Buněčná signalizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Signalizační kaskády v buňce: ukázka složitosti molekulárních dějů v buňce

Buněčná signalizace je souhrn všech prostředků, jež používají buňky ke vzájemné komunikaci. V typickém případě je jednou buňkou vylučována jistá signální molekula, například na jejím povrchu nebo přímo do volného mimobuněčného prostoru, zatímco druhá buňka přijímá signál, a to zpravidla skrz tzv. receptor. Z receptorů vedou různé signalizační kaskády dovnitř buňky, kde ovlivňují různé buněčné procesy včetně změn v expresi genů.

Signálními molekulami mohu být jak různé bílkoviny na membráně, tak i různé cytokiny, hormony, neurotransmitery, růstové faktory a podobně.

Vznik signálu[editovat | editovat zdroj]

Buňky spolu v mnohobuněčném těle komunikují na různou vzdálenost. Pro popis této vzdálenosti se zažilo několik termínů, které se požívají hlavně v endokrinologii (oboru, který se zabývá hormony), ale i při popisu účinku cytokinů:

Přenos signálu buňkou[editovat | editovat zdroj]

Je možné vystopovat určité obecné schéma buněčných signalizací. Nejčastěji je signál přijat na určitý receptor, který je v obvyklém případě umístěn na buněčné membráně. Mimo to však existují i vnitrobuněčné receptory, například různé steroidní receptory v cytosolu. Receptor naváže určitý ligand z okolí a obvykle na druhé straně spustí tzv. signalizační kaskádu. Jedná se vlastně o řadu proteinů, z nichž každý je aktivován tím předcházejícím. Umožňuje to mimo jiné zesílit původně skromný signál na bouři vnitrobuněčných pochodů odehrávající se v celém prostoru buňky. Jen díky tomu je možné například zcela zvnějšku zabít buňku v procesu tzv. apoptózy – signál je znásoben a tisíce enzymů vykonávají svou funkci.

Existuje velké množství různých signálních transdukcí, tedy přenosů signálu buňkou. Odvíjí se to do velké míry podle typu receptoru, který je v signalizaci angažován. Tak například pro receptory spřažené s G-proteinem je typické, že je aktivován G protein a následně často tzv. adenylátcykláza, která začne ve velkém vyrábět cAMP, tedy tzv. druhého posla. Přenosu z tyrosinkinázového receptoru se účastní často protein Ras a MAP kinázy. Pro cytokinový receptor je typická JAK/STAT signalizace. V embryonálním vývoji se mnohdy uplatňuje Wnt signalizace přes určitý typ receptorů spřažených s G proteinem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHEDRESE, Pedro J.. Reproductive Endocrinology: A Molecular Approach. [s.l.] : [s.n.], 2009. 361 s. Dostupné online.  
  • ALBERTS, Bruce , et al.. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.] : Garland Science, 2002. (4th. ed) ISBN 0-8153-3218-1.