Daktyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dvojslabičné
ᐡ ¯ jamb
¯ ᐡ trochej
¯ ¯ spondej
Trojslabičné
ᐡ ᐡ ᐡ tribrachys
¯ ᐡ ᐡ daktyl
ᐡ ¯ ᐡ amfibrach
ᐡ ᐡ ¯ anapest
Kombinované
¯ ᐡ ᐡ ¯ ᐡ daktylotrochej

Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí. Daktyl je v české literatuře velmi hojný a používaný (a také kombinovaný s jinými stopami, především s trochejemi, pak se mu říká daktylotrochej), což souvisí i s jeho snadnou vytvořitelností, skládá se z nich také tzv. hexametr.

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

Černý bor utíká s kopečka,
široké jezero pod ním,
nad vodou tají rybárky,
podobny plachtám jsou lodním.

Hradisko sivé a vysoké,
na příkré vyhnáno skále -
dnes tam jen Themida promlouvá
ve jménu boha a krále.

Petr Bezruč - Plumlov

(Pro větší srozumitelnost jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučně, v citované ukázce je poslední stopa sudých veršů neúplná.) Daktylská tendence se uplatňuje také v českém alexandrínu, i když původně tento druh verše byl jambický:

Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
(Jiří Orten, Sedmá elegie)

V polské literatuře daktyl (i když není přirozený rytmus) se vyskutuje především ve sloce 10(5+5)|8|10(5+5)|8, která se jmenuje stanislavovská, protože byla velmi popularní během panování krále Stanislava Augusta Poniatowského (konec 18. století).

Broni się jeszcze z wież Alpuhary
Almanzor z garstką rycerzy.
Hiszpan pod miastem zatknął sztandary,
Jutro do szturmu uderzy.
(Adam Mickiewicz, Alpuhara (balada) z epické básně Konrad Wallenrod)