Daina
Daina je označení pro lotyšskou lidovou báseň nebo píseň. Nazývají se tak i básně a písně litevské, ty ale vykazují odlišné rysy, jsou podobnější jiným slovanským a ovlivněné křesťanstvím. Lotyšské dainy proti tomu obsahují v hudební složce zcela specifické prodlevy a ve složce obsahové předkřesťanská témata a legendy.[1] Zpěv dain bývá doprovázen hudebními nástroji, jako jsou kokle. Dainy bývají velmi krátké (obvykle čtyřřádkové, jen výjimečně šestiřádkové) a jsou obvykle v trochejském metru (asi 95 %), v němž nepřízvučná slabika následuje po přízvučné. Menšina dain je v daktylském metru. Lotyšská lidová píseň byla poprvé písemně zaznamenána v roce 1584 při obvinění solníků z Rigy z čarodějnictví. Studium a sběr dain inicioval Johann Gottfried Herder, když v letech 1764 až 1769 působil jako učitel v Rize. Dainy významně ovlivnily formování jeho teorie lidové kultury. Pod Herderovým vlivem se sběru dain začali ponejprv věnovat Baltští Němci a obvykle je také překládali do němčiny. První ucelená sbírka dain (Latvju Dainu) začala být vydávána v roce 1894 Krišjānisem Baronsem. Barons pak pokračoval ve vydávání dain až do roku 1915, vydal nakonec šest svazků. Tento čin sehrál velkou roli v procesu lotyšského národního obrození. Barons shromáždil 268 815 dain. Jeho sbírka (Dainu skapis), kterou dnes vlastní Lotyšská národní knihovna, byla roku 2001 zapsána do programu Paměť lidstva organizace UNESCO.[2] Dainy dodnes sehrávají význačnou roli v lotyšské národní identitě.[3]
Mytologie[editovat | editovat zdroj]
Dainy obsahují domorodou mytologii, ale na rozdíl od většiny podobných forem (např. ruských) nemají žádné legendární hrdiny. Příběhy se často točí kolem předkřesťanských božstev, jako je bohyně slunce Saule a bůh měsíce Mēness. Existují dainy, které také nemají mytické téma – mnohé jednoduše popisují každodenní život agrární společnosti. Dalším velkým tématem je cyklus lidského života: narození, svatba a smrt. Dainy týkající se porodu jsou hluboce emotivní a obvykle se v nich objevuje postava matky nejen jako osoba, která porodí, ale také jako osoba, která určuje osud dítěte. Objevuje se v nich také božstvo osudu Laima a tyto dainy byly zpívané bezprostředně po narození, které se tradičně odehrávalo v lázních. Část dain se od ostatních odlišuje erotickými a sexuálními tématy a výsměchem. Ty jsou známé jako nerātnās (nezbedné). Dainy věnované smrti se často vztahují k pohřebním zvykům. Vystupuje v nich nezřídka ženský bůh související se světem mrtvých známý jako kapu māte, veļu māte, zemes māte nebo smilšu māte (matka hrobů, matka mrtvých, matka země, matka písku).
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dainas na lotyšské Wikipedii a Daina (Latvia) na anglické Wikipedii.
- ↑ GROSS, Daina. Latvian Folksongs – Dainas. Latvijas Kulturas Canon [online]. [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
- ↑ Dainu Skapis - Cabinet of Folksongs. Unesco.org [online]. [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
- ↑ RONCARI, Jean-Baptiste. Daina : A little-known short form of poetry from Latvia. Le Journal International [online]. 2014-10-03 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.