Cynthia Kenyon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cynthia Kenyon
Rodné jménoCynthia Jane Kenyon
Narození21. února 1954 (70 let)
Chicago
Alma materMassachusettský technologický institut (do 1981)
Georgijská univerzita
Povoláníbioložka, molekulární bioložka, genetička, biofyzička a biochemička
ZaměstnavateléKalifornská univerzita v San Francisku
Calico
OceněníPackard Fellowship for Science and Engineering (1989)
King Faisal International Prize in Medicine (2000)
Longevity Prize (2006)
Cena Dana Davida (2011)
Dicksonova cena za medicínu (2021)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cynthia Jane Kenyon (* 21. února 1954 Chicago) je americká molekulární bioložka a biogerontoložka známá svým genetickým výzkumem stárnutí s využitím široce používaného modelového organismu Caenorhabditis elegans (Háďátko obecné).

Háďátko obecné žije v půdě po celém světě a je významným modelovým organismem, jehož výzkum započal v roce 1974. Tento druh se stal významným nástrojem molekulární a vývojové biologie. Jedná se rovněž o první mnohobuněčný organismus, u něhož byl osekvenován kompletní genom. Rovněž byl poprvé u tohoto druhu prezentován fenomén RNA interference. Tito tvorové také dokázali přežít havárii raketoplánu Columbia.

Je viceprezidentkou výzkumu stárnutí v Calico Research Labs a emeritní profesorkou biochemie a biofyziky na Kalifornské univerzitě v San Francisku (UCSF).

Studia[editovat | editovat zdroj]

Kariera[editovat | editovat zdroj]

  • Od roku 1986 působí na University of California v San Franciscu (UCSF), kde zastávala funkci Herbert Boyer Distinguished Professor of Biochemistry and Biophysics a poté byla profesorkou American Cancer Society. Nyní zde zůstává jako emeritní profesor.
  • V roce 1999 založila spolu s Leonardem Guarentem společnost Elixir Pharmaceuticals, která se snaží vyvinout léky zpomalující proces stárnutí lidí.
  • V roce 2014 byla Kenyon jmenována viceprezidentkou pro výzkum stárnutí ve společnosti Calico, nové společnosti zaměřené na zdraví, pohodu a dlouhověkost. Již od listopadu 2013 zde působila jako poradkyně na částečný úvazek.

Objevy[editovat | editovat zdroj]

Hox geny octomilky. Jejich barva odpovídá části těla, které kódují.

Hox geny[editovat | editovat zdroj]

Její práce vedla k objevu, že Hox geny, o kterých bylo známo, že kódují tělesné segmenty u Drosophila (octomilka), kódují také tělo červa Caenorhabditis elegans (Háďátko obecné). Tato zjištění se ukázala platná i pro jiné organismy.

Hox geny určují oblasti tělesného plánu embrya podél osy hlava-ocas a Hox proteiny zajišťují, že se na správných místech těla tvoří správné struktury. Například Hox geny u hmyzu určují, které přívěsky se na základním segmentu tvoří (například nohy, tykadla a křídla u octomilek), u obratlovců určují typy a tvar obratlů, které se budou tvořit.

Gen DAF-2 a DAF-16[editovat | editovat zdroj]

Caenorhabditis elegans

Stejně jako Kenyon se široce používaným modelovým organismem Caenorhabditis elegans (háďátko obecné) a jeho stárnutím zabývali Michael Klass a Thomas Johnson. Klass tvrdil, že délka života Caenorhabditis elegans může být změněna mutacemi a že snížená spotřeba potravin (kalorické omezení) na něj nemá vliv. Johnson později dokázal, že 65 % prodloužení života bylo způsobeno mutací a 35 % kalorickým omezením.

V roce 1993 Kenyon objevila, že mutace jednoho genu DAF-2 může zdvojnásobit délku života Caenorhabditis elegans a že velký vliv má i druhá mutace v genu DAF-16. Zjištění Kenyon vedla k objevu, že evolučně konzervovaný hormonální signalizační systém ovlivňuje stárnutí nejen jednoduchých organismů, ale i složitějších organismů (například savců). To vyvolalo intenzivní studium molekulární biologie stárnutí (včetně prací Leonarda Guarenteho a Davida Sinclaira). V současnosti jsou geny DAF-2 a DAF-16 popsány takto:

  • Gen DAF-2 kóduje receptor inzulinu u červa Caenorhabditis elegans. Je součástí první metabolické dráhy, která reguluje rychlost stárnutí. Dále reguluje reprodukční vývoj, odolnost vůči oxidačnímu stresu, termotoleranci, odolnost vůči hypoxii a odolnost vůči bakteriálním patogenům. Kenyon prokázala, že mutace v DAF-2 zdvojnásobují délku života červů.
  • DAF-16 se také vyskytuje u červa Caenorhabditis elegans a je zodpovědný za aktivaci genů, které se podílejí na dlouhověkosti, lipogenezi, přežití tepelného šoku a oxidačního stresu. Chrání organismus během nedostatku potravy, což způsobuje, že se transformuje do hibernace (stav známý jako Dauer). Gen hraje významnou roli ve výzkumu dlouhověkosti a signální dráhy inzulínu.

Osobní experimenty[editovat | editovat zdroj]

Kenyon na základě svého výzkumu změnila i své stravování. V roce 2000 po zjištění, že cukr zkracuje významně životnost červů, přestala jíst sacharidy s vysokým glykemickým indexem a začala jíst nízkosacharidovou stravu. Krátce také experimentovala s dietou s omezením kalorií po dobu dvou dnů.

Ocenění a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 člen Americké akademie umění a věd
  • 2000 cena krále Faisala za medicínu
  • 2003 člen Národní akademie věd Spojených států amerických
  • 2003 prezident, Genetics Society of America
  • 2004 cena Asociace amerických lékařských fakult za významný výzkum
  • 2005 cena Ilse & Helmut Wachter za mimořádný vědecký úspěch
  • 2006 cena La Fondation IPSEN za výzkum dlouhověkosti
  • 2008 AARP Inspire Award
  • 2011 cena Dana Davida za budoucnost – Stárnutí: Tváří v tvář výzvě
  • 2021 Dicksonova cena v medicíně

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cynthia Kenyon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]