Přeskočit na obsah

Christoph von Degenfeld-Schonburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christoph hrabě Degenfeld-Schonburg
Zemský velitel v Banátu (7. armádní sbor v Temešváru)
Ve funkci:
1883 – 1889
PředchůdceJohann von Appel
NástupceJohann von Waldstätten
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1887), polní podmaršál (1876), generálmajor (1871)
Narození3. května 1831
Mohuč
Úmrtí14. března 1908 (ve věku 76 let) nebo 1908 (ve věku 76–77 let)
Gorice
Titulhrabě
ChoťHelena Pallaviciniová (od 1878)
Margarete Alice Rosenthal (od 1885)
RodičeAugust von Degenfeld-Schonburg a Elizabeth Watson
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christoph hrabě von Degenfeld-Schonburg (2. května 1831 Mohuč – 14. března 1908 Gorice) byl rakousko-uherský generál. V mládí byl účastníkem několika válečných konfliktů a jako syn rakouského ministra války Augusta Degenfeld-Schonburga rychle postupoval v hodnostech. Již ve čtyřiceti letech byl generálmajorem (1871) a v letech 1883–1889 zastával funkci zemského velitele v Banátu. V roce 1887 dosáhl hodnosti generála jezdectva.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Degenfeld-Schonburg

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny,[1] jejíž část působila ve službách Habsburků a vlastnila statky v Uhrách. Narodil se jako starší syn rakouského generála Augusta Degenfeld-Schonburga (1798–1876),[2] pozdějšího ministra války. Christoph se již v osmnácti letech zapojil jako dobrovolník do bojů ve Vídni během revoluce v letech 1848–1849. V armádě byl již v roce 1854 rytmistrem u 9. husarského pluku, kde strávil několik let.[3] Zúčastnil se války se Sardinií a v roce 1860 byl majorem u 1. husarského pluku.[4] V roce 1860 byl jmenován čestným členem Řádu německých rytířů[5] a v roce 1863 získal titul c. k. komořího.[6] V roce 1864 byl povýšen na podplukovníka a byl přeložen k 3. husarskému pluku. V době prusko-rakouské války byl již v hodnosti plukovníka (1865) velitelem 7. husarského pluku.[7]

V roce 1871 byl povýšen do hodnosti generálmajora, již předtím byl velitelem 2. jezdecké brigády v Šoproni. V roce 1876 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 12. pěší divize v Krakově.[8] V letech 1883–1889 byl velitelem 7. armádního sboru v Temešváru,[9][10] jako sborový velitel zároveň obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1883).[11] V roce 1887 dosáhl hodnosti generála jezdectva a k datu 1. dubna 1889 byl penzionován.[12]

Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu, Řádu železné koruny I. třídy a Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací. Od ruského cara obdržel Řád sv. Anny I. třídy a Řád sv. Stanislava I. třídy, od německého císaře získal Řád červené orlice II. třídy.[13] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 83 posádkově příslušného do Segedínu.[14] [15]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se oženil v roce 1878 s hraběnkou Helenou Pallaviciniovou, rozenou Zichyovou (1834–1883). Helena (Ilona) byla nejmladší dcerou prezidenta uherské dvorské komory hraběte Karla Zichyho, později se stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, jejím prvním manželem byl markrabě Osvald Pallavicini (1817–1877).[16] Po ovdovění se Christoph Degenfeld v roce 1885 oženil podruhé s Margaretou Rosenthalovou (1863–1944), dcerou židovského rentiéra Otty Rosenthala z Vratislavi. Obě manželství zůstala bez potomstva.[17]

Jeho mladší bratr Ferdinand (1834–1849) zemřel v dětství, sestra Sarah (1833–1903) byla manželkou c. k. podplukovníka barona Friedricha Cnoblocha (1827–1893).[18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rodokmen rodu Degenfeld-Schonburg dostupné online
  2. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 195 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichishen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 503 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 387 dostupné online
  5. ↑ SCHEURING, Nikolai: Liste der Ehrenritter des Johanniterorden 1853–1918; 2021 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 175 dostupné online
  7. ↑ Miliärschematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 101 dostupné online
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 229 dostupné online
  9. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1884; s. 95 dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 181 dostupné online
  12. ↑ Služební postup Christopha Degenfeld-Schonburga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 34 dostupné online
  13. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Christopha Degenfeld-Schonburga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 240 dostupné online
  14. ↑ Přehled majitelů pluku č. 83 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 544 dostupné online
  15. ↑ Pluk č. 83 na webu valka.cz dostupné online
  16. ↑ Rodokmen rodu Zichyů dostupné online
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 265 dostupné online
  18. ↑ Rodina Christopha Degenfeld Schonburga na webu geni.com dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Christoph_von_Degenfeld-Schonburg&oldid=23645043“