Dmitrij Nikolajevič Seňavin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dmitrij Nikolajevič Seňavin
Narození 17. srpna 1763
Borovsk
Úmrtí 17. dubna 1831 (ve věku 67 let)
Petrohrad
Místo odpočinku Blagoveščenský chrám v lávře Alexandra Něvského
Povolání vojenská osoba
Ocenění Order of St. George, 4th class (1788)
Order of St. Vladimir, 4th class (1789)
Řád sv. Anny II. třídy (1799)
rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (1807)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmitrij Nikolajevič Seňavin (17. srpen 17635. duben 1831) byl ruský admirál a jeden z nejlepších námořních velitelů napoleonských válek.

Začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Borovsku do rodiny mořských kapitánů, kde všichni sloužili v carském námořnictvu. V roce 1780 se Seňavin zúčastnil Lisabonské expedice. V roce 1783 se připojil k nově vzniklé Černomořské flotile a pomáhal vybudovat námořní základnu v Sevastopolu.

Během rusko-turecké války bojoval jako velitel lodi Navarchia, v bitvě u Očakova, Fidonisi a proslavil se hlavně u Kalaktrie. Neměl příliš dobré vztahy se svým nadřízeným, admirálem Ušakovem a neuznával jeho autoritu. To vedlo k Seňavinovu uvěznění a Ušakov mu hrozil degradováním. Nakonec došlo na Potěmkinův zásah k jejich usmíření. Tehdy Ušakov poznamenal ve svém deníku, že Seňavin by mohl být nejlepším admirálem, jakého kdy Rusko mělo.

Napoleonské války[editovat | editovat zdroj]

Během Ušakovovi středomořské expedice v letech (1798-1800) Seňavin velel vlajkové lodi Saint Peter mající 72 děl. Zaútočil na francouzskou pevnost svatého Maura v Lefkadě a účastnil se dobývání ostrova Korfu. Po skončení expedice dostal na starost přístavy Cherson a Sevastopol. V roce 1805 dosáhl povýšení na viceadmirála. Téhož roku byl vyslán do Řecka, aby zabránil jeho dobytí vojsky francouzského císaře Napoleona. Provádí sérii útočných operací v Jaderském moři, hlavně v Dalmácii a Černé Hoře. Černohorci s jeho podporou dobyli v březnu pevnost Bocca di Cuttaree a na začátku června donutil francouze vyklidit Breno, ale pokus dobýt Ragusu byl neúspěšný.

Seňavinovi lodě po bitvě u ostrova Athos

V roce 1806 Osmanská říše, jako spojenec Francie, vyhlásila Rusku válku, přičemž některé ruské síly měly ochraňovat ostrov Korfu. 10. května 1807 porazil Seňavin silnější Osmanskou flotilu u Dardanel a 19. června u ostrova Athos. To nakonec vedlo k tomu, že získal kontrolu nad Egejským mořem. Výsledkem bylo příměří uzavřené 24. srpna 1807 mezi Ruskem a Osmanskou říší.

7. července byl uzavřen Tylžský mír mezi Ruskem a Francií. Seňavin se musel vrátit domů, ale jeho lodě po vyhlášení anglo-ruské války byly zablokovány v Lisabonu britským loďstvem, které se ho snažilo donutit ke kapitulaci.

V srpnu 1808 se Seňavinovi povedlo obratnou diplomacií dojednat podpis smlouvy s velitelem britské eskadry Charlesem Cottonem, podle níž Seňavin odplul v doprovodu královské flotily do Londýna, přičemž této společné flotile měl velet Seňavin. Od září 1808 do srpna 1809. byl zadržován v Portsmouthu, pak dostal povolení k odplutí. V září téhož roku přistál v Rize. Po návratu domů upadl do carovi nemilosti. V roce 1811 byl dosazen na post velitele přístavu Revel. Během Napoleonovy invaze do Ruska v roce 1812 mu byla zamítnuta žádost o přidělení k bojujícím jednotkám. V dubnu 1813 byl uvolněn ze služby.

Znovu ve službě[editovat | editovat zdroj]

Do služby se vrátil v roce 1825 v souvislosti s hrozbou další války s Osmanskou říší. Byl tehdy jmenován v hodnosti generál-adjutanta velitelem Baltské flotily. V roce 1826 byl povýšen na admirála. Ve stejném roce byl zvolen čestným členem petrohradské akademie věd. V roce 1830 byl již vážně nemocný a 17. dubna 1831 umírá. Pohřben je v klášteře Alexandra Něvského v Petrohradu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dmitry Senyavin na anglické Wikipedii a Сенявин, Дмитрий Николаевич na ruské Wikipedii.