Cassis
| Cassis | |
|---|---|
Pohled na obec z útesu Cap Canaille | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°13′ s. š., 5°32′20″ v. d. |
| Nadmořská výška | 0 m n. m. |
| Stát | |
| Region | Provence-Alpes-Côte d’Azur |
| Departement | Bouches-du-Rhône |
| Arrondissement | Marseille |
| Kanton | La Ciotat |
Cassis | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 26,86 km² |
| Počet obyvatel | 6 661 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 248 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Danielle Milon |
| Oficiální web | www |
| accueil | |
| PSČ | 13260 |
| Označení vozidel | 13 |
| INSEE | 13022 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cassis (výslovnost [kasi]; okcitánsky Cassís) je francouzská obec v departementu Bouches-du-Rhône v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, ležící 20 km jihovýchodně od Marseille. Žije zde přibližně 6 700[1] obyvatel.
Obec je hojně navštěvovaným turistickým cílem,[pozn. 1] známým pro svůj přístav a skalnaté zátoky (calanques). Vína z Cassis jsou bílá a růžová a nelze je zaměňovat s crème de cassis, specialitou z Burgundska, která svůj název odvozují od černého rybízu (cassis). V obci se natáčel film Francouzská spojka, zejména scény z domu pašeráka heroinu Alaina Charniera.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Městečko Cassis leží na pobřeží Středozemního moře v zátoce při pobřeží Calanque mezi Marseille (30 km) a Toulonem (42 km).
Sousední obce
[editovat | editovat zdroj]| La Penne-sur-Huveaune | Carnoux-en-Provence, Aubagne | Roquefort-la-Bédoule | ||
| Marseille | Ceyreste | |||
| La Ciotat |
Historie
[editovat | editovat zdroj]První obyvatelé na území dnešního Cassis v 5. století př. n. l. byli z kmene Ligurů, který zde vybudoval první opevněné hradiště. Tito lidé se zde živili rybolovem a zemědělstvím.
Spojení s řeckou Marseille (tehdy Massilia) nasvědčuje, že poté toto místo obývali Řekové, ale neexistuje pro to zatím žádný důkaz. Za časů římské říše bylo Cassis zastávkou námořní cesty, kterou podnikl císař Antoninus Pius. Nyní už zde byla stálá vesnice, jejíž obyvatelé nacházeli své živobytí v rybolovu a námořním obchodem se Severní Afrikou a Středním Východem. To potvrdilo několik archeologických objevů.

Od 5. do 10. století vedla invaze barbarů obyvatele Cassis k hledání ochrany v opevněném táboře (castrum), které se stalo majetkem panství v Baux-de-Provence v 13. století. V 15. století bylo postoupeno hrabatům v Provence, poté dal král René městečko do rukou biskupství v Marseille, které mu vládlo až do Velké francouzské revoluce.
V 18. století se počalo Cassis rozšiřovat i za hradby svého opevněného přístavu. Po Bourbonské restauraci se zde začali vyvíjet různá průmyslová odvětví jako oděvnictví, výroba olivového oleje, vinařství a těžba místního vápence a výroba cementu. Těžba tzv. Stone of Cassis je věhlasná již od starověku. Zdivo nábřeží mnoha středomořských přístavů je původem z Cassis, pro pestrost můžeme zmínit několik příkladů – Marseille, Pireus, Alžír, Alexandrie. Ze zdejšího kamene je vyroben i podstavec Sochy Svobody v New Yorku. Tato odvětví začala na počátku 20. století mizet. Z toho vznikající volná pracovní síla posílila vinařskou výrobu (Cassis byla jednou z první vinařských oblastí, které začali profitovat z appellation d’origine contrôlée (uznávaná kontrola původu vína založená roku 1936). Zdejší vína jsou bílá, ale i růžová.
Žil zde malíř Rudolf Kundera, který v Cassis 9. ledna 2005 také zemřel.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Obec využívá turistického sloganu Cu a vist París, e non Cassís, a ren vist! (Kdo viděl Paříž ale ne Cassis, neviděl nic!)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cassis na anglické Wikipedii.
- 1 2 Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cassis na Wikimedia Commons - Oficiální stránky obce
- Jirků, Irena: Rudolf Kundera: Český osud http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art452
