Chrizostom (Martiškin)
| Jeho Vysokopřeosvícenost Chrizostom | |
|---|---|
| Emeritní metropolita vilniuský a litevský | |
| Církev | Ruská pravoslavná církev |
| Diecéze | Vilnius |
| Jmenování | 26. ledna 1990 |
| Emeritura | 24. prosince 2010 |
| Předchůdce | Antonij (Čeremisov) |
| Nástupce | Innokentij (Vasiljev) |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 31. října 1966 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 12. září 1964 |
| Kněžské svěcení | 4. listopadu 1966 |
| Biskupské svěcení | 23. dubna 1972 světitel Nikodim (Rotov) |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Georgij Fjodorovič Martiškin (Гео́ргий Фёдорович Марти́шкин) |
| Země |  Rusko |
| Datum narození | 3. května 1934 (89 let) |
| Místo narození | Kazinka, Ruská sovětská federativní socialistická republika |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Moskevská duchovní akademie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chrizostom (světským jménem: Georgij Fjodorovič Martiškin; * 3. května 1934, Kazinka) je ruský duchovní a emeritní metropolita vilniuský a litevský.
K roku 2024 je nejstarším žijícím biskupem Ruské pravoslavné církve.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 3. května 1934 ve vesnici Kazinka v Moskevské oblasti.[1]
Po dokončení sedmileté školy začal pracovat v kolchozu. V letech 1951–1961 pracoval jako restaurátor architektonických památek.[1]
Působil jako starší hypodiakon metropolity Nikodima (Rotova) a nastoupil na studium Moskevského duchovního semináře a následně Moskevské duchovní akademie. Dne 12. září 1964 byl v Alexandro-Něvské lávře rukopoložen na diákona.[1]
Dne 31. října 1966 byl v Trojicko-sergijevské lávře postřižen na monacha se jménem Chrizostom a 4. listopadu 1968 rukopoložen na jeromonacha.[1]
Od 1. března 1968 sloužil v chrámu svatého Pimena Velikého v Moskvě a od 1. prosince 1969 v chrámu Všech svatých na Sokole.[1]
Dne 15. července 1971 se stal vedoucím kanceláře Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu (OVCV). Dne 2. srpna 1971 byl povýšen na archimandritu.[1]
Roku 1972 jej Svatý synod zvolil biskupem zarajským a vikářem moskevské eparchie. Dne 23. dubna 1972 proběhla v chrámu Zvěstování přesvaté Bohorodice při rezidenci OVCV jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli metropolita leningradský Nikodim (Rotov), arcibiskup dmitrovský Filaret (Vachromejev) a arcibiskup tulský Juvenalij (Pojarkov). Současně se stal zástupcem předsedy OVCV.[1]
Dne 3. září 1974 byl ustanoven biskupem kurským a bělgorodským a 2. září 1977 byl povýšen na arcibiskupa.[1]
Dne 13. srpna 1981 byl uvolněn z funkce zástupce předsedy OVCV.[1]
Od 26. prosince 1984 působil jako arcibiskupem irkutský a čitský, dočasným správcem chabarovské eparchie.[1]
Dne 26. ledna 1990 jej Svatý synod ustanovil arcibiskupem vilniuským a litevským a 25. února 2000 byl povýšen na metropolitu.[1]
Dne 24. prosince 2010 rozhodnutím Svatého synodu byl metropolita Chrizostom penzionován z důvodu nemoci.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (rusky) Moskevský patriarchát