka|1. světové válce]].

Na základě rusko-japonské války získalo Japonsko [[Korejský poloostrov]] a pak zahájilo okupaci [[Mandžusko|Mandžuska]], což byl vlastně začátek dalšího [[Čína|čínsko]]-japonského konfliktu. Mandžusko se stalo japonským satelitem a odrazovým můstkem k útoku dál do [[Čína|Číny]] i na sever proti [[Mongolsko|Mongolsku]] a [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]].

Vzhledem k protisovětské náladě podepsalo Japonsko na konci listopadu [[1936]] s [[Nacistické Německo|Německem]] ''Pakt proti Kominterně'' (později k ''Paktu proti Kominterně'' přistoupily [[Italské království|Itálie]], [[Maďarské království|Maďarsko]] a [[Frankistické Španělsko|Španělsko]]). ''Pakt proti Kominterně'' byl prvním spojenectvím Japonska s evropskými [[Fašismus|fašistickými]] a [[Národní socialismus|nacionálně socialistickými]] státy a byl předzvěstí pozdější užší spolupráce mezi Japonskem a evropskými fašistickými/nacistickými státy.

[[7. červenec|7. července]] [[1937]] došlo v Číně k [[Incident na mostě Marca Pola|incidentu na mostě Marca Pola]] a Japonsko zahájilo tažení proti Číně. Japonští militaristé předpokládali, že se jim podaří do několika týdnů svrhnout [[Kuomintang]]skou vládu generála [[Čankajšek|Čankajška]]. Ovšem agresivní a bezohledný postup nevedl k jeho porážce, a tak se „čínský incident“ (jak Japonci nazývali válku v Číně) protáhl až do konce druhé světové války. [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království|Velká Británie]] podporovaly generála Čankajška a dodávali mu zbraně a po vstupu Spojených států do války pak na území neokupované Číny postavili Američané několik svých základen. Tento „čínský incident“ pak nutil japonské velení shromažďovat zde stále větší síly, které nemohli použít jinde. Tato vleklá válka polykající obrovské prostředky měla za následek také značné hospodářské potíže.

V létě [[1938]] japonská vláda požadovala na sovětské vládě poupravení [[Státní hranice|hranic]]. Japoncům šlo o významnou oblast u jezera Chasan, vzdálenou 100 kilometrů jihozápadně od Vladivostoku. Sovětská vláda jednoznačně odmítla, a tak japonští militaristé sáhli po zbraních. V červenci 1938 japonské oddíly [[Bitva u jezera Chasan|překročily sovětské hranice]] u jezera [[Chasan]]. Sovětská armáda však zorganizovala protiútok a zatlačila japonské vojáky zase zpátky za sovětské hranice.

Japonští militaristé se poté rozhodli pro další úder, tentokrát do Mongolské lidové republiky. V květnu [[1939]] zahájili japonští vojáci útok z Mandžuska do Mongolska. Sovětský svaz, který s Mongolskem v březnu 1939 podepsal smlouvu o vzájemné pomoci, poslal Mongolům sovětská vojska na pomoc. Došlo ke krvavým [[Bitva u řeky Chalchyn|bitvám u řeky Chalchyn]], Sověti díky své přesile a modernímu pojetí boje zvítězili. Japonská vojska sice žádala o posily, aby provedla protiútok, ale samotný císař to zamítnul.

V září [[1940]] bylo stvrzeno spojenectví mezi Japonskem, Německem a Itálií — takzvaným ''Paktem tří'' (později se k němu připojily satelitní státy [[Rumunské království|Rumunsko]], [[Maďarské království|Maďarsko]], [[Finsko]], [[Bulharské carství|Bulharsko]], [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovensko]], [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsko]] a [[Thajsko]]). Tento pakt nahradil ''Pakt proti Kominterně'' a stalo se z něho mnohem užší spojenectví mezi militaristickým Japonskem a evropskými fašistickými státy.

Po porážce [[Francie]] v červnu [[1940]] se pak Japonci rozhodli využít momentální slabosti Francouzů a ovládnout [[Francouzská Indočína|Francouzskou Indočínu]] a využít jí jako nástupiště k dalším budoucím výbojům. Proto začalo japonské velení neustále tlačit na [[Vichistická Francie|vichistickou]] vládu, až nakonec v červenci [[1941]] podepsal zástupce Vichy admirál [[François Darlan]] dohodu s Japonci o společné obraně Indočíny. Tím se Japonci stali pány celého francouzsko-indočínského území a bohatství a získali i dobrý odrazový bod pro příští agresi.

[[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království|Velká Británie]] do té doby počínání Japonska jen přihlížely. Japonské obsazení Indočíny bylo poslední kapkou, a tak Američané 25. července 1941 zmrazili japonská aktiva v USA, což znamenalo přerušení hospodářských styků, byly zastaveny všechny obchodní a finanční operace Japonců v USA, veškerá japonská konta v amerických bankách byla zablokována. Totéž provedly i další státy, se kterými Japonsko obchodovalo (britský [[Commonwealth]] a [[Nizozemská východní Indie]] například). Znamenalo to hlavně, že Japonci už nebudou mít dostatek železného šrotu, později ropy a dalších surovin potřebných na učinění svých výbojných plánů. Tím si Spojenci chtěli zařídit zastavení agresivních kroků japonských militaristů.

Opačný pohled do napjaté situace přináší mohutný americký program stavby válečných lodí z července 1940, který sice nebyl namířen přímo proti Japonsku, ale po jeho dokončení by vznikla taková nerovnováha, že by [[Japonské císařské námořnictvo]] nedokázalo zajistit ani obranné akce ve svých domácích vodách.<ref name=Showalter>{{Citace monografie
 | příjmení = Showalter
 | jméno = Dennis
 | odkaz na autora = Dennis Showalter
 | editoři = Daniel Marston
 | překladatelé = Jan Krejčí
 | titul = Průvodce válkou v Pacifiku
 | url = 
 | vydavatel = B4U Publishing
 | místo = Brno
 | rok = 2013
 | vydání = 1
 | počet stran = 272
 | kapitola = 1. Bouře nad Pacifikem
 | strany = 25–27
 | isbn = 978-80-87222-20-1
 | jazyk = 
}}</ref>
Po 25. červenci 1941 a blokádě dovozu ropy si námořnictvo mohlo spočítat s přesností na barel a den, kde jeho lodě zůstanou stát. Svou rostoucí populaci už nedokázalo krmit ani šatit z vlastních zdrojů, Spojené státy zavedením restrikcií neměly ponětí o tom, na jak tenkém ledě japonské hospodářství spočívá. Po červencovém embargu nahradily v japonských velících kruzích velkou otázku, zda jít do války, tři menší: kdy, kde a jak.<ref name=Showalter/>

Japonská vláda se sice snažila se Spojenými státy dohodnout, ale vláda USA prohlásila, že zruší zmražení japonských aktiv jen pod podmínkou, že budou ihned skončeny válečné akce v Číně a budou stažena japonská vojska z Indočíny. Na to však Japonci rozhodně nechtěli přistoupit. Potom Japonci Američanům předložili své návrhy, ty ale byly zamítnuty americkou vládou [[Franklin Delano Roosevelt|Franklina Roosvelta]]. Tak nakonec se Japonci rozhodli jít do války proti Spojeným státům, Velké Británii a Nizozemí. Hlavním cílem Japonska bylo zmocnit se důležitých surovinových zdrojů jako kaučuk, cín a železo v jihovýchodní Asii (Nizozemská východní Indie, Malajsie, Barma).

Velká Británie poslala dva obrněnce do [[Indický oceán|Indického oceánu]]. Šlo o [[bitevní křižník]] [[HMS Repulse (1916)|HMS ''Repulse'']] a [[bitevní loď]] [[HMS Prince of Wales (53)|HMS ''Prince of Wales'']]. Toto loďstvo dostalo kódové označení Svaz Z a jeho vrchním velitelem se stal admirál [[Tom Phillips]]. ''Repulse'' a ''Prince of Wales'' měla následovat i letadlová loď [[HMS Indomitable (92)|HMS ''Indomitable'']], ale ta byla poškozena najetím na mělčinu. Věřilo se, že tento svaz Japonce odstraší od dalších agresivních kroků.

[[Soubor:US landings.jpg|náhled|Spojenecká vylodění 1942–1945]]
Japonci také odvolali své plány útoku na Sovětský svaz, protože zoufale potřebovalo důležité suroviny, které mohli najít pouze v jihovýchodní Asii, zatímco na ruské Sibiři by tehdy Japonsko tyto důležité suroviny nenašlo. Dalším důvodem byly taky neúspěšné [[Bitva u jezera Chasan|boje u jezera Chasan]] a v Mongolsku. Navíc japonská vláda očekávala, že Německo a jeho spojenci porazí Sověty během několika týdnů, a útok na SSSR byl odložen na rok [[1942]], kdy byla očekávána porážka Sovětského svazu a jeho ozbrojených sil.

[[7. prosinec|7. prosince]] 1941 [[Útok na Pearl Harbor|zaútočil]] svaz letadlových lodí viceadmirála [[Čúiči Nagumo|Čúiči Naguma]] na americký přístav [[Pearl Harbor]] na [[Havaj]]i a vyřadil tam několik amerických válečných plavidel a většinu amerických letadel zničil stojících na zemi. Ve stejný den (ale na druhé straně [[Datová hranice|datové hranice]], takže [[8. prosinec|8. prosince]]) pak japonská letadla [[Boj o Filipíny (1941–1942)|napadla americká letiště]] na [[Filipíny|Filipínách]] a brzy na to začalo vyloďování japonských vojsk na Filipínách. Dalším cílem japonských militaristů bylo dobytí [[Hongkong]]u, Malajska, [[Singapur]]u, [[Myanmar|Barmy]], Nizozemské východní Indie, dále [[Gilbertovy ostrovy|Gilbertových ostrovů]], obsazení [[Rabaul]]u, ostrovů [[Wake (ostrov)|Wake]], [[Guam]] a dalších ostrovů.

[[8. prosinec|8. prosince]] [[1941]] USA a Velká Británie a další státy vyhlásily Japonsku válku. [[11. prosinec|Jedenáctého prosince]] 1941 zase Německo a Itálie (a za pár dní také ostatní státy z ''Paktu tří'') vyhlásily válku Spojeným státům a válka se tak stala opravdu světovou.

== Průběh války ==
{{Viz též|Boje v jihovýchodní Asii během druhé světové války|Boje v Indickém oceánu za druhé světové války}}
=== 1941 ===
{{Viz též|Útok na Pearl Harbor|Bitva o Malajsii|Boj o Filipíny (1941-1942)|Bitva o Guam (1941)|Boje o Nizozemskou východní Indii (1941-1942)}}
[[Soubor:USS California sinking-Pearl Harbor.jpg|náhled|[[Útok na Pearl Harbor|Potápějící se]] [[USS California (BB-44)|USS ''California'']]]]
Ráno 7. prosince [[1941]] (havajského času, 8. prosince tokijského času) svaz šesti japonských [[letadlová loď|letadlových lodí]] bez vyhlášení války napadl svými palubními letadly americkou námořní základnu [[Pearl Harbor]] na Havajských ostrovech. O den později, 8. prosince 1941, USA vypověděly válku Japonsku.

Téhož dne došlo k zničujícímu náletu japonských letadel proti filipínským letištím. Při něm bylo zničeno 3/4 amerických stíhaček a 1/2 amerických bombardérů. Téhož dne došlo k prvním náletům na [[Hongkong]] a [[Singapur]]. Ještě do konce roku byly obsazeny ostrovy [[Guam]] (10. prosince) a [[Wake (ostrov)|Wake]] (22. prosince), britská základna [[Hongkong]] (24. prosince) a kapitulovalo [[britské Malajsko]] (11. prosince) při jehož obraně ztratilo britské námořnictvo v [[Zničení Svazu Z|bitvě u Kuantanu]] svaz Z ([[bitevní loď]] ''[[HMS Prince of Wales (53)|Prince of Wales]]'' a [[bitevní křižník]] ''[[HMS Repulse (1916)|Repulse]]'').

=== 1942 ===
==== Japonský postup ====
{{viz též|boj o Singapur|Boj o Filipíny (1941-1942)|Boje o Nizozemskou východní Indii (1941-1942)}}
[[Soubor:Darwin 42.jpg|vlevo|náhled|[[Nálet na Darwin]] v únoru roku 1942]]
[[Soubor:Second world war asia 1937-1942 map de.png|náhled|Japonský postup do poloviny roku 1942]]
Japonské síly stále rychle postupovaly. [[19. leden|19. ledna]] kapitulovalo [[Britské Borneo]] ([[Sarawak]] a [[Brunej]]), [[23. leden|23. ledna]] byl obsazen [[Rabaul]], [[15. únor]]a [[Boj o Singapur|kapituloval Singapur]] a [[9. březen|9. března]] kapitulovala [[Jáva]]. Pád Singapuru označil britský premiér [[Winston Churchill]] za nejpotupnější porážku v dějinách [[Britské impérium|Britského impéria]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Pád Singapuru: Před 75 lety utrpěla Británie nejpotupnější porážku ve své historii
 | periodikum = Reflex
 | datum vydání = 15. února 2017
 | url = https://www.reflex.cz/clanek/historie/77623/pad-singapuru-pred-75-lety-utrpela-britanie-nejpotupnejsi-porazku-ve-sve-historii.html
}}</ref> Kapitulaci Jávy předcházelo několik námořních bitev. V bitvách [[bitva v Makassarském průlivu|v Makassarském průlivu]], [[bitva v Badungském průlivu|v Badungském průlivu]], [[bitva v Jávském moři|v Jávském moři]], [[bitva v Sundském průlivu|v Sundském průlivu]] a v [[bitva u Baweanu|bitvě u Baweanu]] Japonci zvítězili nad silami [[ABDACOM]]u. Vítězné tažení Japonců pokračovalo dál. V březnu obsadili [[Buka|Buku]], [[Bougainville]] a [[Shortlandské ostrovy]], 23. března obsadili [[Andamany]]. Kromě toho provedli vylodění v [[Nová Guinea|Nové Guineji]] v [[Lae]] a [[Salamaua|Salamauy]]. [[9. duben|9. dubna]] kapituloval [[Bataan]] a [[6. květen|6. května]] kapituloval [[Corregidor]] – poslední odpor na severních [[Filipíny|Filipínách]]. Během začátku roku podnikli Japonci i několik významných náletů a to [[19. únor]]a [[nálet na Darwin]] ([[Austrálie]]) a 5. a 9. dubna [[Nálety v Indickém oceánu|nálety na Cejlon]].

==== Obrat ====
{{viz též|bitva v Korálovém moři|bitva u Midway|bitva u Guadalcanalu|Bitva o Guadalcanal}}
[[Soubor:Coral Sea Explosion Lexington2.jpg|thumb|Výbuch na [[USS Lexington (CV-2)|USS ''Lexington'']] v závěru bitvy v Korálovém moři]]
Jedinou významnější akcí Američanů byl [[Doolittlův nálet|nálet]] 16 bombardérů [[North American B-25 Mitchell|B-25B ''Mitchell'']] na [[Tokio]] 18. dubna. Pak se situace začala obracet, neboť postup japonských pozemních jednotek byl zastaven ve vnitrozemí ostrova Nová Guinea a námořní síly nedokázaly zlomit odpor spojeneckého námořnictva, s nímž se střetly v [[bitva v Korálovém moři|bitvě v Korálovém moři]].

Japonské námořní síly vyvolaly dlouho plánovanou rozhodující bitvu s americkými [[letadlová loď|letadlovými loděmi]] [[bitva u Midway|u Midway]], ale oproti předpokladům v ní utrpěly zdrcující porážku a jejich útočný potenciál upadl natolik, že už neexistovala žádná naděje na úspěšné vedení útočné námořní války většího rozsahu — od tohoto okamžiku bylo Japonsko na strategické úrovni předurčeno k pasivitě a postupnému pádu, byť na asijské pevnině mohlo ještě nějakou dobu úspěšně útočit. Jediným japonským úspěchem v Midwayské operaci bylo obsazení ostrovů [[Attu]] a [[Kiska]] ([[Aleutské ostrovy]]) když tyto ostrovy nikdo z americké armády nebránil, jelikož všechny vojenské síly Američané stáhli na Midway.

7. srpna se americké jednotky vylodily na [[Guadalcanal]]u, čímž začaly urputné boje o tento ostrov, které skončily až 7. února evakuací Japonců. Během guadalcanalské kampaně se uskutečnily tyto námořní bitvy: 8.–9. srpna [[bitva u ostrova Savo]], 24. srpna [[bitva u východních Šalomounů]], 12.–13. října [[bitva u mysu Esperance]], 26. října [[bitva u ostrovů Santa Cruz]], 13.–15. listopadu [[bitva u Guadalcanalu]], 30. listopadu [[bitva u Tassafarongy]] a 29.–30. ledna 1943 [[bitva u Rennellova ostrova]].

=== 1943 ===
{{Viz též|Bitva o Tarawu|Bitva o Aleutské ostrovy}}
[[Soubor:POWs Burma Thai RR.jpg|vlevo|náhled|Nizozemští a australští zajatci v Tarsau, v Thajsku roku 1943. Japonci zajali 22 000 Australanů; 8000 jich v zajetí zemřelo]]
[[Soubor:Torpedoed Japanese destroyer Yamakaze sinking on 25 June 1942.jpg|náhled|Torpédovaný japonský torpédoborec ''[[Jamakaze]]'' vyfocený přes [[periskop]] americké ponorky [[USS Nautilus (SS-168)|USS ''Nautilus'']] v červnu 1942]]
Pro Japonsko nebyl rok 1943 nejúspěšnější – [[bitva o Guadalcanal]] skončila 7. (či 9.) února jeho jednoznačnou porážkou. Špatně se vyvíjely i boje na [[Nová Guinea|Nové Guineji]]. 2. ledna se spojenci vylodili u [[Buna|Buny]], 4. záři u [[Salamaua|Salamauy]] a navíc Japonci při přísunu posil utrpěli porážku v [[bitva v Bismarckově moři|bitvě v Bismarckově moři]] (2.–4. března). Zadrhával se i postup japonských jednotek v [[Čína|Číně]]. Jediným výrazným úspěchem bylo tažení v [[Myanmar|Barmě]], ani to však nedokázalo splnit všechny cíle a neslibovalo příliš nadějí do budoucna. Spojenecké síly zahájily svoji [[Operace Carthwheel|ofenzívu]] v intencích taktiky [[přeskok z ostrova na ostrov]] a císařské námořnictvo už nemělo kapacity k odpovídajícím protiakcím.

Po skončení bojů o [[Guadalcanal]] postupovali Spojenci [[Šalomounovy ostrovy|Šalomounovými ostrovy]] na sever k [[Rabaul]]u. 5. června se vylodili na ostrově [[Nová Georgie]], 15. srpna se vylodili na ostrově [[Vella Lavella]] a 1. listopadu na ostrově [[Bougainville]]. Během tohoto tažení se uskutečnila celá řada námořních bitev se střídavými úspěchy – 6. července [[bitva v zálivu Kula]], 13. července [[bitva u ostrova Kolombangara]], 6.–7. srpna [[bitva v zálivu Vella]], 17.–18. srpna [[bitva u Horaniu]], 7. října [[bitva u Vella Lavella]], 1. listopadu [[bitva v zátoce císařovny Augusty]], 5. a 11. listopadu [[nálety na Rabaul]] a 25. listopadu [[bitva u mysu sv. Jiří]].

Ve středním Pacifiku došlo k 20. listopadu k spojeneckému vylodění na [[Gilbertovy ostrovy|Gilbertových ostrovech]] a do [[23. listopad]]u byl dobyt [[atol Makin]] a po krvavém boji i [[atol Tarawa]]. V severním Pacifiku probíhaly boje na [[Aleutské ostrovy|Aleutách]]. 26. března došlo k [[bitva u Komandorských ostrovů|bitvě u Komandorských ostrovů]], 29. května Spojenci osvobodili ostrov [[Attu]] a 27. srpna ostrov [[Kiska]]. Americké [[ponorka|ponorky]] ovládly většinu [[Tichý oceán|Pacifiku]] a doslova masakrovaly japonské obchodní loďstvo, na což Japonci nedokázali najít odpovídající protizbraň. Zásobování jejich odloučených postů se hroutilo, evakuaci a přesuny jednotek musely provádět cenné válečné lodě, kterých ale nebylo dost a jichž bylo zapotřebí jinde. Zkušení piloti umírali a nebylo, kdo by je nahradil, navíc válečná výroba kolabovala pro nedostatek surovin a docházely i pohonné hmoty.

=== 1944 ===
{{Viz též|Operace Forager|Bitva o Saipan|Bitva o Guam (1944)|Bitva o Tinian|Bitva o Peleliu|Bitva ve Filipínském moři|Operace FLINTLOCK|Bitva o Eniwetok}}
[[Soubor:D4Y Yoshinori Yamaguchi col.jpg|náhled|vlevo|Útočící [[kamikaze]]: hořící [[Jokosuka D4Y|D4Y3 Suisei]] se řítí na [[USS Essex (CV-9)|USS ''Essex'']] 25. listopadu 1944<ref>{{Citace elektronické monografie
  | příjmení = Thomas
  | jméno = Gerald W.
  | titul = Close-up of Japanese kamikaze just before he crashed on USS Essex. November 25, 1944.
  | url = http://www.airgroup4.com/book/c12p1.htm
  | datum přístupu = 2011-08-03
  | vydavatel = Torpedo Squadron Four: A Cockpit View of World War II
  | jazyk = anglicky
}}</ref>]]
[[Soubor:Marines take cover behind medium tank.jpg|náhled|Skupina amerických námořních pěšáků se kryje za tankem [[M4 Sherman]] během bitvy o Saipan]]

23. února byly obsazeny [[Marshallovy ostrovy]], 12. srpna [[Mariany]] a 15. září [[Palau|Palauské ostrovy]]. V rámci bojů o Mariany došlo 19.–21. června k [[bitva ve Filipínském moři|bitvě ve Filipínském moři]], ve které utrpěli Japonci těžkou porážku. Také na [[Nová Guinea|Nové Guineji]] spojenci úspěšně postupovali. 2. ledna se vylodily v [[Saidor]]u, 22. dubna v [[Hollandia|Hollandii]], 17. května v [[Sami]] a 30. července v [[Sansapor]]u.

==== Filipíny ====
{{Podrobně|Boj o Filipíny (1944-1945)|Bitva u Leyte}}
17. října se americká vojska vylodila u Leyte na Filipínách. 24.–26. října došlo k [[bitva u Leyte|bitvě u Leyte]], která byla složená z bojů v [[Bitva v Sibuyanském moři|Sibuyanském moři]], [[bitva v průlivu Surigao|průlivu Surigao]], [[bitva u ostrova Samar|u Samaru]] a [[bitva u mysu Engano|u mysu Engaño]] v nichž měli [[Armáda Spojených států amerických|Američané]] naprostou převahu. Císařské námořnictvo po této porážce přestalo pro Spojence představovat významnou vojenskou hrozbu. Do konce roku došlo ještě ke spojeneckému vylodění na Filipínském ostrově [[Mindanao]] (15. prosince).

=== 1945 ===
{{Viz též|Boj o Filipíny (1944-1945)|bitva o Iwodžimu|bitva o Okinawu}}
V lednu 1945 další boje o [[Filipíny]] – 9. ledna se Američané vylodili na [[Luzon]]u. 1. února Spojenci osvobodili Severní Borneo.

Dne 19. února se Američané [[bitva o Iwodžimu|vylodili na Iwodžimě]]. Tento ostrov v půli cesty mezi japonskými ostrovy a Spojenci obsazeným územím byl strategicky důležitý pro americké letectvo a měl být využit pro další útoky na Japonsko. Obránci ostrova vedení generálem [[Tadamiči Kuribajaši|Tadamičim Kuribajaši]] udrželi ostrov do 26. března. Poté byl ostrov využit jako letecká základna.

1. dubna se Američané [[bitva o Okinawu|vylodili na Okinawě]], čímž začal útok na japonské ostrovy. Bitva trvala až do 21. června a na americké straně si vyžádala 12 513 mrtvých a 38 916 zraněných, což byly největší ztráty v tichomořské válce. Cílem Američanů bylo zajistit ostrov pro plánovanou invazi na Japonské ostrovy, ke které však nedošlo.

==== Strategické bombardování ====
{{Viz též|Bombardování Tokia|Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki}}
[[Soubor:NagasakibombEdit.jpeg|náhled|vlevo|Hřib vzniklý z výbuchu atomové bomby svržené na [[Nagasaki]]]]
Představitelé tří vítězných velmocí (USA, Velké Británie a SSSR) vyzvali na [[postupimská konference|postupimské konferenci]] japonskou vládu k úplné [[kapitulace|kapitulaci]]. Japonská vláda na tyto požadavky nepřistoupila (premiér Suzuki [[27. červenec|27. července]] dokonce prohlásil, že jeho vláda bude ignorovat požadavky Spojenců). Spojenci proto obnovili letecké útoky na [[Tokio]] a další japonská města. V posledních sedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonsku ve zničení takřka šedesáti měst. Nejničivěji byly zasaženy velké [[Souměstí|konurbace]] jako [[Nagoja]], [[Ósaka]], [[Kóbe]] a [[Jokohama]]. [[Bombardování Tokia|Nálety]] na [[Tokio]] z přelomu února a března 1945 si vyžádaly 100&nbsp;000 obětí.
 
Jelikož Japonci odmítli Postupimskou deklaraci, nařídil Truman použití atomové bomby a informoval o tom v Postupimi Stalina. Křižník [[USS Indianapolis (CA-35)|USS ''Indianapolis'']] přivezl bomby a řadu odborníků [[30. červenec|30. července]] na ostrov [[Tinian]] v [[Mariany|Marianách]], kde proběhly poslední přípravy. Dne 6. srpna 1945 byla na japonské město [[Hirošima]] [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|svržena atomová bomba]]. O den později vyhlásil [[Sovětský svaz]] [[Japonsko|Japonsku válku]] a zahájil ničivý [[Sovětsko-japonská válka|útok proti japonské armádě]] v [[Mandžusko|Mandžusku]]. 9. srpna Američané [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|svrhli další atomovou bombu]] na přístav [[Nagasaki]].

==== Kapitulace Japonska ====
{{Podrobně|Kapitulace Japonska}}
[[Soubor:Douglas MacArthur signs formal surrender.jpg|náhled|[[Douglas MacArthur]], vrchní velitel spojeneckých sil v Tichomoří, zachycený při podpisu Japonské kapitulační smlouvy na palubě americké bitevní lodi [[USS Missouri (BB-63)|''Missouri'']]]]
V důsledku katastrofální situace, v níž se Japonsko ocitlo, vyhlásil [[15. srpen|15. srpna]] císař [[Hirohito]] ve svém prvním rozhlasovém projevu bezpodmínečnou kapitulaci veškerých japonských jednotek, která byla formálně stvrzena [[2. září]] [[1945]] na palubě bitevní lodi [[USS Missouri (BB-63)|''Missouri'']]. Nad Japonskem byla vyhlášena [[Spojenecká okupace Japonska|Americká okupační správa]] vedená generálem [[Douglas MacArthur|Douglasem MacArthurem]], která trvala do roku [[1952]], přičemž ostrov [[Okinawa]] byl Japonsku vrácen až v roce [[1972]].

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="nb"/>

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* [[Edwin P. Hoyt]]. Guadalcanal. Beta (1999). {{ISBN|80-7291-042-6}}
* Edwin P. Hoyt. Válka v Pacifiku:Aleutské ostrovy. Nakladatelství Slovanský dům (2000). {{ISBN|80-86421-15-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hrbek | jméno = Ivan | odkaz na autora = Ivan Hrbek | příjmení2 = Hrbek | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Hrbek
  | titul = Salvy nad vlnami. Od výstřelu na Westerplatte po zkázu Bismarcku | vydavatel = Naše vojsko | místo = Praha | rok = 1993 | počet stran = 336 | isbn = 80-206-0319-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hrbek | jméno = Ivan | odkaz na autora = Ivan Hrbek | příjmení2 = Hrbek | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Hrbek
  | titul = Krvavé oceány. Od plánu „Barbarossa“ k bitvě u Midway | vydavatel = Naše vojsko | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 289 | isbn = 80-206-0391-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hrbek | jméno = Ivan | odkaz na autora = Ivan Hrbek | příjmení2 = Hrbek | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Hrbek
  | titul = Námořní válka vrcholí. Od obléhání Malty k boji u Severního mysu | vydavatel = Naše vojsko | místo = Praha | rok = 1995 | počet stran = 345 | isbn = 80-206-0443-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hrbek | jméno = Ivan | odkaz na autora = Ivan Hrbek | příjmení2 = Hrbek | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Hrbek
  | titul = Vítězství přichází z moře. Od vylodění u Anzia po kapitulaci v Tokijském zálivu | vydavatel = Naše vojsko | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 507 | isbn = 80-206-0566-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hubáček | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Hubáček | titul = Pacifik v plamenech | vydání = 3 | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = 436 | isbn = 80-204-0642-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hubáček | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Hubáček | titul = Vítězství v Pacifiku | vydání = 3 | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 390 | isbn = 80-204-0798-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hubáček | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Hubáček | titul = Ofenzíva v Pacifiku | vydání = 2 | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 396 | isbn = 80-204-0866-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hubáček | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Hubáček | titul = Boj o Filipíny | vydání = 2 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2005 | počet stran = 477 | isbn = 80-7185-781-5}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hubáček | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Hubáček | titul = Válka končí v Pacifiku I. Pevnost Iwodžima | vydání = 1 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2000 | počet stran = 261 | isbn = 80-7185-307-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hubáček | jméno = Miloš | odkaz na autora = Miloš Hubáček | titul = Válka končí v Pacifiku II. Dobývání Okinawy | vydání = 1 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2000 | počet stran = 379 | isbn = 80-7185-322-4}}
* {{Citace monografie
 | příjmení = Paine
 | jméno = S. C. M.
 | titul = The Wars For Asia 1911-1949
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | rok = 2012
 | isbn = 978-1-107-02069-6
 | kapitola = 
 | strany = 
 | jazyk = anglicky
}}

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=130 Pearl Harbor, Midway, Iwo Jima, Guadalcanal] {{cs}} – Velmi podrobně rozebrané jmenované a další bitvy v cca 50 tématech
* [http://www.fronta.cz/dokument/japonske-vyhlaseni-valky-8-prosince-1941 Výnos japonského císaře o vyhlášení války z 8. prosince 1941] {{cs}}
* [http://www.ibiblio.org/hyperwar/AMH/AMH/AMH-23.html HyperWar: World War II: The War Against Japan] {{en}}
* [http://www.ibiblio.org/hyperwar/PTO/Dip/Japan-Surrender.html HyperWar: Japanese Surrender Documents] {{en}}
* {{YouTube|ocUV8Pgo22Y|The Front: Why the Japanese were the most DYSFUNCTIONAL Force in WW2}} {{en}}
* {{YouTube|u=UnauthorizedHistoryPacificWar}} {{en}}

{{Bitvy v Tichomoří}}
{{Druhá světová válka}}
{{Velké kampaně druhé světové války}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Druhá světová válka}}

[[Kategorie:Druhá světová válka v Tichomoří| ]]
[[Kategorie:Kampaně a fronty druhé světové války|Tichomoří]]
[[Kategorie:Tichý oceán|Druhá světová válka v Tichomoří]]
[[Kategorie:Války Austrálie]]