Mēness

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lotyšský Mēness a litevský Mėnuo jsou baltští bohové Měsíce. Obě tato božstva vystupují v příběhu o nebeské svatbě, které se však u Lotyšů a Litevců liší s ohledem na fakt že u prvně jmenovaných je jedna z hlavních postav, Jitřenka, mužského rodu, zatímco o u druhých rodu ženského. Rozetnutí Měsíce ve dví je v baltské mytologii příčinou měsíčních fází.

Mēness[editovat | editovat zdroj]

Tento bůh je nazýván také Mēnestinš, Mēnestinis, Mēnesīts, existence ženských tvarů Mēnestina a Mēnesnīca se vysvětluje rytmickými důvodu při vzniku dain, litevských lidových písní. Mēness se v dainách vyskytuje velmi často, zachovalo se jich devět set kde vystupuje ať už jako nepersonifikovaný Měsíc tak jako božská postava. Vypráví se o něm že svití v noci a zimě, počítá se podle něj čas a kvůli jeho neustálé proměně je přirovnáván k nestálému muži. Je považován za pomocníka lidí, především sirotků a lidí co musejí pracovat v noci. Neexistují žádné doklady o kultu Mēnesse, nelze jej však vyloučit. Na jeho existenci můžou poukazovat pozdravy Měsíci v některých dainách.[1] Nepersonifikovaný Měsíc má velký význam v dainách popisující lotyšskou kosmologii:

Roste břízka o třech listech,

po straně je Stezka Slunce.
V jednom listu svítá den,
v druhém vzchází Měsíček,
a vtom třetím lístečku

Slunce třpytné vychází.

—lotyšská daina, [2]

Mēness bývá oděn v hvězdný, zlatý, stříbrný či voskový plášť, případně kožich, má zlatý prsten, pevné boty a často je ozbrojen mečem.Také patří mezi bohy kteří navštěvují „nebeskou saunu“ v které lije vodu na horké kameny, potí se a šlehá metličkou.V lotyšské verzi příběhu o nebeské svatbě přebírá Mēness nevěstu Auseklisovi – Jitřence a je za rozťat mečem vedví. V dainách se objevuje také Mēness dēls „syn Měsíce“, ten však není nijak blíže popisován. Haralds Biezais toto jméno vykládá jako „synáček Měsíček“ a považuje je jen za jiné označení Mēnesse, které odkazuje na mládí či svobodný stav tohoto boha.[3]

Mėnuo[editovat | editovat zdroj]

Mėnuo se velmi podobá Mēnessovi, mírně se však liší příběh o nebeské svatbě kde vystupuje. Žení se v něm se sluneční bohyní Sáulė na počátku jara. Brzy ji však byl nevěrný s Aušrine - Jitřenkou a byl hromovládcem Perkūnem rozťat mečem vedví. Mėnuo byl také pravděpodobně chápán společně se Sáulė jako rodič hvězd. Poblíž města Molėtai v severovýchodní Litvě se tradovalo že v noci Měsíc pečuje o Slunce unavené po celodenní práci.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BĚŤÁKOVÁ, Marta Eva; BLÁŽEK, Václav. Encyklopedie baltské mytologie. Praha: Libri, 2012. ISBN 978-80-7277-505-7. S. 122-124. [Dále jen Běťáková (2012)]. 
  2. Běťáková (2012), s. 123.
  3. Běťáková (2012), s. 34, 123, 131-132.
  4. Běťáková (2012), s. 35-146.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]