Clostridium tetani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Clostridium tetani

Shluk tetanových bakterií pod světelným mikroskopem
Shluk tetanových bakterií pod světelným mikroskopem
Vědecká klasifikace
Doména: bakterie (Bacteria)
Kmen: Firmicutes
Třída: Clostridia
Řád: Clostridiales
Čeleď: Clostridiaceae
Rod: Clostridium
Binomické jméno
Clostridium tetani
Flügge, 1886

Clostridium tetani je grampozitivní tyčinkovitá bakterie rodu Clostridium. Při Gramově barvení připomíná tenisovou raketu nebo paličku k bubnu[1] C. tetani se nachází v podobě spor v půdě nebo jako parazit v trávicí soustavě zvířat. C. tetani produkuje silný biologický toxin tetanospasmin a je původce onemocnění tetanem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

C. tetani je tyčinkovitý obligatorní anaerob, který se v čerstvých kulturách chová grampozitivně; vyvinuté kultury se mohou chovat gramnegativně.[1]. Během vegetativního růstu nemůže bakterie přežít v přítomnosti kyslíku, je citlivá na teplo a má bičíky, které jí umožňují omezený pohyb. Jakmile bakterie dozraje, vytvoří konečnou sporu, která dává mikroorganismu jeho charakteristický vzhled. Spory C. tetani jsou extrémně tvrdé, jsou odolné teplu a většině antiseptik[2] Spory jsou velmi rozšířené ve hnojené půdě, lze je nalézt i na lidské kůži a v kontaminovaném heroinu.[3]

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

C. tetani obvykle vstoupí do hostitele přes poraněnou kůži a začne se množit. Jakmile se rozvine infekce, C. tetani produkuje dva exotoxiny, tetanolysin a tetanospasmin. Bylo identifikováno jedenáct druhů C. tetani, primárně se lišících bičíkovými antigeny a schopností produkovat tetanospasmin. Geny, které produkují toxin, jsou uloženy v plazmidu přítomném ve všech toxigenních druzích, a všechny druhy, které jsou schopni tvořit toxin, produkují stejné toxiny.[4]

Tetanolysin nemá pro C. tetani žádnou známou funkci - důvod, proč ho bakterie produkují, není s jistotou znám. Tetanospasmin je neurotoxin a způsobuje klinické projevy tetanu. Tetanický toxin je produkován žijícími bakteriemi a uvolňuje se, když se bakterie rozpadají, například při sporulaci nebo při vegetativním růstu. K produkci toxinu je třeba minimálního množství sporulace nebo vegetativního buněčného růstu[4].

Počítáno na jednotku váhy je tetanospasmin jedním z nejsilnějších známých jedů. Odhadovaná minimální smrtná dávka pro člověka je 2,5 ng na kilogram živé váhy, resp. 175 ng pro člověka vážícího 70 kg[3]. Jedinými silnějšími jedy jsou botulotoxin, produkovaný blízce příbuznou bakterií Clostridium botulinum a difterický toxin produkovaný bakterií Corynebacterium diphtheriae, která způsobuje záškrt.

Tetanospasmin je metaloproteináza závislá na zinku, strukturálně podobná botulotoxinu, ovšem každý z těchto toxinů má poněkud odlišné účinky. C. tetani syntetizuje tetanospasmin jako polypeptidový meziprodukt s atomovou hmotností 150kDa, který je následně štěpen proteázou do dvou fragmentů: fragmentu A ("lehký řetězec" s 50 kDa) a fragment B (těžký řetězec se 100 kDa), které zůstávají spojeny disulfidovým můstkem. Štěpení meziproduktu na fragmenty A a B lze též vyvolat uměle pomocí trypsinu[4].

Účinek toxinu[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Tetanospasmin

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Tetanus

Jakmile se rozvine tetanická infekce, léčba se obvykle zaměřuje na zvládání svalových křečí, zastavení produkce toxinu a neutralizaci účinků toxinu. Léčba zahrnuje podávání tetanického imunoglobulinu (TIG), který obsahuje protilátky inhibující tetanický toxin (též se těmto látkám říká tetanické protijedy) vazbou na tetanický toxin a odstraňováním volného toxinu z těla. Vazba toxinu na nervová zakončení se zdá být nezvratná a TIG není schopen odstranit vázaný toxin. Obnova zasažených nervů vyžaduje vytvoření nových zakončení[4]. Taktéž se při podezření na tetanus podávají velké dávky antibiotik (například metronidazolu nebo penicilinu G podávaného do svalu), které mohou zastavit produkci toxinu.

Prevence tetanu zahrnuje vakcinaci a ošetřování primárních zranění. Profylaxe je účinná, a to ve formě tetanické toxoidní vakcíny, která se podává buď s pasivní imunizací tetanickým imunoglobulinem nebo i bez ní. Velmi zřídka se tetanus vyskytne i u osob, které byly vakcinovány a nevypršela lhůta vakcinační ochrany. DPT vakcína (záškrt - černý kašel - tetanus) se v severní Americe aplikuje ve 2, 4, 6 a 15-18 měsících věku, s následným přeočkováním před začátkem školní docházky (4-6 let). Tento režim poskytuje ochranu proti tetanu po dobu cca 10 let, potom se doporučuje každých 10 let přeočkování tetanickou vakcínou[3].

Tetanus není přenosný z člověka na člověka a je jedinou z očkovatelných nemocí, která je infekční, ale nikoli přenosná. Infekce C. tetani nemá za následek imunitu proti tetanu a proto se musí provést vakcinace co nejdříve poté, co je pacient stabilizován[3].

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clostridium tetani na anglické Wikipedii.

  1. a b Ryan KJ; Ray CG (editors). Sherris Medical Microbiology. 4th ed.. vyd. [s.l.] : McGraw Hill, 2004. ISBN 0-8385-8529-9.  
  2. Madigan M; Martinko J (editors).. Brock Biology of Microorganisms. 11th ed.. vyd. [s.l.] : Prentice Hall, 2005. ISBN 0-13-144329-1.  
  3. a b c d Atkinson W, Hamborsky J, McIntyre L, Wolfe S (eds).. 9th ed.. vyd. [s.l.] : Public Health Foundation. Dostupné online.  
  4. a b c d Todar, Ken (2005) Pathogenic Clostridia Ken Todar's Microbial World. University of Wisconsin - Madison.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]