Dlask žlutočelý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDlask žlutočelý
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringilliidae)
Roddlask (Coccothraustes)
Binomické jméno
Hesperiphona vespertina
(Cooper, 1825)
Rozšíření: Žlutě oblast přezimování
Rozšíření: Žlutě oblast přezimování
Rozšíření: Žlutě oblast přezimování
Synonyma
  • Coccothraustes vespertinus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dlask žlutočelý (Hesperiphona vespertina) je severoamerický pták z čeledi pěnkavovitých. Rozmnožuje se zejména v jehličnatých a smíšených lesích v Kanadě a v západních horských oblastech Spojených států amerických a Mexika. Velmi vzácně se může zatoulat na Britské ostrovy.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se 3 poddruhy:

  • H. v. vespertina - střední a východní Kanada, severovýchod Spojených států Amerických
  • H. v. brooksi - západní Kanada a severozápad Spojených států Amerických
  • H. v. montana - jihozápad Spojených států Amerických až jihozápad Mexika

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 16 - 22 cm
  • Rozpětí křídel: 30 - 36 cm
  • Hmotnost: 38,7 - 86,1 g

Dlask žlutočelý se podobá dlaskovi tlustzobému (Coccothraustes coccothraustes), oba jsou zavalití, těžce stavění pěnkavovití ptáci s krátkými ocasy a tlustými zobáky. Dospělí mají krátký, černý ocas, černá křídla a velký, světlý zobák. Samec má jasně žluté čelo a tělo, hnědou hlavu a velká, jasně bílá pole v křídlech. Samice je převážně olivově - hnědá, šedivější naspodu, s bílími skvrnami v křídlech. Volání je podobné vrabcům domácím.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo je postavené na vodorovné větvi, nebo ve vidlici větví stromu.

Migrace tohoto druhu je proměnlivá. V některých letech zalétá až na jih Spojených států Amerických.

Tito ptáci si hledají potravu na stromech a keřích, někdy též na zemi. Živí se bobulemi, semeny a hmyzem. Mimo hnízdní sezonu se krmí v hejnech. Občas polykají jemný štěrk.

Areál druhu se v dřívějších dobách rozšířil na východ díky plantážím javoru Acer negundo a jiných javorů, křovinatým porostům kolem farem a rovněž přitomnosti krmítek v zimních měsících.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Evening Grosbeak na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2019-07-22]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]