China Tribunal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zasedání Londýnského tribunálu (zleva) Americký historik Profesor Arthur Waldron, malajský právník Andrew Khoo, profesor kardiotororické chirurgie Martin Elliott, Sir Geoffrey Nice QC (předseda), podnikatel Nicholas Vetch, íránská právnička pro lidská práva Shadi Sadr, americká právnička Regina Paulose, v Londýně dne 8. prosince 2018.

China Tribunal, někdy také zmiňovaný jako Londýnský tribunál, vznikl na popud mezinárodní koalice ETAC[1], která čítá několik desítek právníků, akademických pracovníků, etiků, lékařů, výzkumníků a obhájců lidských práv, kteří se zabývají ukončením nucených odběrů orgánů v Číně. Byl zformován v roce 2018 ve Velké Británii jako nezávislý lidový tribunál sestávající ze sedmi expertů, jejichž úkolem bylo provést vůbec první nezávislou analýzu výsledků vyšetřování obvinění čínských nemocnic a transplantačních center z násilných odběrů orgánů vězňům svědomí.[2][3]

O tribunálu[editovat | editovat zdroj]

Členové tribunálu[editovat | editovat zdroj]

Panel expertů vedl Sir Geoffrey Nice[4], jenž v minulosti zastával post hlavního prokurátora Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, který mimo jiné žaloval jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče.

Tribunál tvoří dalších šest expertů[4]: Martin Elliott, profesor kardiothoracické chirurgie na University College London; Andrew Khoo, právník a předsedou Ústavněprávního výboru advokátní komory v Malajsii (2019); Regina Paulose, advokátní koncipientka působící v USA se zaměřením na mezinárodní trestní právo a lidská práva; Shadi Sadr, íránská právnička v oblasti lidských práv a spoluzakladatelka neziskové organizace Spravedlnost pro Írán; Nicholas Vetch, podnikatel a spoluzakladatel veřejných společností angažovaný v řadě nevládních organizací v oblasti lidských práv a vzdělávání; Arthur Waldron, americký historik a profesor mezinárodních vztahů na katedře historie na University of Pennsylvania specializující se na Čínu, původ a vývoj nacionalismu a studium válek a násilí obecně.

Post poradce tribunálu zastával Hamid Sabi[4], londýnský advokát s mezinárodní praxí v oblasti lidských práv, rozhodčího řízení a soudních sporů. Působil jako právní zástupce a zpravodaj Tribunálu pro Írán, který byl nezávislým lidovým tribunálem vyšetřujícím masové vraždy politických vězňů Íránskou islámskou republikou v 80. letech.

Konečný rozsudek[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s obviněním ze státem podporovaného násilného odebírání orgánů pronásledovaným skupinám v Číně, vypovídalo před tribunálem více než padesát svědků, vědců, zdravotních profesionálů, novinářů a přeživších vězňů, včetně stoupenců duchovní praxe Fa-lun-kung a Ujgurů.[2]

17. června 2019 vynesl konečný rozsudek.[5] „Členové Tribunálu jsou si jisti - jednohlasně a bez jakýchkoli pochybností - že v Číně je po dlouhé časové období praktikován nucený odběr orgánů od vězňů svědomí, zahrnující velmi mnoho obětí...“[5]

Dále také tribunál poukazuje na to, že každý, kdo jedná s čínskými představiteli, úřady a vládou, by si měli být vědomi toho, že jednají se zločinným režimem.[6]

Další body které obsahují závěry tribunálu:[5]

- čínské nemocnice nabízejí mimořádně krátké čekací doby pro vyhledání orgánů vhodných k transplantaci

- v ČLR existuje mnoho případů mučení následovníků Fa-lun-kungu a Ujgurů

- číselná data (včetně oficiálních čísel ČLR), poskytnutá jako důkazy ukazují nedostatek dobrovolných dárců pro naplnění množství prováděných transplantací, což dále podporuje nezbytnou existenci nedobrovolných dárců

- masivní rozvoj infrastruktury zařízení a zdravotnického personálu provádějícího transplantace orgánů, často začal dříve, než byl v ČLR plánován vývoj dobrovolného systému dárců

- v ČLR dochází ke zločinům proti lidskosti v rámci represí následovníků Fa-lun-kungu

„Nucené odběry orgánů byly po mnoho let páchány po celé Číně ve významném měřítku,“ uzavřel soud ve svém konečném rozsudku a tuto praxi označil za „bezprecedentní zkaženost srovnatelnou s vraždami masovými zločiny spáchanými v minulém století“.[7]

Reakce čínského režimu[editovat | editovat zdroj]

Dle právního zástupce Hamida Sabima tribunál opakovaně zval na slyšení představitele čínského režimu včetně předních čínských zdravotníků a úředníků čínské ambasády v Londýně. Na pozvání však nikdo z nich nereagoval.[2][8]

Čínský režim obvinění již v minulosti opakovaně popřel a současné závěry tribunálu zpochybňuje jako „politicky motivované a nepravdivé“, přičemž však zároveň neposkytl žádné důkazy, které by obvinění a závěry vyvrátily, uvedl list The Guardian.[9]

„Čínská vláda vždy dodržuje hlavní zásady Světové zdravotnické organizace o transplantaci lidských orgánů a v posledních letech posílila své řízení o transplantaci orgánů. Dne 21. března 2007 přijala čínská státní rada nařízení o transplantaci lidských orgánů za předpokladu, že darování lidských orgánů musí být prováděno dobrovolně a bezplatně. Doufáme, že Britové nebudou klamáni zvěstmi,“ sdělily čínské úřady listu The Guardian, 17. června 2019.[9]

Předcházející reakce mezinárodního společenství[editovat | editovat zdroj]

Simulace odebírání orgánů živým praktikujícím Fa-lun-kungu v čínských vězeních, na protestní akci v Praze, Staroměstské náměstí
Protest ujgurské komunity v Berlíně po násilnostech v Urumči v roce 2009
Podrobnější informace naleznete v článku Obvinění z odebírání orgánů praktikujícím Fa-lun-kung v Číně.

Obvinění opakovaně projednával Evropský parlament (2006 [10] , 2008[11], 2010[12] a 2013[13]) a následně také Ministerstvo zahraničí USA (2012)[14][15] a Kongres USA (2014)[16] a (2016)[17].Tyto instituce uznaly předložené důkazy jako důvěryhodné a schválily rezoluce vyzývající čínský režim k neprodlenému ukončení praktik, započetí nezávislého vyšetřování, propuštění vězněných následovníků Fa-lun-kungu a stíhání viníků.[13][16] Obvinění byla nyní rozšířena také o informace, že stejným způsobem jsou podle vyšetřovatelů zneužívány další skupiny čínských vězňů svědomí – křesťané, Tibeťané a Ujgurové.[13][16][17]

Od roku 2006 žádalo několik zvláštních zpravodajů OSN čínskou vládu o podání vysvětlení ke vzneseným obviněním a o jejich vyvrácení.[18] V listopadu 2008 vznesla kritiku vůči nedostatečné evidenci transplantací v Číně také OSN a ve své zprávě[19][20] vyzvala Čínu, aby provedla nezávislé vyšetřování tvrzení, že byli někteří následovníci Fa-lun-kungu mučeni a že jim byly násilně odebrány tělesné orgány, anebo pověřila vyšetřováním třetí stranu[21]. Dále, aby přijala opatření, jež by odhalila zodpovědné osoby a vedla k jejich trestnímu stíhání.[22]

Čínské úřady v odezvě na žádosti OSN informace nepředložily a popřely, že by měly jakékoliv statistiky transplantací orgánů za období 2000-2005[20][21]. Dále prohlásily, že data, z nichž zpráva OSN vychází, pocházejí z knihy Krvavá sklizeň od Kilgoura a Matase a nejsou doložená.[18] Možnost nezávislého vyšetřování čínský režim nepřipustil.

Od roku 2006 přijalo světové lékařské společenství řadu omezení vůči čínskému transplantačnímu odvětví. Izrael (2006)[23][24][25], Malaisie (2007 a 2011)[26], Španělsko (2013)[26], Tchaj-wan (2015)[27] a Itálie (2016)[28] vydaly zákony omezující a postihující občany, kteří by vycestovali do Číny za účelem transplantace. Belgie[26], Kanada[29][30], Francie[26] a Velká Británie[31] zákony také navrhly, ale dosud neschválily. Australské ministerstvo zdravotnictví v roce 2006 zrušilo veškeré vzdělávací programy určené čínským lékařům.[32]

V červenci 2007 praktiky odsoudila Česká transplantační společnost[33] a následně se v roce 2012 Česká lékařská komora[34] připojila k mezinárodní výzvě za nezávislé vyšetřování adresované OSN, kterou iniciovalo sdružení doktorů DAFOH a podepsaly 3 miliony lidí.[35][36][37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ International Coalition to End Transplant Abuse in China [online]. endtransplantabuse.org [cit. 2018-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c China Tribunal Independent Tribunal into Forced Organ Harvesting from Prisoners of Conscience in China [online]. chinatribunal.com [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Nové srdce, ledvina či játra za pár týdnů. Čína dál odebírá orgány vězňům [online]. I-dnes [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Who we are [online]. Chinatribunal.com [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Final Judgement and Summary Report [online]. chinatribunal.com [cit. 2019-06-19]. “The Tribunal’s members are certain – unanimously, and sure beyond reasonable doubt – that in China forced organ harvesting from prisoners of conscience has been practiced for a substantial period of time involving a very substantial number of victims.”. Dostupné online. 
  6. ↑ Final Judgement and Summary Report [online]. chinatribunal.com [cit. 2019-06-19]. “Governments and any who interact in any substantial way with the PRC including: • Doctors and medical institutions; • Industry, and businesses, most specifically airlines, travel companies, financial services businesses, law firms and pharmaceutical and insurance companies together with individual tourists, • Educational establishments; • Arts establishments should now recognise that they are, to the extent revealed above, interacting with a criminal state.”. Dostupné online. 
  7. ↑ China forcefully harvests organs from detainees, tribunal concludes [online]. ABC News [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ KOMENTÁŘ BENJAMINA KURASE: ZPRÁVA O STAVU CIVILIZACE (35) – Sklizeň lidských orgánů v Číně [online]. TV Prima [cit. 2019-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-03. 
  9. ↑ a b China is harvesting organs from detainees, tribunal concludes [online]. The Guardian [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ - Allegations of organ harvesting of Falun Gong practitioners in China - China and organ transplants [online]. Evropský parlament [cit. 2013-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o dárcovství orgánů a transplantacích: opatření na úrovni EU [online]. Evropský parlament [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ European Parliament resolution of 19 May 2010 on the Commission Communication: Action plan on Organ Donation and Transplantation [online]. Evropský parlament [cit. 2014-02-09]. 39. Notes the report of David Matas and David Kilgour about the killing of members of Falun Gong for their organs, and asks the Commission to present a report on these allegations, along with other such cases, to the European Parliament and to the Council;. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o nedobrovolném odebírání orgánů v Číně [online]. Evropský parlament [cit. 2013-12-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Organ Harvesting of Religious and Political Dissidents by the Chinese Communist Party [online]. USA, The House Committee on Foreign Affairs [cit. 2015-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-05. (anglicky) 
  15. ↑ Falun Gong in China: Review and update [online]. Congressional-Executive Commission on China [cit. 2015-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b c H.Res.281 — 113th Congress (2013-2014) [online]. congress.gov [cit. 2015-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b H.Res.343 - Expressing concern regarding persistent and credible reports of systematic, state-sanctioned organ harvesting from non-consenting prisoners of conscience in the People's Republic of China, including from large numbers of Falun Gong practitioners and members of other religious and ethnic minority groups. [online]. congress.gov [cit. 2016-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b NOWAK, Manfred. Report of the Special Rapporteur on torture and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment [online]. United Nations [cit. 2009-02-11]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  19. ↑ Summary of cases transmitted to Governments and replies received [online]. United Nnations [cit. 2013-11-24]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  20. ↑ a b Čína popírá že by měla statistiky za období 2000 až 2005. Velká Epocha [online]. 2008-07-14 [cit. 2012-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-23. 
  21. ↑ a b COMMITTEE AGAINST TORTURE CONCLUDES FORTY-FIRST SESSION [online]. UN Committee [cit. 2013-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ H. Res. 605 [online]. House of Representatives, U. S. [cit. 2013-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Israel’s Campaign To Halt Organ Trafficking Tourism [online]. thedailybeast.com [cit. 2018-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ "What is Yours is Mine, and What is Mine is Mine"--He is a Wicked Man: Haredim and Organ Donation [online]. FailedMessiah.com [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ SHAHAR, Ilan. Shas swing vote pushes through organ donor law [online]. www.haaretz.com [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b c d Canadian Remedies for Organ Transplant Abuse in China [online]. International Coalition to End Organ Pillaging in China [cit. 2015-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-03. (anglicky) 
  27. ↑ Tchaj-wan zakázal transplantační turistiku do Číny [online]. epochtimes.cz [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. 
  28. ↑ CAMERA DEI DEPUTATI N. 2937 [online]. camera.it [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (italsky) 
  29. ↑ An Act to amend the Criminal Code (trafficking and transplanting human organs and other body parts) [online]. openparliament.ca [cit. 2015-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ An Act to amend the Criminal Code (trafficking and transplanting human organs and other body parts) [online]. openparliament.ca [cit. 2015-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ FORCED ORGAN HARVESTING IN CHINA [online]. parliament.uk [cit. 2017-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Hospitals ban Chinese surgeon training [online]. Sydney Morning Herald [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Promothing Ethical Practices in Medicine [online]. Česká transplantační společnost [cit. 2013-11-24]. ČTS obdržela dopis od Doctors Against Forced Organ Harvesting, který se týká především praktik odběru orgánů v Číně. Česká transplantační společnost jednoznačně odsuzuje takové praktiky a zcela se od nich distancuje.. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ K prošetření případů podezřelých transplantací v Číně vyzývají stovky lékařů i etická komise ČLK [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-09. 
  35. ↑ Announcement: DAFOH ends petition to the United Nations [online]. dafoh.org [cit. 2019-06-24]. Twice over the last five years DAFOH representatives have visited the United Nations in Geneva to hand over more than 3 million signatures and to discuss these crimes against humanity. To date, we have not seen verifiable actions taken by the United Nations in response to this petition representing the will of people from all over the world.. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Doctors Against Forced Organ Harvesting petition against Falun Gong practioners [online]. globalbioethics.org [cit. 2015-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Israelis to UN: “China Must Cease Organ Harvesting” [online]. jewishvoiceny.com [cit. 2015-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14. (anglicky) 

Další zdroje[editovat | editovat zdroj]

Česká média:

Zahraniční média:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=China_Tribunal&oldid=23762746“