Daniel Pešta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Daniel Pešta
Daniel Pešta (2017)
Daniel Pešta (2017)
Narození 1. května 1959 (61 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Pešta (* 1. května 1959, Praha) je český multimediální vizuální umělec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině architekta Antonína Pešty a psycholožky Heleny Montanelli-Peštové. Vystudoval stavební průmyslovku a Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze. Během komunistického režimu tvořil v ústraní a byl součástí alternativní kultury. Později se živil jako grafický designér plakátů a obalů gramofonových desek. Po roce 2000 užitou tvorbu opustil a věnuje se výhradně volné tvorbě.

V roce 1998 a 2000 absolvoval dva studijní pobyty v New Yorku. Samostatně vystavuje od roku 1992. Účastní se řady prestižních výtvarných expozic a bienále. Mezi nejvýznamnější patří autorský projekt I was born in your bed, který se konal u příležitosti 55. Bienále v Benátkách roku 2013. Následně se představil na Benátském bienále v rámci kolaterálních projektů Personal Structures v Palazzo Bembo (Záznamy noční hlavy, 2015) a v Palazzo Mora (cyklus obrazů Výkřiky, 2017).[1] Byl oceněn druhou cenou za malbu na London Art Biennale v roce 2017[2] a druhou cenou za expresionistické umění roku 2019 tamtéž.[3] Vyvrcholením dosavadní tvorby byla Peštova rozsáhlá autorská výstava DeTermination, kterou v roce 2018 uspořádalo Centrum současného umění DOX v Praze.[4]

Je ženatý s Dadjou Altenburg-Kohl. Má dceru Karolínu Peštovou-Matoušovou, absolventku výtvarné teorie na UK v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989 se Daniel Pešta zabýval grafickým designem. Vytvořil kolem sta obalů gramofonových desek s klasickou hudbou a získal ocenění za knižní a plakátovou tvorbu (1. cena v kategorii Politický plakát, Mexiko, 1990).[5] Od přelomu 80. a 90. let se věnoval převážně figurální a portrétní malbě a brzy si osvojil snadno rozpoznatelný osobní styl. Svou kresebnou zručnost nejprve uplatnil v hyperrealistické malbě. Tu však postupně opustil ve prospěch expresivnějšího syrového výrazu, který je bližší jeho naturelu.

Umění Daniela Pešty je silně intuitivní, ovlivněné společenskými tématy a politikou, reflektující zranitelnost jedince i složitost jeho nitra. Nebojí se riskovat, neboť umělecký čin je zároveň vyjádřením jeho radikálního sociálního a politického postoje. Náměty děl se dotýkají podstaty lidské existence a role jedince v globálním společenství a často mají sociální či politický podtext s důrazem na rizika zneužitelnosti moci. Jeho typickým motivem se stává téma masky, kterou vnímá jako symbol přetvářky nebo ztrátu individuální identity. Ve své zmnožené podobě vytváří maska pouhou beztvarou hmotu bez osobitých rysů, bez příběhu, kde se člověk stává pouhou statistickou položkou.[6]

V roce 1998 absolvoval Daniel Pešta první studijní pobyt v New Yorku. Kontakt se světovou uměleckou scénou jeho tvorbu významně ovlivnil a kromě obrazů začal vytvářet i sochy a závěsné instalace. V naturalistických asamblážích experimentuje s voskem, kůží, textilem, či fotografiemi. Od roku 2004 se jeho oblíbeným materiálem stala semitransparentní epoxidová pryskyřice, do které nejprve zatavil své starší obrazy a objekty, čímž je trvale konzervoval a zároveň znehodnotil. Později stejnou techniku použil v rozsáhlých instalacích fotografií v cyklu Genetické kódy I–IV (2008–2013), v monumentálním díle Mlýnky času Václava Havla (2011–2016), které je jako připomínka Václava Havla trvale umístěno v kostele sv. Anny v Praze,[7] souboru objektů na téma Ecce Homo (2004–2011) a Kristus (2011) nebo sérii 21 asambláží Záznamy noční hlavy (2012–2015), které jsou souhrnem klíčových témat jeho tvorby. V Záznamech kombinuje staré a nové fotografie s malbou, tkanými sítěmi a bizarními objekty nejasného původu. Některé vize jsou ostré a přítomné, jiné zamlžené a zasunuté do zapomnění. Podle principu snové logiky se v nich prolíná skutečnost se vzpomínkami z dětství a celá série opisuje život od zrození přes dospívání, erotické tenze i pocity strachu a viny, až po nenaplněná očekávání, únavu a obavy ze smrti.[8]

V roce 2009 se důležitou součástí jeho tvorby stává videoart. V expresivním díle Narcissus (2010) používá masku vlastního obličeje, která je jako jeho nepohodlné a omezující „alter ego“ nakonec pozřena a spolknuta. Podobné video s názvem Výkřik (2010), které je součástí celého souboru metaforických děl na téma mezních stavů lidské existence,[9] ukončuje symbolické zašití úst. Ve videoartu Řetěz (2017) sedí skupina mužů v bílých košilích a v jakémsi iniciačním rituálu tajného spolku nebo sekty přejímá oheň od svého vůdce a hořícíma rukama rytmicky buší do stolu před sebou. Obraz je metaforou manipulace jedince, který je připraven se obětovat ve jménu ideologie.[10]

Samotný lidský úděl, který Daniel Pešta nahlíží jako zoufalé sisyfovské snažení, reflektuje série videoartů Odnikud nikam (2017). Nazí jedinci, uvězněni v průhledné kostce, mají jedinou možnost posunovat svou klec stále vpřed, aniž by se z ní dokázali vymanit. Ve videozáznamu Kapka (2017) je lidské oko podrobeno nekončícím drobným utrpením každodenního života, které představuje pravidelně dopadající kapka vody.[11]

Umělec osobitě interpretuje některé křesťanské symboly a staví je do nového kontextu. Figura Ježíše Krista je ztvárněna v epoxidovém bloku jako Ježíš v plodové vodě, ale nikoli jako embryo, nýbrž jako ten, kdo je předem předurčený k nevyhnutelnému osudu ukřižování. Asambláže fragmentů krucifixu (Puzzle II, 2000–2017) nebo vztyčených rukou sošek Ježíše trčících z krychle pryskyřice (Memento 2, 2019) nemají jednoznačnou interpretaci – mohou představovat symbol utrpení i vítězné gesto.[12] Kristovo tělo sejmuté z kříže je prezentováno jako mumie obalená včelím voskem, jeho Zvěstování má podobu jakéhosi mimozemského androgyna s mládětem (Annunciation, 2014, 2018). V pulsující světelné projekci promítá trnovou korunu na hromadu soli v rytmu ženského dýchání a připomíná tak sedm bolestí Panny Marie (White Zone, 2010).[13]

Peštova díla často poukazují na mocenské manýry narcistických vůdců, pokrytectví církve či lhostejnost bezpáteřních jedinců, které vedly k tragédiím, jakou byl holocaust, ale také reflektují problémy současné společnosti, např. stigmatizaci sociálních minorit.[14] Roku 2013 představil na Bienále v Benátkách alarmující videoprojekt I was born in your bed, ve kterém se pokouší zpochybnit zažité společenské stereotypy, které zařazují Romy na základě barvy jejich pleti do sociálních kategorií na okraji společnosti. Video provází série portrétů romských dětí, které svým tázavým pohledem nutí diváka k přemýšlení (I am Gypsy, and you?). Dvojice zdánlivě podobných neonových nápisů: I was born in your bedI was born in your head nastoluje otázku, zda osud jedince určuje jeho původ nebo společenské konvence. Determinace místem narození, kdy nestejné startovní podmínky často určují místo jedince ve světě, je konfrontována s obecným podvědomím, které podléhá stereotypům a rodí se v reakci na společenskou manipulaci.[15] Téma lidského předurčení a schopnosti či pouhé šance vymanit se ze společenských vzorců bylo latentně přítomné ve všech instalacích a videích vystavených na jeho souborné výstavě ve dvou podlažích galerie DOX (2018).[16]

Mezi díla, která se zabývají analýzou lidského podvědomí či predestinací osudu, patří cyklus Genetických kódů – asambláží z fotografií ze starých alb, zalitých do pryskyřičných bloků podobných malým relikviářům a instalované jako mozaika v monumentálních závěsných blocích způsobem, který vizuálně evokuje metodu sekvenování DNA. Tváře a postavy kdysi konkrétních lidí se zde stávají pouhým článkem řetězce, ve kterém předurčuje osud budoucího jedince jeho původ nebo sociální role (Genetic code – Brides, 2008–2009, – Carmens, 2012–2013). Protějškem instalace Ženský element, s fotografiemi žen ve svůdných pózách, je dílo Alfa vlk které prostřednictvím fotografií vlků ilustruje stereotypy mužského chování.

Maska vytvořená jako odlitek tváře je pro Peštu nejen symbolem přetvářky, ale zachycuje i konkrétní výraz, který užíváme jako sofistikovaný nástroj k vlastní prezentaci.[17] Takový účinek u diváka vyvolávají rozměrné asambláže Puzzle, v nichž masky zachycují celou škálu výrazů tváře. V projektu Nulová gravitace (Gravitation zero, 2011) autor použil zevnitř nasvícené masky, odtržené od statických postav mnichů a vznášející se v prostoru. Dílo nenabízí jednoduché interpretace – masky mohou představovat osvícení, stejně jako absolutní odosobnění.[10] Mrazivá vize anonymních a neživotných masek, z nichž jsou složeny tři krychle objektu Andělé přežijí (2011), instalované v budoucím památníku židovských transportů na nádraží Bubny, tvoří jakýsi protějšek instalacím pozůstatků obětí koncentračního tábora Osvětim.[18][4]

Pešta se zejména v řadě „skupinových portrétů“ zabývá ničivou psychologií manipulovaného davu nebo ztrátou individuality (diptych Jan a Anna, 2017). Svými díly opakovaně připomíná, jak snadné je pro autokrata najít pomyslného nepřítele v některé menšině, charakterizované nábožensky, barvou pleti nebo jen alternativním životním stylem, a vyvolat obavy nebo psychózu, které usnadňují manipulaci. V expresivní nadsázce jsou hlavy voličů redukované na šklebící se grimasy s řvoucími ústy a vyplazenými jazyky (Volby, 2016–2017).[19] Vypjatá emoce, která může znamenat cokoli mezi výrazem hrůzy, bezmoci, nesnesitelné bolesti nebo návalu zuřivosti, je předmětem série maleb s názvem Výkřik (2015–2016).

Pešta je interpretačně komplikovaný umělec, který překračuje formální realismus. Jeho jedinečná kombinace inspiračních zdrojů vytváří umění, které se stává nadčasové.[20]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 Mexico City Biennale 1., cena v kategorii Politický plakát, Mexiko
  • 2001 Florence Biennale 3., cena v kategorii nových medií, Florencie, Itálie
  • 2002 Nejkrásnější kniha roku, cena v kategorii bibliofilií: Tomáš Hrách, Kašpárkův konec, Argo, Praha
  • 2009 Nejkrásnější kniha roku, nominace v kategorii katalogů, Praha
  • 2014 Now&After International Video Art Festival, Gulag Museum, Moscow (I was born in your bed), čestné uznání
  • 2017 Druhá cena za malbu, London Art Biennale 2017
  • 2019 Druhá cena za expresionistické umění, London Art Biennale 2019

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1993 Konkávní obrazy, Karolinum, Praha
  • 1995 Konvexní obrazy, Axion Gallery, Cheltenham
  • 1998 Daniel Pešta in Montserrat Gallery 1., New York
  • 2000 Daniel Pešta in Montserrat Gallery 2., New York
  • 2002 Bílá zóna, Galerie Kritiků, Praha
  • 2005 Hot Doks 1. (s Václavem Bláhou), Kunsthalle, Frankfurt nad Mohanem
  • 2005 Hot Doks 2. (s Václavem Bláhou), Galerie Palais am Festungsgraben Berlín
  • 2007 Sweet Home, Akropolis, Praha
  • 2010 Black Light, Galerie Maier-Hahn, Düsseldorf
  • 2010 Levitace, Muzeum Montanelli, Praha[21]
  • 2011 Levitation, Felix-Nussbaum-Haus – Kulturgeschichtliches Museum, Osnabrück
  • 2012 Gravitation Zero, Kunstmuseum, Solingen
  • 2012 Na jiné planetě (Ve jménu lásky…) (se Suzanne Pastor), Artinbox gallery, Praha
  • 2013 Kunst in der Katastrophe, Deutscher Bundestag, Berlín
  • 2013 I was born in your bed, Sala del Camino, Benátky[22]
  • 2014 I was born in your bed, Jízdárna Zámeckého návrší, Litomyšl
  • 2015 Art Biennale, Palazzo Bembo (Personal Structures), Benátky
  • 2016 Záznamy noční hlavy, White Gallery, Osík u Litomyšle[23]
  • 2017 Škola, Artinbox Gallery, Praha
  • 2017 GEN Y!, White Gallery, Litomyšl
  • 2018 DeTermination, Centrum současného umění DOX, Praha[24][25]
  • 2019 Ex citace, kostel nalezení sv. Kříže, Litomyšl[26]

Společné (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 2007 Prague Biennale 3., Karlin Hall, Praha
  • 2009 Prague Biennale 4., Karlin Hall, Praha
  • 2010 Francisco de Goya – Vize příznaků a naděje, Kunstmuseum, Solingen
  • 2011 Umění porodit, Artinbox gallery, Praha
  • 2012 Maria, Maria, Felix-Nussbaum-Haus – Kulturgeschichtliches Museum, Osnabrück
  • 2012 Turn On, Tune In, Factory Art Gallery, Berlín
  • 2012 It’s Liquid Identities. Videoart Festival, Scoletta di San Giovanni Battista e del SS. Sacramento in Bragora, Benátky
  • 2012 Snění, Artinbox, Praha
  • 2013 London Art Biennale, Chelsea Old Town Hall, Londýn
  • 2013 Kdo lže, ten krade, Artinbox gallery, Praha
  • 2013 Liquid Borders, International art festival of photography, video art and installation, Sala Bona Sforza, Castello Svevo, Bari
  • 2013 Kde domov můj?, Centrum současného umění DOX, Praha
  • 2014 Geny a Generace, Galerie Artinbox , Praha
  • 2014 Now&After Video Art Festival, Moskva
  • 2014 Buenos Aires, Pixels of Identities, Galeria de Arte Laura Haber
  • 2014 Regensburg, Gegenüberstellung (with Markus Lüpertz, Dorota Nieznalska, etc.)
  • 2014 Now & After, videoart festival, Alexandrinsky Theater in St.Petersburg
  • 2014 Venice, Morphos, Sustainable Empire, Puzzels, Palazzo Albrizzi
  • 2015 London Art Biennale
  • 2015 Skvělý nový svět, Centrum současného umění DOX, Praha
  • 2015 Liquid Cities, New York
  • 2015 Hybrid Effects, Palazzo Radetzky, Milan
  • 2016 It's Liquid Experimental Art Architecture and Design Festival, BAU International Academy, Řím
  • 2016 Eurasian Film Festival, České centrum New York
  • 2016 Self Identities, Laura Haber Gallery, Buenos Aires 
  • 2017 Art Biennale, Palazzo Mora, Venice
  • 2017 London Art Biennale
  • 2019 Daniel Pešta: TOP SECRET!, Personal Structures – Identities, Palazzo Mora, Art Biennale Venice[27]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Autorské katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Daniel Pešta: Obřízka / Circumcision, 2001, Čiháková-Noshiro Vlasta et al., 28 s., Žaket, Praha
  • Bílá zóna, 2002, Čiháková-Noshiro Vlasta, 12 s., Galerie kritiků, Praha
  • Daniel Pešta: Hot doks 2, 2005, Altenburg-Kohl Dadja, Machalický Jiří, Pešta Daniel, 52 s., Galerie Montanelli, s.r.o., Praha
  • Daniel Pešta: Creme de la creme, 2006, kat. 70 s., Galerie Montanelli, s.r.o., Praha
  • Daniel Pešta: Ztracené ráje, ztracení andělé, 12 s., Galerie Montanelli, s.r.o., Praha
  • Daniel Pešta / Sweet Home, text Behm Meike, Slámová Eva, 172 s., vydala Galerie Montanelli, s.r.o., Praha a nakl. Argo, Praha 2006, ISBN 80-7203-797-8
  • Daniel Pešta / Levitace, text Altenburg-Kohl Dadja, Pešta Daniel, Nadace DrAK, Kulturgeschichtliches Museum Osnabrück – Felix-Nussbaum-Haus a Kunstmuseum, Solingen, Praha 2010, ISBN 978-3-938823-81-1
  • Daniel Pešta: Inside, 56 s., Museum Montanelli (MuMo), Praha (nedatováno)
  • Daniel Pešta: DeTermination, text Terezie Zemánková, 196 s., DOX Prague 2018, ISBN 978-80-87446-47-8
  • Daniel Pešta: En Bloc, text Terezie Zemánková, 192 s., DOX Prague 2018, ISBN 978-80-87446-49-2

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Artmix ČT, 23;40-29. min.
  2. London Art Biennale, Winners 2017
  3. London Art Biennale, Winners 2019
  4. a b Burt Kimmelman, Provocative Art about Blood and Masks, Hyperallergic, 15.4.2018
  5. Daniel Pešta, in: Die Unsterblichkeit der Sterne, p.110, Kunstmuseum Solingen 2010, ISBN 3-936295-09-3
  6. Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 16
  7. Zemánková T, En Bloc, 2018, s. 118
  8. Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 77
  9. T. Zemánková, Výkřik je mezní situace, na kterou jsme si zvykli, tvrdí výtvarník Daniel Pešta, ČRo Vltava, 2018
  10. a b Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 101
  11. Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 41
  12. “Svatá Anežko, všichni svatí, orodujte za nás…” 11. tematická skupinová výstava (12. 11. 2019 – 31. 1. 2020), Galerie Artinbox
  13. Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 167
  14. Terezie Zemánková, Výstava Daniela Pešty - DeTermination v DOXu, ČTK 30.1.2018
  15. Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 129
  16. Hana Slívová, Zlo ani dobro se nerodí jinde než v lidské hlavě, připomíná velká výstava Daniela Pešty, Aktuálně.cz, 26.1.2018
  17. Daniel Pešta, in: Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 26
  18. Artmix plus: Podobenství zkázy na nádraží bubny, Artmix ČT, 7.11.2017
  19. Daniel Pešta, in: Zemánková T, DeTermination, 2018, s. 102
  20. Timothy Warrington, International Confederation of Art Critics
  21. Daniel Pešta: Levitace, Artmix ČT, 27.11.2010
  22. I was born in your bed, YouTube video
  23. Artmix plus: Daniel Pešta ve White Gallery, Artmix plus ČT, 27.9.2016
  24. John McKeown: Daniel Pešta, DOX Prague, March 14, 2018
  25. Daniel Pešta v DOXu, Artmix plus, 21.2.2018
  26. Artmix plus: Ex citace Daniela Pešty v Litomyšli, Artmix ČT, 9.1.2019
  27. Daniel Pešta na Bienále, Artmix ČT, 12.6.2019

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]